Nepřihlášený uživatel
přihlásit se / registrovat

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Gastroent Hepatol 2020; 74(6): 481–487. doi: 10.48095/ccgh2020481 .

Trichohepatoenterický syndrom u pacienta s mutacemi genu TTC37 – kazuistika

Petr Jabandžiev1, Eva Hlaváčková2, Viktor Bílý2, Eva Karásková3, Lumír Kunovský4,5, Hana Grombiříková2, Romana Kozumplíková6, Hana Bučková1, Kateřina Slabá1, Tereza Pinkasová1, Martin Jouza1, Jakub Pecl1, Marta Ježová4, Václava Curtisová7, Tomáš Freiberger1, Barbora Ravčuková8

+ Pracoviště

Souhrn

Prezentujeme kazuistiku pacienta se somatickou retardací a abnormálním vzhledem vlasů, který trpěl opakovanými epizodami vodnatého hlenovitého průjmu, postihem jaterních funkcí a neprospíváním. U pacienta byly pozorovány těžké průběhy infekcí včetně hepatitidy neznámého původu komplikované selháním jater ve 4 měsících, bronchopneumonie ve 4 letech a septického šoku ve věku 8 let. Ezofagogastroduodenoskopie a koloskopie byly provedeny ve 4 letech, k vyloučení zánětlivého onemocnění střev (IBD). Histologicky však byly patrné pouze známky nespecifické kolitidy. Imunologické vyšetření odhalilo snížený počet naivních CD4+ lymfocytů a sníženou T-lymfoproliferativní odpověď na mitogeny. K vyšetření vzorku DNA pacienta bylo použito masivní paralelní sekvenování (nazývané také sekvenování nové generace, next generation sequencing – NGS) zaměřené na panel genů souvisejících s primárními imunodeficiencemi. NGS analýza odhalila dvě heterozygotní varianty v genu TTC37. Nonsense varianta p.Arg1201* a missense varianta p.Leu1505Ser v exonu 34, resp. 42, byly vyhodnoceny jako patogenní na základě predikce in silico a jejich vzácného výskytu v obecné populaci. Vzhledem k tomu, že obě mutace již byly popsány u pacientů s trichohepatoenterickým syndromem (THES) a klinické známky u našeho pacienta byly v souladu s touto diagnózou, považujeme naše zjištění za příčinné. THES je v dětství často život ohrožujícím onemocněním, zejména u pacientů, u kterých se rozvine onemocnění jater nebo trpí závažným průběhem infekčních onemocnění. THES může mít podobný klinický obraz jako zánětlivé onemocnění střev s velmi časným začátkem (very early-onset inflammatory bowel disease – VEO-IBD) a je často do této skupiny přiřazován. IBD jsou obecně považována za polygenní onemocnění, nicméně u některých dětí s VEO-IBD je známo, že jejich onemocnění má monogenní etiologii, tak jako je tomu u THES. Cílený NGS je účinným nástrojem pro jednoznačné stanovení dia gnózy u pacientů s VEO-IBD.


Klíčová slova

trichohepatoenteric syndrome, very early-onset inflammatory bowel disease, children, next-generation sequencing


Článek je v angličtině, prosím přepněte do originální verze.

Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.

Výhody pro předplatitele

Výhody pro přihlášené

Literatura

1. Jabandziev P, Pinkasova T, Kunovsky L et al. Regional incidence of inflammatory bowel disease in a czech pediatric population: 16 years of experience (2002–2017). J Pediatr Gastroenterol Nutr 2020; 70 (5): 586–592. doi: 10.1097/MPG.0000000000002660.
2. Sýkora J, Pomahačová R, Kreslová M et al. Cur rent global trends in the incidence of pediatric-onset inflammatory bowel disease. World J Gastroenterol 2018; 24 (25): 2741–2763. doi: 10.3748/wjg.v24.i25.2741.
3. Kelsen JR, Russo P, Sullivan KE. Early-onset inflammatory bowel disease. Immunol Allergy Clin North Am 2019; 39 (1): 63–79. doi: 10.1016/j.iac.2018.08.008.
4. Uhlig HH, Schwerd T, Koletzko S et al. The dia gnostic approach to monogenic very early onset inflammatory bowel disease. Gastroenterology 2014; 147 (5): 990–1007. e3. doi: 10.1053/j.gastro.2014.07.023.
5. Ouahed J, Spencer E, Kotlarz D et al. Very early onset inflammatory bowel disease: a clinical approach with a focus on the role of genetics and underlying immune deficiencies. Inflamm Bowel Dis 2020; 26 (6): 820–842. doi: 10.1093/ibd/izz259.
6. Bourgeois P, Esteve C, Chaix C et al. Tricho-Hepato-Enteric Syndrome mutation update: Mutations spectrum of TTC37 and SKIV2L, clinical analysis and future prospects. Hum Mutat 2018; 39 (6): 774–789. doi: 10.1002/humu.23418.
7. Fabre A, Bourgeois P, Chaix C et al. Trichohepatoenteric Syndrome. In: Adam MP, Ardinger HH, Pagon RA et al (eds). GeneReviews®. Washington: University of Washington 2018.
8. Fabre A, Charroux B, Martinez-Vinson C et al. SKIV2L mutations cause syndromic diarrhea, or trichohepatoenteric syndrome. Am J Hum Genet 2012; 90 (4): 689–692. doi: 10.1016/j.ajhg.2012.02.009.
9. Bousfiha A, Jeddane L, Picard C et al. Human inborn errors of immunity: 2019 update of the IUIS phenotypical cl assification. J Clin Immunol 2020; 40 (1): 66–81. doi: 10.1007/s10875-020-00758-x.
10. Hartley JL, Zachos NC, Dawood B et al. Mutations in TTC37 cause trichohepatoenteric syndrome (phenotypic diarrhea of infancy). Gastroenterology 2010; 138 (7): 2388–2398: e1–e2. doi: 10.1053/j.gastro.2010.02.010.
11. Schaeffer D, Clark A, Klauer AA et al. Functions of the cytoplasmic exosome. Adv Exp Med Biol 2011; 702: 79–90. doi: 10.1007/ 978-1-4419-7841-7_7.
12. Arai K. Very early-onset inflammatory bowel disease: a challenging field for pediatric gastroenterologists. Pediatr Gastroenterol Hepatol Nutr 2020; 23 (5): 411–422. doi: 10.5223/pghn.2020.23.5.411.
13. Kelsen JR, Sullivan KE, Rabizadeh S et al. NASPGHAN position paper on the evaluation and management for patients with very early-onset inflammatory bowel disease (VEO-IBD). J Pediatr Gastroenterol Nutr 2020; 70 (3): 389–403. doi: 10.1097/MPG.0000000000002567.
14. Nameirakpam J, Rikhi R, Rawat SS et al. Genetics on early onset inflammatory bowel dis ease: an update. Genes Dis. 2020; 7 (1): 93–106. doi: 10.1016/j.gendis.2019.10. 003.
15. Shim JO. Recent advance in very early onset inflammatory bowel disease. Pediatr Gastroenterol Hepatol Nutr 2019; 22 (1): 41–49. doi: 10.5223/pghn.2019.22.1.41.
16. de Vries E, members ESID. Patient-centred screening for primary immunodeficiency, a multi-stage dia gnostic protocol designed for non-immunologists: 2011 update. Clin Exp Immunol 2012; 167 (1): 108–119. doi: 10.1111/j.1365-2249.2011.04461.x.
17. Tegtmeyer D, Seidl M, Gerner P et al. Inflammatory bowel disease caused by primary immunodeficiencies-Clinical presentations, review of literature, and proposal of a rational dia gnostic algorithm. Pediatr Allergy Immunol 2017; 28 (5): 412–429. doi: 10.1111/pai.12734.
18. Zhu L, Shi T, Zhong C et al. IL-10 and IL-10 receptor mutations in very early onset inflammatory bowel disease. Gastroenterology Res 2017; 10 (2): 65–69. doi: 10.14740/gr740w.
19. Wood P, Stanworth S, Burton J et al. Recognition, clinical dia gnosis and management of patients with primary antibody deficiencies: a systematic review. Clin Exp Immunol 2007; 149 (3): 410–423. doi: 10.1111/j.1365-2249.2007. 03432.x.
20. Abraham RS, Aubert G. Flow cytometry, a versatile tool for dia gnosis and monitoring of primary immunodeficiencies. Clin Vaccine Immunol 2016; 23 (4): 254–271. doi: 10.1128/CVI.00001-16.
21. Kalina T, Bakardjieva M, Blom M et al. EuroFlow standardized approach to dia gnostic immunopheneotyping of severe PID in newborns and young children. Front Immunol 2020; 11: 371. doi: 10.3389/fimmu.2020.00371.
22. Goodwin S, McPherson JD, McCombie WR. Coming of age: ten years of next-generation sequencing technologies. Nat Rev Genet 2016; 17 (6): 333–351. doi: 10.1038/nrg. 2016.49.
23. Slatko BE, Gardner AF, Ausubel FM. Overview of next-generation sequencing technologies. Curr Protoc Mol Biol 2018; 122 (1): e59. doi: 10.1002/cpmb.59.


Kreditovaný autodidaktický test