Nepřihlášený uživatel
přihlásit se / registrovat

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Gastroent Hepatol 2019; 73(6): 517–526. doi:10.14735/amgh2019517.

Díl VI. – Příčiny úmrtí pacientů s idiopatickými střevními záněty se zaměřením na hospitalizace v závěru života pacienta

Ladislav Dušek Orcid.org  1,2, Ondřej Májek Orcid.org  2, Jiří Jarkovský Orcid.org  3,4, Klára Benešová3,4, Ondřej Ngo1,3, Jan Mužík Orcid.org  2, Jakub Kubát1, Milan Blaha Orcid.org  1, Karel Hejduk3, Milan Lukáš Orcid.org  5

+ Pracoviště

Úvod

Minulé díly seriálu shrnuly hlavní epidemiologické charakteristiky idiopatických střevních zánětů (IBD – inflammatory bowel disease) v české populaci a doložily prodlužující se dobu života pacientů s těmito onemocněními. V důsledku delší očekávané doby dožití pozorujeme statisticky významně rostoucí prevalenci u Crohnovy nemoci (CD – Crohn’s disease) i u ulcerózní kolitidy (UC – ulcerative colitis). Zvyšující se počet žijících pacientů se také promítá do kvantitativně rostoucí mortality, avšak úmrtí z primární příčiny IBD tvoří pouze malou část celkového počtu zemřelých. Minulý díl seriálu jsme věnovali studiu skutečné morbidity v závěru života pacientů nad rámec statistik vykázaných jako příčiny úmrtí. Rozbor příčin úmrtí u chronicky nemocných pacientů má velkou interpretační hodnotu, neboť data z Listů o prohlídce zemřelého (LPZ) nabízejí pouze obecné statistiky zaznamenaných příčin úmrtí a ty nemusí reprezentativně odrážet morbiditu pacientů v závěru života. Data prezentovaná v minulém díle ukázala na významně vyšší výskyt mnoha závažných onemocnění u IBD pacientů v závěru jejich života, než odečítáme z vykázaných příčin úmrtí v LPZ. Tyto analýzy dokládají, že jistou „cenou za úspěch“, promítnutý do prodlužované doby dožití pacientů s IBD, je narůstající objem zdravotní péče, která musí být těmto pacientům poskytována. Proto v tomto a dalším díle seriálu doplníme již prezentované statistiky detailními rozbory péče konzumované pacienty s IBD v závěrečném období jejich života.

Metodika

Analýza se opírá o data spravovaná Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR, která jsou sbírána v rámci Národního zdravotnického informačního systému a národních zdravotních registrů:

  • Národní registr hrazených zdravotních služeb (NRHZS) obsahující data zdravotních pojišťoven v hospitalizační i ambulantní oblasti vč. kompletních dat o vykázaných diagnózách, procedurách a léčbě; v současnosti jsou data k dispozici za období 2010–2018;
  • LPZ, který je základním zdrojem informací o každém úmrtí; data jsou k dispozici do roku 2018;
  • Národní registr hospitalizací (NRHOSP) jako komplexní databáze obsahující údaje o všech hospitalizacích se 100% pokrytím nemocničních informačních systémů ČR, data jsou k dispozici do roku 2018;
  • demografická data Českého statistického úřadu.

Epidemiologické charakteristiky jsou vyjádřeny jak v absolutních hodnotách, tak v přepočtu na 100 tisíc obyvatel. Analýza byla provedena za využití databáze Vertica pro předzpracování dat a statistického softwaru SPSS 25.0.0.1 (IBM Corporation, 2018).
 
Pomocí agregace dat LPZ s NRHZS a s NRHOSP jsme schopni odlišit úmrtí, kde je IBD hlavní příčinou úmrtí (disease-specific mortality) od ostatních. Dostupnost dat NRHZS od roku 2010 a NRHOSP od roku 1994 poskytuje dostatečné časové okno pro reprezentativní popis celkové prevalence IBD a u této kohorty pacientů můžeme hodnotit všechna úmrtí a zkoumat jejich příčiny či zdravotní problémy na konci života  pacientů.

Souhrn výsledků

Nejprve doplníme statistiku příčin úmrtí pacientů s IBD věkovou stratifikací, která odpoví na otázku, zda se příčiny úmrtí významně liší s rostoucím věkem. Celkový přehled příčin úmrtí pacientů (obr. 1 a tab. 1 v minulém díle seriálu) [1] s IBD prokázal, že ve shodě s celkovou populací zde dominují nemoci oběhové soustavy (IBD 34,4 %, celá populace 43,9 %) a zhoubné novotvary (IBD 27,8 %, celá populace 25,3 %). U kohorty pacientů s IBD byl ve srovnání s celkovou populací očekávatelně zachycen vyšší podíl nemocí trávicí soustavy jako primárních příčin úmrtí (IBD 11 %, celá populace 4,3 %), avšak tento podíl v čase významně klesá (ve srovnání období 2010–2012 a 2016–2018 jde o pokles z 18,8 na 11,0 % u CD a z 12,8 na 9,3 % u UC). U ostatních příčin úmrtí nebyl pozorován významný rozdíl mezi kohortou s IBD a celkovou populací ČR. Tuto celkovou statistiku zde doplňuje obr. 1 srovnávající příčiny úmrtí mezi třemi věkovými skupinami pacientů. Hlavní závěry této analýzy shrnujeme v následujících bodech:

  • Ve všech věkových skupinách představují nemoci oběhové soustavy a novotvary společně nejčastější příčiny úmrtí, avšak s velmi významným gradientem dle věku. U CD i u UC s rostoucím věkem velmi významně roste podíl úmrtí na nemoci oběhové soustavy (cca 14 % u osob < 60 let vs. cca 50 % u kohorty > 75 let věku). Naopak novotvary jsou statisticky významně nejčastější příčinou úmrtí u mladších pacientů s IBD (cca 42 %) a jejich podíl s věkem velmi významně klesá až k cca 17 % u kohorty > 75 let věku.
  • Rovněž nemoci trávicí soustavy (Mezinárodní klasifikace nemocí, kapitola XI) klesají v podílu příčin úmrtí s rostoucím věkem, a to z cca 14 % u kategorie mladší 60 let na cca 8–9 % u pacientů umírajících ve věku > 75 let. Věkový gradient je shodně patrný u CD i u UC.
  • Úmrtí z příčiny CD bylo zaznamenáno u 7,4 % kohorty < 60 let vs. 3,7 % u pacientů umírajících ve věku > 75 let; avšak u UC tento věkový gradient nepozorujeme (diagnóza K51 (UC) je příčinou u 1,3 % úmrtí ve věku < 60 let a u 2,1 % úmrtí ve věku  > 75 let).

Obr. 1 doplňuje tab. 1, která shrnuje podíl tromboembolických komplikací na příčinách úmrtí pacientů s IBD. U pacientů s CD a UC je tento podíl v současnosti přibližně stejný a dosahuje 5,3–5,4 %.
Z hlediska plánování kapacit poskytovatelů zdravotních služeb je podstatné znát místo úmrtí pacientů s různými chronickými onemocněními a jejich konzumaci zdravotních služeb v závěru života. Tyto analýzy zde otevírá obr. 2, který potvrzuje pro české zdravotnictví poměrně typický jev. Naprostá většina těchto pacientů (71–72 %) umírá v nemocnicích, a to v drtivé většině na lůžkách akutní péče (72–75 % z kohorty umírající v nemocnicích). Násobení těchto relativních podílů vede k závěru, že celkem cca 51–53 % pacientů s IBD umírá na akutních lůžkách českých nemocnic. Tuto statistiku doplňuje obr. 3, ze kterého vyplývá, že více než 87 % pacientů s IBD prodělá v posledním roce života min. jednu akutní hospitalizaci. Doma či v zařízení sociálních služeb umírá dle LPZ 22,9 % pacientů s CD a 23,3 % pacientů s UC.
Výše uvedené podíly se liší od profilu míst úmrtí publikovaných pro celou českou populaci. V celkových populačních přehledech je úmrtí doma či v zařízení sociálních služeb reportováno z cca 27 %. Vyšší podíl pacientů s IBD umírajících na lůžkách nemocnic může odrážet jejich vyšší morbiditu v závěru života anebo nižší dostupnost jiných, typicky komunitních, sociálně zdravotních služeb. K podobným závěrům lze dospět i ze srovnávací analýzy ukazující sekvenci lůžek u posledních hospitalizací, při kterých došlo k úmrtí pacienta (obr. 4). Podíl pobytů na následných lůžkách je u těchto hospitalizací nižší, než pozorujeme u celé populace ČR. U pacientů s IBD také zaznamenáváme významně vyšší četnost překladů mezi akutními lůžky, než je typické pro populační statistiky.
Obr. 5 detailně rozebírá příčiny a místo úmrtí pacientů s IBD, kteří v posledním roce života neprodělali akutní hospitalizaci. Jak již vyplývá z výše popsaných statistik, jde o relativně malou kohortu pacientů (12–13 % všech zemřelých s diagnózou K50 (CD) nebo K51 a relativně velký podíl v rámci ní představují náhlá úmrtí z důvodu oběhového selhání či z příčiny úrazu, otravy nebo jiné vnější příčiny. To platí zejména pro pacienty s CD. K úmrtí na veřejném místě či při převozu do zdravotnického zařízení došlo u 17,6 % pacientů s diagnózou K50, kteří nebyli v posledním roce života akutně hospitalizováni – v případě UC je tento podíl významně nižší (3,4 %).
Z výše uvedených statistik lze vyvodit, že závěr života pacientů s IBD je z hlediska konzumace zdravotních služeb v drtivé většině zajišťován akutní péčí v českých nemocnicích. Nejde ovšem o specifický jev platný pouze pro pacienty s IBD, podobná data ukazující na nedostatečnou kapacitu sociálních a sociálně-zdravotních služeb vykazuje většina chronických nebo přímo paliativně relevantních diagnóz. Shrneme-li zjištěné poznatky, tak v posledním roce života pouze cca 13 % pacientů s IBD neprodělá žádnou akutní hospitalizaci, > 50 % pacientů umírá na akutním lůžku nemocnic a z nich více než 20 % projde v samotném závěru života opakovanými překlady v akutní péči. Doma či v zařízení sociálních služeb zemře cca 23 % pacientů s IBD. Celkem pouze 10 % pacientů s IBD umírá v zařízeních následné péče, doma či v sociálních zařízeních bez akutní hospitalizace v posledním roce života.
Výše uvedené statistiky doplňují tab. 2 a 3, které detailně shrnují hlavní příčinu akutních hospitalizací u pacientů s IBD v posledním roce jejich života a hlavní příčinu poslední akutní hospitalizace před úmrtím pacienta. Tyto přehledy potvrzují, že samotná diagnóza IBD se na příčinách úmrtí podílí jen v relativně malém procentu (3–5 %). Tento fakt ovšem nezastírá, že část pacientů s IBD má ke konci života problémy s touto základní chorobou. Jak vyplývá z tab. 4, patří u IBD pacientů s CD nebo UC mezi nejčastější příčiny akutních hospitalizací v posledních 3 letech jejich života (15–16 % pacientů).
Problematice hospitalizační péče o pacienty s IBD budeme věnovat další díl seriálu.
 

Doručeno/Submitted: 8. 12. 2019
Přijato/Accepted: 9. 12. 2019
 

prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D.
Ústav zdravotnických informací  a statistiky ČR
Palackého nám. 4
128 01 Praha 2
ladislav.dusek@uzis.cz











Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.

Výhody pro předplatitele

Výhody pro přihlášené

Literatura

1. Dušek L, Májek O, Jarkovský J et al. Příčiny úmrtí pacientů s idiopatickými střevními záněty a související časové trendy. Gastroent Hepatol 2019; 73 (5): 438–443. doi: 10.14735/amgh2019438.

Kreditovaný autodidaktický test