Za profesorem Kojeckým
Vlastimil Procházka Orcid.org 1
+ Pracoviště
Ve čtvrtek 28. února 2008 za početné účasti představitelů akademické obce UP, zástupců FNO, odborných lékařských společností v čele s vrcholnými představiteli České a Slovenské gastroenterologické společnosti a dalších odborných lékařských společností i široké veřejnosti proběhlo poslední rozloučení s prof. MUDr. Zdeňkem Kojeckým, DrSc., emeritním přednostou II. interní kliniky LF UP FNO. Rozloučili jsme se s člověkem, který zůstane v povědomí a v srdcích nejbližších především tatínkem, dědečkem a pradědečkem. Současně nás opustil člověk, který se stal také pro širokou obec nezapomenutelnou a charizmatickou osobností.
Prvně jsem se setkal s panem profesorem před více jak 25 lety jako student medicíny. V té době byl pro mne přísným, ale spravedlivým učitelem. Díky společným profesním zájmům se naše životní cesty opět přiblížily na počátku 90. let minulého století. Pan profesor byl tehdy laskavým, ale věcným korektorem mých prvních klinických a vědecko-výzkumných kroků. Na sklonku jeho života snad jen ironie osudu převedla naše vzájemné poznávání do vztahu pacient - lékař.
Poznal jsem pana profesora jako člověka plného elánu, radosti ze života a dobré fyzické kondice. Ta zdaleka nekorespondovala s věkem. Neuvěřitelnou duševní svěžest a reálný pohled na vše si dokázal zachovat až do posledních okamžiků svého života. Jeho široké zájmy, připomeňme jen například komorní hudbu, malířství a fotbal, doplňovaly jeho přirozenou potřebu být veskrze společenským.
V jednání byl vždy věcný a konkrétní a odmítal nadbytečná slova. Nikdy si neztěžoval na nepřízeň doby, nepříhodnost prostředí nebo daného stavu. Osobitým způsobem dokázal využít obdivuhodnou kreativitu a invenci a s nasazením jemu vlastním zdolával i složité životní situace. I za nepříznivých okolností si zachoval opravdovou lidskost, skromnost a osobní statečnost. Žádnému slušnému člověku neodmítl nabídnout nezištně pomocnou ruku.
Vedle čistě lidské dimenze je na místě připomenout další široký rozměr jeho osobnosti. Budoucí profesor vnitřního lékařství promoval s vyznamenáním na Lékařské fakultě v Brně v roce 1938. Krátce pracoval v nemocnici v Hranicích na Moravě, aby přešel na interní oddělení Zemských ústavů v Olomouci (současná FNO). Bezprostředně po II. ětové válce byl stipendistou v Paříži. V roce 1946 se spolupodílel na vytvoření samostatné Lékařské fakulty jako součást obnovené UP Olomouci.
V roce 1955 převzal tehdy 42letý doc. Zdeněk Kojecký vedení II. interníí kliniky. V jejím čele stál plných 28 let - až do roku 1983. V průběhu téměř poloviny období její existence se pod jeho vedením klinika rozrostla a jednoznačně profilovala v moderní gastroenterologické pracoviště, které se podílelo na rozvoji oboru doma i v zahraničí.
Významné prioritní práce v oblasti gastroenterologie, které byly publikovány v tuzemských i v zahraničních odborných časopisech, dovedly pana profesora přirozeně do předsednictví Československé společnosti gastroenterologie a výživy, do předsednictví Evropské asociace gastroenterologických společností a od roku 1974 byl pan profesor čestným prezidentem Světové gastroenterologické organizace.
V roce 1968 byl pan prof ý prezidentem VIII. árodního kongresu gastroenterologie pořádaného v Praze. Kromě funkcí v gastroenterologických společnostech byl také členem předsednictva Lékařské společnosti J. E. Purkyně a zastával četné další funkce ve vědeckých společnostech a redakčních radách odborných periodik. Pod jeho vedením na klinice dokončilo postgraduální studia 14 asistentů a habilitovalo 8 docentů. Pan profesor vytvořil prostředí, které lze označit jako olomouckou gastroenterologickou školu a z ní postupně vzešli 2 profesoři, habilitovalo se 12 docentů a 16 lékařů získalo vědeckou hodnost.
Po odchodu na penzi nepřetržitě pokračoval zájem pana profesora o život kliniky, osudy spolupracovníků a jeho žáků. Nestor Československého vnitřního lékařství a gastroenterologie zvláš», docházel dále na kliniku a diskuse s ním nejen na odborná témata byla vždy osvěžením. Dále pan profesor připravoval přednášky a odborné semináře, diskutoval na odborných jednáních a organizoval pracovní schůze Sekce dějin lékařství Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Stalo se skutečností, že pan profesor srostl se svým pracovištěm tělem i duší, a to nejen symbolicky. Vedle pohledu na vykonané celoživotní dílo mu byla největší radostí jeho rodina. Dcera Anna - lékařka, syn Tomáš - matematik, 5 vnuků a 4 pravnoučata. „Kdo žije v srdci, neumírá" - tato slova na smutečním oznámení nejlépe vyjadřují, co cítí všichni, kteří pana profesora znali.
doc. MUDr. Vlastimil Procházka, Ph.D. přednosta II. í kliniky LF UP FNO
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené