Nepřihlášený uživatel
přihlásit se / registrovat

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Gastroent Hepatol 2021; 75(4): 311–322. doi:10.48095/ccgh2021311.

Význam sarkopenie a myosteatózy u kandidátů transplantace jater na peritransplantační průběh a přežívání pacientů a štěpů

Irena Míková1, Denisa Kyselová1, Dana Kautznerová2, Marek Tupý2, Marek Kysela3, Věra Lánská4, Julius Špičák1, Jiří Froněk5, Pavel Trunečka6

+ Pracoviště

Souhrn

Úvod: Sarkopenie (těžká svalová deplece) a myosteatóza (patologická akumulace tuku ve svalech) jsou časté svalové abnormality u pacientů s cirhózou spojené s nepříznivou prognózou. Cílem naší práce bylo posoudit význam sarkopenie a myosteatózy u kandidátů transplantace jater (LT) v našem centru na peritransplantační průběh a na přežívání pacientů a štěpů. Metodika: Tato prospektivní studie zahrnula dospělé kandidáty LT, u kterých bylo provedeno klinické a laboratorní vyšetření. Na CT byl na úrovni L3 zhodnocen index kosterního svalstva (SMI) a změřena radiodenzita musculus psoas major (PM-RA). Výsledky: Ze 103 pacientů byla předtransplantační sarkopenie nalezena u 49 (47,6 %) a myosteatóza u 53 (51,5 %) pacientů. Pacienti se sarkopen měli nižší BMI, obvod pasu, výskyt hypertenze a metabolického syndromu a nižší hladiny triglyceridů a C-peptidu než pacienti bez sarkopenie. Pacienti s myosteatózou měli vyšší Child-Pugh skóre a nižší HDL cholesterol než pacienti bez myosteatózy. Předtransplantační SMI negativně koreloval s počtem erymas podaných během LT a výskytem bilrních komplikací. Pacienti s myosteatózou měli vyšší spotřebu erymas během i po LT a vyšší počet operačních revizí. Výskyt sarkopenie neměl významný vliv na přežívání pacientů a štěpů. Pacienti s myosteatózou měli horší dlouhodobé přežívání než pacienti bez myosteatózy, přežívání štěpů se nelišilo. Závěr: Sarkopenie a myosteatóza jsou časté svalové abnormality u kandidátů LT, které mají negativní vliv na peritransplantační průběh. Myosteatóza byla v našem souboru spojena s horším dlouhodobým přežíváním pacientů po LT.

Klíčová slova: sarkopenie – myosteatóza – transplantace jater – prevalence – komplikace – přežívání


Klíčová slova

sarkopenie, myosteatóza, transplantace jater, prevalence, komplikace, přežívání

Úvod

Sarkopenie (těžká svalová deplece) a myosteatóza (patologická akumulace tuku ve svalech) jsou časté abnormality svalové tkáně u pacientů s cirhózou spojené s nepříznivou prognózou [1].

Sarkopenie je charakterizována nízkou svalovou hmotou, která má negativní vliv na funkci a prognózu pacienta [1]. Ně­kte­ré skupiny (včetně Evropské pracovní skupiny pro sarkopenii u starších osob) definují sarkopenii zejména pomocí hodnocení svalové funkce [2]. Hodnocení svalové hmoty však na rozdíl od hodnocení svalové funkce prakticky není ovlivněno akutním onemocněním nebo změnami kognitivních funkcí, proto je u pacientů s cirhózou sarkopenie nejčastěji definována pomocí hodnocení množství svalové hmoty [3]. Plocha kosterního svalstva (skeletal muscle area) se nejčastěji hodnotí při CT břicha na úrovni třetího lumbálního obratle a zahrnuje měření plochy průřezů musculus psoas major, erector spinae, quadratus lumborum, transversus abdominis, obliquus externus, obliquus internus a rectus abdominis. Index kosterního svalstva (SMI – skeletal muscle index) se stanoví pomocí plochy kosterního svalstva vztažené na druhou mocninu výšky pacienta (cm2/m2) [4]. U pacientů s cirhózou byly standardizovány cut-off hodnoty SMI < 50 cm2/m2 u mužů  a < 39 cm2/m2 u žen, které byly silně asociovány s předtransplantační mortalitou nezávisle na věku a MELD [3].

Sarkopenie se běžně vyskytuje u pacientů s cirhózou čekajících na transplantaci jater (LT – liver transplantation) s prevalencí 22,2–70,0 %, většina prací udává vyšší prevalenci u mužů [5]. Prevalence může být významně ovlivněna metodou použitou k hodnocení sarkopenie [6]. U pacientů s cirhózou byla sarkopenie rizikovým faktorem jaterní encefalopatie [7] a mortality [7–10]. Po LT byla sarkopenie spojena s delší dobou hospitalizace [9,11,12], vyšším rizikem pooperačních infekcí [9,11,13] a úmrtí [5,12–16]. Nízký SMI je rizikovým faktorem mortality zejména u mužů [17,18]. Sarkopenie má úzký vztah k syndromu křehkosti, který má velký prognostický význam nezávislý na běžných skórovacích systémech k hodnocení rizikovosti kandidátů LT [19].

Myosteatóza je charakterizována přítomností inter- a intramyocelulárních depozit tuku a nejčastěji je definovaná jako pokles průměrné radiodenzity svalů na CT < 41 HU (Hounsfieldovy jednotky) u pacientů s BMI < 25 kg/m2 a < 33 HU u pacientů s BMI ≥ 25 kg/m2 [1,2,4,10]. Použitelnost cut-off hodnot závislých na BMI odvozených z populace pacientů s malignitami byla u pacientů s cirhózou zpochybňována vzhledem k časté přítomnosti ascitu [1], nicméně tato kritéria v předchozích pracích dobře korelovala s negativní prognózou u pacientů s cirhózou [10] a po LT [4,20].

Existuje jen několik studií popisujících prevalenci a význam myosteatózy u kandidátů LT. U pacientů s cirhózou dosahovala prevalence myosteatózy od 24,2 [21] do 52 % [7,10], myosteatóza byla nezávisle asociována s jaterní encefalopatií [7] a vyšší dlouhodobou mortalitou [10]. Po LT byla myosteatóza asociována s delším pobytem na jednotce intenzivní péče (JIP) [4,10], delší dobou hospitalizace [4], vyšším rizikem pooperačních komplikací [4] a vyšší mortalitou [16,20,22].

Cílem naší práce bylo posoudit význam přítomnosti sarkopenie a myo­steatózy u kandidátů LT pro průběh transplantace, časný potransplantační průběh i pro dlouhodobé přežívání pacientů a štěpů, zejména z hlediska možnosti jejich využití k zpřesnění posuzování rizikovosti kandidátů LT.

Soubor pacientů a metodika

Soubor pacientů

Tato prospektivní studie zahrnovala dospělé kandidáty LT, kteří na našem pracovišti podstoupili předtransplantační vyšetření a podepsali informovaný souhlas se studií. Mezi vyřazovací kritéria patřilo akutní jaterní selhání a přítomnost jaterní encefalopatie znemožňující podepsání informovaného souhlasu. Tato studie byla součástí šířeji koncipovaného výzkumného projektu vývoje NAFLD u pacientů po LT. Protokol studie byl schválen institucionální etickou komisí.

Celkem bylo v období 5/2015 až 4/2017 do studie zařazeno 134 pacientů, jejichž charakteristika je uvedena v tab. 1. Na čekací listinu (WL – waiting list) k LT nakonec nebylo zařazeno 12 pacientů, ze 122 (91,0 %) pacientů zařazených na WL bylo 14 (10,5 %) pacientů z WL vyřazeno, 3 pacienti (2,2 %) zemřeli na WL v průběhu čekání na transplantaci a zbývajících 105 (78,4 %) pacientů podstoupilo LT. U 2 pacientů nemohlo být provedeno předtransplantační CT břicha, proto zhodnocení významu předtransplantační sarkopenie a myosteatózy na potransplantační průběh bylo provedeno v souboru 103 pacientů po LT (81 celým štěpem, 9 redukovaným štěpem, 13 splitovaným štěpem).

Klinické a laboratorní vyšetření

U pacientů byla zhodnocena klinická data a bylo provedeno laboratorní vyšetření (tab. 1). Hypertenze byla definována jako krevní tlak ≥ 130/85 mmHg nebo antihypertenzní léčba, za hypertenzi byla považována i hypertenze v anamnéze, která nebyla aktuálně přítomna nebo léčena. Diabetes mellitus (DM) byl definován jako koncentrace glukózy v plazmě nalačno ≥ 7,0 mmol/l (alespoň 2krát v posledních 6 měsících), koncentrace glukózy v plazmě při oGTT po 120 minutách ≥ 11,1 mmol/l nebo léčený diabetes. Metabolický syndrom byl definován jako přítomnost alespoň tří z pěti následujících faktorů:

  • obvod pasu ≥ 102 cm u mužů a ≥ 88 cm u žen;
  • hypertenze;
  • glykemie nalačno ≥ 5,6 mmo/l nebo DM;
  • hypertriglyceridemie ≥ 1,7 mmol/l;
  • HDL cholesterol < 1,0 mmol/l u mužů a < 1,3 mmol/l u žen.

 
Pacientům byla změřena tuhost jater (kPa) metodou shear wave elastografie.

Hodnocení sarkopenie a myosteatózy dle CT

Součástí předtransplantačního vyšetření bylo CT břicha, na kterém byla hodnocena přítomnost sarkopenie a myosteatózy. Na úrovni L3 byla hodnocena plocha kosterního svalstva (skeletal muscle area; v cm2), která zahrnovala musculus psoas major, erector spinae, quadratus lumborum, transversus abdominis, obliquus externus, obliquus internus a rectus abdominis. Index kosterního svalstva (SMI – skeletal muscle index) byl stanoven podle vzorce:
SMI = skeletal muscle area (součet
ploch průřezů zvolenych svalů v cm2) / / druhá mocnina výšky pacienta v m2.
K posouzení přítomnosti předtrans­plantační sarkopenie byly použity doporučené cut-off hodnoty pro pacienty na WL k LT u mužů SMI < 50 cm2/m2 a u žen SMI < 39 cm2/m2. Myosteatóza byla hodnocena na CT stanovením průměrné radiodenzity musculus psoas major (PM-RA – psoas muscle radiation attenuation; v HU) s použitím cut-off hodnoty PM-RA < 41 HU u pacientů s BMI  < 25,0 kg/m2 a PM-RA < 33 HU u pacientů s BMI ≥ 25 kg/m2. Výpočet byl proveden na CT přístroji Siemens Definition Flash.

Perioperační a časný potransplantační průběh

U pacientů byla hodnocena doba hospitalizace na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče IKEM (KARIP) po LT, celková doba hospitalizace po LT, krevní ztráta při LT, počet erymas podaných během LT, počet erymas podaných po LT do dimise, počet operačních revizí, počet plánovaných revizí, výskyt vaskulárních a biliárních komplikací, dehiscence a infekce rány.

Přežívání pacientů a štěpů

Hodnotili jsme devadesátidenní, jednoleté, dvouleté a celkové přežívání pacientů. Zaznamenali jsme výskyt retransplantace do 1 roku po LT a celkové přežívání štěpů. Sledovací období bylo od 5/2015 do 6/2021, medián sledování po LT byl 52,6 měsíců (mezikvartilové rozpětí (IQR – interquartile range) 47,7–60,7 měsíců).

Statistické hodnocení

Kategorické proměnné jsou udávány v absolutních počtech a procentech, spojité proměnné jako průměr a směrodatná odchylka nebo jako medián a IQR. Rozdíly veličin mezi skupinami byly hodnoceny podle typu rozložení buď Studentovým t-testem nebo Kruskal-Wal­lisovým testem pro spojité veličiny a Fisherovým testem (pokud jsou očekávané počty v buňce < 5) anebo Pearsonovým chí-kvadrát testem pro diskrétní veličiny. Vztah SMI nebo PM-RA ke kategorickým proměnným byl hodnocen Kruskal-Wallisovým testem a vztah ke spojitým proměnným byl popsán Spearmanovým korelačním koeficientem. Přežívání pacientů a štěpů bylo hodnoceno Kaplan-Meierovou metodou a rozdíly byly hodnoceny log-rank testem. Nezávislý vliv sarkopenie a myosteatózy na přežívání byl hodnocen použitím Coxova modelu proporcionálních rizik. Za statisticky významnou byla použita hodnota p < 0,05, všechny testy byly oboustranné. Pro statistické hodnocení jsme použili JMP 10.0.0 statistický software, SAS Institute Inc. 2012.

Výsledky

Hodnocení sarkopenie a myosteatózy

Průměrný SMI byl 45,5 ± 9,3 cm2/m2, 48,8 ± 8,8 cm2/m2 u mužů a 41,0 ±  ± 8,1 cm2/m2 u žen. Kritéria sarkopenie splňovalo 49 (47,6 %) ze 103 pacientů, a to 31 z 60 mužů (51,7 %) a 18 ze 43 žen (41,9 %). Pacienti s předtransplantační sarkopenií měli v porovnání s pacienty bez sarkopenie (tab. 2) nižší BMI (p < 0,001), obvod pasu (p = 0,014), výskyt hypertenze (p = 0,046) a metabolického syndromu (p = 0,018) a nižší sérové hladiny triglyceridů (p = 0,019) a C-peptidu (p = 0,018). Mezi skupinami nebyl rozdíl v typu štěpu (celý/redukovaný/splitovaný; p = 0,486).



Průměrný PM-RA byl 23,2 ±12,3 HU; 24,2 ± 11,8 HU u mužů a 22,1 ± 13,0 HU u žen. Kritéria myosteatózy splňovalo 53 (51,5 %) ze 103 pacientů, a to 31 z 60 mužů (51,7 %) a 22 ze 43 žen (51,2 %). Pacienti s předtransplantační myosteatózou měli v porovnání s pacienty bez myosteatózy (tab. 3) vyšší Child-Pugh skóre (p = 0,002) a nižší sérový HDL cholesterol (p = 0,007). Mezi skupinami nebyl rozdíl v typu štěpu (p = 0,599).

Vliv přítomnosti sarkopenie a myosteatózy na perioperační a časný potransplantační průběh)

S předtransplantačním SMI negativně koreloval počet erymas podaných v průběhu LT (p = 0,013; tab. 4a). Výskyt biliárních komplikací byl spojen s významně nižšími hodnotami předtransplantačního SMI (37,42 vs. 45,68; p = 0,015). Při porovnání skupin pacientů se sarkopenií a bez sarkopenie nebyly rozdíly v délce hospitalizace, krevních ztrátách a výskytu chirurgických komplikací statisticky významné   (tab. 4b).


S předtransplantačním PM-RA negativně koreloval počet erymas podaných po LT (p = 0,002; tab. 5a). Pacienti s myosteatózou měli vyšší počet podaných erymas při LT (p = 0,043) i po LT (p = 0,002) a vyšší počet operačních revizí po LT (p = 0,037). Mezi skupinami nebyly rozdíly v době hospitalizace a výskytu ostatních chirurgických komplikací   (tab. 5b).

Vliv přítomnosti sarkopenie a myosteatózy na přežívání pacientů a štěpů

V průběhu sledování (medián 52,6 měsíců) zemřelo 16 ze 103 (15,5 %) pacientů. Mezi skupinami pacientů se sarkopenií a bez sarkopenie jsme nepozorovali významné rozdíly v devadesátidenním, jednoletém a dvouletém přežívání po LT (tab. 4b). Pacienti s předtransplantační sarkopenií měli trend k lepšímu dlouhodobému přežívání ke konci sledování (91,1 %) oproti pacientům bez sarkopenie (75,2 %; p = 0,054; graf 1a). V multivariantní analýze nebyl vliv sarkopenie na dlouhodobé přežívání statisticky významný (p = 0,198; tab. 4c). Výskyt retransplantace do 1 roku po LT a přežívání štěpů ke konci sledování se mezi skupinami nelišily (tab. 4b, graf 1b).
Mezi skupinami pacientů s myo­steatózou a bez myosteatózy jsme nepozorovali významné rozdíly v devadesátidenním a jednoletém přežívání po LT (tab. 5b), pozorovali jsme trend (p = 0,061) k horšímu dvouletému přežívání pacientů s myosteatózou. Pacienti s myosteatózou měli horší dlouhodobé přežívání ke konci sledování (75,0 %) oproti pacientům bez myosteatózy (91,5 %; p = 0,031; graf 2a). V multivariantní analýze byl vliv myosteatózy na dlouhodobé přežívání na hranici statistické významnosti (p = 0,053; tab. 5c). Výskyt retransplantace do jednoho roku po LT a přežívání štěpů ke konci sledování se mezi skupinami nelišily (tab. 5b; graf 2b).


Vztah sarkopenie a myosteatózy

Výskyt myosteatózy a sarkopenie spolu nekoreloval (p = 0,632). Se vzrůstajícím SMI jsme prokázali pokles PM-RA (p = 0,040; graf 3).

Diskuze

V naší práci jsme hodnotili význam přítomnosti sarkopenie a myosteatózy u kandidátů LT pro peritransplantační průběh a dlouhodobé přežívání pacientů a štěpů. Sarkopenie měla negativní vliv pouze na peritransplantační průběh s vyšší krevní ztrátou při LT a častější výskyt biliárních komplikací, dlouhodobá prognóza pacientů i štěpů však negativně ovlivněna nebyla. U pacientů s myosteatózou jsme kromě negativního vlivu na peritransplantační průběh s vyšší krevní ztrátou při i po LT a vyšším počtem operačních revizí prokázali i horší dlouhodobé přežívání pacientů, přežívání štěpů se nelišilo.

Vysoká prevalence sarkopenie (47,5 %) a myosteatózy (51,5 %) u našich kandidátů LT je v souladu s literárními údaji. Dle rozsáhlé metaanalýzy dosahuje prevalence sarkopenie u kandidátů LT 22,2–70,0 %, všechny práce udávaly vyšší prevalenci u mužů [5]. I v naší práci jsme pozorovali vyšší prevalenci sarkopenie u mužů (51,7 %) než u žen (41,9 %). Jen několik prací popisuje prevalenci myo­steatózy u pacientů s cirhózou, která dosahuje od 24,2 [21] do 52 % [7,10]. Prevalence myosteatózy v našem souboru byla prakticky identická u mužů (51,7 %) a žen (51,2 %), rozdíly mezi pohlavím nepopisuje ani jiná práce [21]. Vysoký výskyt svalových abnormalit v našem souboru je překvapivý především s ohledem k relativně malému počtu pacientů s vysokým MELD skóre. Tento fakt podporuje představu o možnosti využít přítomnost sarkopenie a myosteatózy (podobně jako přítomnost syndromu křehkosti) jako nezávislá kritéria ke zpřesnění predikce peri- a potransplantačního průběhu.

V našem souboru jsme pozorovali negativní vliv sarkopenie na velikost krevní ztráty při LT a výskyt biliárních komplikací. Existuje řada prací popisujících negativní vliv sarkopenie na časný potransplantační průběh. U pacientů se sarkopenií bylo popsáno vyšší riziko infekcí po LT [11,23], delší doba hospitalizace a pobytu na JIP [10,11], vyšší výskyt pooperačních komplikací [24]. Nenalezli jsme ale konkrétní data o vztahu sarkopenie a krevních ztrát a výskytu biliárních komplikací po LT.
V našem souboru byla myosteatóza spojena s vyšší krevní ztrátou při i po LT a s vyšším počtem operačních revizí. Podobně byl popsán vliv předtransplantační myosteatózy na zvýšenou potřebu krevních transfuzí při LT, vyšší počet a tíži chirurgických komplikací po LT, vyšší míru dysfunkce štěpu a delší hospitalizaci [4] a pobyt na JIP [4,10].

V naší práci jsme neprokázali vliv předtransplantační sarkopenie na devadesátidenní, jednoleté a dvouleté přežívání pacientů. Překvapivě jsme však u pacientů se sarkopenií zaznamenali trend k lepšímu dlouhodobému přežívání, který nebyl potvrzen v multivariantní analýze. Dle metaanalýzy z roku 2016 byla sarkopenie negativním prognostickým faktorem mortality po LT [5], několik studií však vliv sarkopenie na vyšší mortalitu po LT neprokázalo [1,11,20,21,25]. Možnou roli zde pravděpodobně hraje častá potransplantační stabilizace nebo dokonce zlepšení sarkopenie [26]. Uvedený vztah sarkopenie a přežívání lze v kontextu současných znalostí jen obtížně interpretovat a vzhledem k tomu, že nebyl potvrzen multivariantní analýzou a nebyl ani jinými skupinami popsán, nemůžeme tomuto zjištění bez dalšího potvrzení připisovat klinický význam. V ně­kte­rých pracích bylo hodnocení svalové funkce lepším prediktorem mortality kandidátů LT než hodnocení svalové hmoty pomocí CT [6,27]. Podobně jako recentní studie Czigany et al [20] jsme neprokázali vliv sarkopenie na přežívání štěpů po LT.

Předtransplantační myosteatóza byla v naší práci spojena s horším dlouhodobým přežíváním pacientů po LT, což zůstalo na hranici významnosti i v multivariantní analýze. Vyšší mortalitu pacientů s myosteatózou prokázaly i další studie u pacientů po LT [16,20,22]. Czigany et al prokázali, že se negativní vliv na mortalitu uplatňuje převážně v prvních 90 dnech po LT [20]. V naší práci jsme v průběhu prvního roku zaznamenali tři úmrtí pacientů s myosteatózou, ale žádné úmrtí pacienta bez myosteatózy, a rozdíl v dlouhodobém přežívání byl statisticky významný. V již zmíněné práci [20] byl popsán i negativní vliv přítomnosti myosteatózy na přežívání štěpů, což jsme v naší práci  neprokázali.
Výskyt myosteatózy a sarkopenie u našich pacientů nekoreloval, se vzrůstajícím SMI jsme naopak prokázali pokles PM-RA. Další studie u pacientů s cirhózou neprokázaly interakci mezi přítomností sarkopenie a myosteatózy a výskytem jaterní encefalopatie [7] nebo mortalitou po LT [16]. Posouzením sarkopenie a myosteatózy je tak možné identifikovat odlišné pacienty s rizikem komplikací před/po LT. Chybění korelace mezi množstvím svalové hmoty a radiodenzity bylo pozorováno i u pacientů po pankreatoduodenektomii pro periampulární adenokarcinom a sarkopenie a myosteatóza u nich byly doprovázeny odlišným bio­logickým profilem. Sarkopenie byla asociována s nižším množstvím podkožní tukové tkáně, zatímco myosteatóza s vyšším množstvím viscerální tukové tkáně [28].

Hodnocení sarkopenie bylo v naší práci provedeno měřením SMI na CT břicha, což se jeví jako nejvhodnější metoda hodnocení sarkopenie u pacientů s cirhózou [3,25]. CT břicha je široce dostupné a u kandidátů LT se běžně provádí v rámci screeningu/stagingu hepatocelulárního karcinomu a hodnocení vaskulární a biliární anatomie [3], nepředstavuje proto pro kandidáty transplantace dodatečnou zátěž. Hodnocení pomocí CT navíc není ovlivněno přítomností obezity nebo ascitu [10]. SMI je komplexnější a hodnotnější měření než individuální měření indexu musculus psoas, který nemusí zachytit všechny pacienty s nízkým SMI [29].

Pro hodnocení myosteatózy jsme použili radiodenzitu musculus psoas major, v literatuře se lze setkat i s hodnocením pomocí radiodenzity všech kosterních svalů na úrovni L3. Oba tyto parametry jsou vhodné k predikci perioperativní morbidity a mortality u pacientů po LT [30]. Měření radiodenzity musculus psoas major zlepšilo predikci prognózy pacientů s cirhózou, kteří podstoupili zavedení TIPS [31].
V posledních letech je svalové hmotě jako indikátoru pokročilého jaterního onemocnění a prognózy věnována zvyšující se pozornost. U pacientů s cirhózou se v důsledku zhoršené jaterní detoxikace urey běžně vyskytují zvýšené hladiny amoniaku v plazmě a v kosterním svalstvu, což stimuluje svalovou produkci myostatinu, který je silným mediátorem svalového úbytku [32]. K rozvoji sarkopenie může přispět i pokles příjmu potravy, zhoršená absorpce živin, pokles mobility, snížené hladiny vitaminu D, testosteronu nebo růstového hormonu [33]. Pokles svalové hmoty naopak zhoršuje hyperamonemii, protože kosterní svalovina je alternativním orgánem detoxikace amoniaku [34]. Přítomnost sarkopenie nekorelovala v našem souboru ani v jiných souborech [8,12,14,15,21] s jaterní dysfunkcí charakterizovanou Child-Pugh a MELD skórem, což potvrzuje význam hodnocení abnormalit svalstva pro zpřesnění prognózy kandidátů LT nad rámec standardně prováděného hodnocení jaterní funkce. Objektivní zhodnocení svalové hmoty může zjistit dobrou fyziologickou rezervu důležitou pro perioperační období nebo naopak nález sarkopenie u pacienta s mnohočetnými komorbiditami může přispět k rozhodnutí LT neindikovat [3]. U pacientů, kteří podstoupili LT od žijícího dárce a byla u nich dia­gnostikována předtransplantační sarkopenie, vedla peroperační nutriční terapie k poklesu rizika pooperační sepse [13] a úmrtí [15].

V rozporu s běžně očekávanou představou nebyla přítomnost myosteatózy v našem souboru ani v jiné práci [10] doprovázena vyšším výskytem metabolického syndromu, inzulinové rezistence a obezity. Nadbytek příjmu energie a saturace tukové tkáně nejsou klíčovými znaky myosteatózy, která je pozorována i u pacientů s normální hmotností nebo podváhou [35,36]. V naší i ve výše zmíněné studii [10] souvisela přítomnost myosteatózy s vyšší pokročilostí jaterního onemocnění hodnocenou pomocí Child-Pugh skóre. Mechanizmus akumulace lipidů ve svalech a způsob, kterým myosteatóza negativně ovlivňuje potransplantační přežívání, nejsou dostatečně známé. K rozvoji myosteatózy pravděpodobně přispívá mitochondriální dysfunkce a pokles oxidace mastných kyselin. Přítomnost lipidů indukuje prozánětlivý a lipotoxický stav, který omezuje regeneraci [37] a může negativně ovlivňovat potransplantační průběh [20].

Limitací naší studie je relativně malý počet pacientů pro hodnocení dlouhodobého přežívání. Hodnocení svalové funkce nebylo součástí této práce.

Závěr

V naší prospektivní studii jsme potvrdili vysokou prevalenci sarkopenie a myosteatózy u kandidátů LT a negativní význam jejich přítomnosti pro peri­transplantační a časný potransplantační průběh. Sarkopenie i myosteatóza měly negativní vliv na krevní ztráty, sarkopenie byla spojena s výskytem biliárních komplikací a myosteatóza s vyšším počtem operačních revizí. Předtransplantační myosteatóza byla spojena s horším dlouhodobým přežíváním pacientů. Hodnocení abnormalit svalstva může zpřesnit stanovení prognózy kandidátů LT nad rámec standardně prováděného hodnocení jaterní funkce s pomocí Child-Pugh a MELD skóre.

Doručeno/Submitted: 25. 7. 2021
Přijato/Accepted: 13. 8. 2021
 
MUDr. Mgr. Irena Míková
Klinika hepatogastroenterologie
Institut klinické a experimentální medicíny
Vídeňská 1958/9
140 21 Praha 4
irena.mikova@ikem.cz

Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.

Výhody pro předplatitele

Výhody pro přihlášené

Literatura

1. Ebadi M, Montano-Loza AJ. Clinical relevance of skeletal muscle abnormalities in patients with cirrhosis. Dig liver Dis 2019; 51 (11): 1493–1499. doi: 10.1016/j.dld.2019.05.034.
2. Cruz-Jentoft AJ, Bahat G, Bauer J et al. Sarcopenia: revised European consensus on definition and dia­gnosis. Age Ageing 2019; 48 (1):  16–31. doi: 10.1093/ageing/afy169.
3. Carey EJ, Lai JC, Sonnenday C et al. A north American expert opinion statement on sarcopenia in liver transplantation. Hepatology 2019; 70 (5): 1816–1829. doi: 10.1002/hep.30 828.
4. Czigany Z, Kramp W, Bednarsch J et al. Myo­steatosis to predict inferior perioperative outcome in patients undergoing orthotopic liver transplantation. Am J Transplant 2020; 20 (2): 493–503. doi: 10.1111/ajt.15577.
5. van Vugt JL, Levolger S, de Bruin RW et al. Systematic review and meta-analysis of the impact of computed tomography-assessed skeletal muscle mass on outcome in patients awaiting or undergoing liver transplantation. Am J Transplant 2016; 16 (8): 2277–2292. doi: 10.1111/ajt.13732.
6. Sinclair M, Chapman B, Hoermann R et al. Handgrip Strength Adds More Prognostic Value to the Model for End-Stage Liver Disease Score Than Imaging-Based Measures of Muscle Mass in Men With Cirrhosis. Liver Transplant Off Publ Am Assoc Study Liver Dis Int Liver Transplant Soc 2019; 25 (10): 1480–1487. doi: 10.1002/lt.25 598.
7. Bhanji RA, Moctezuma-Velazquez C, Duarte-Rojo A et al. Myosteatosis and sarcopenia are associated with hepatic encephalopathy in patients with cirrhosis. Hepatol Int 2018; 12 (4): 377–386. doi: 10.1007/s12072-018-9875-9.
8. Montano-Loza AJ, Meza-Junco J, Prado CMM, et al. Muscle wasting is associated with mortality in patients with cirrhosis. Clin Gastroenterol Hepatol Off Clin Pract J Am Gastroenterol Assoc 2012; 10 (2): 166–173, doi: 10.1016/j.cgh. 2011.08.028
9. Kim G, Kang SH, Kim MY et al. Prognostic value of sarcopenia in patients with liver cirrhosis: a systematic review and meta-analysis. PLoS One 2017; 12 (10): e0186990. doi: 10.1371/journal.pone.0186990.
10. Montano-Loza AJ, Angulo P, Meza-Junco J et al. Sarcopenic obesity and myosteatosis are associated with higher mortality in patients with cirrhosis. J Cachexia Sarcopenia Muscle 2016; 7 (2): 126–135. doi: 10.1002/jcsm.12039.
11. Montano-Loza AJ, Meza-Junco J, Baracos VE et al. Severe muscle depletion predicts postoperative length of stay but is not associated with survival after liver transplantation. Liver Transplant 2014; 20 (6): 640–648. doi: 10.1002/lt.23863.
12. Kalafateli M, Mantzoukis K, Choi Yau Y et al. Malnutrition and sarcopenia predict post-liver transplantation outcomes independently of the Model for End-stage Liver Disease score. J Cachexia Sarcopenia Muscle 2017; 8 (1): 113–121. doi: 10.1002/jcsm.12095.
13. Masuda T, Shirabe K, Ikegami T et al. Sarcopenia is a prognostic factor in living donor liver transplantation. Liver Transpl 2014; 20 (4):  401–407. doi: 10.1002/lt.23811.
14. Englesbe MJ, Patel SP, He K et al. Sarcopenia and mortality after liver transplantation. J Am Coll Surg 2010; 211 (2): 271–278. doi: 10.1016/j.jamcollsurg.2010.03.039.
15. Kaido T, Ogawa K, Fujimoto Y et al. Impact of sarcopenia on survival in patients undergoing living donor liver transplantation. Am J Transplant 2013; 13 (6): 1549–1556. doi: 10.1111/ajt.12221.
16. Hamaguchi Y, Kaido T, Okumura S et al. Proposal for new selection criteria considering pre-transplant muscularity and visceral adiposity in living donor liver transplantation. J Cachexia Sarcopenia Muscle 2018; 9 (2): 246–254. doi: 10.1002/jcsm.12276.
17. Ebadi M, Tandon P, Moctezuma-Velazquez C et al. Low subcutaneous adiposity associates with higher mortality in female patients with cirrhosis. J Hepatol 2018; 69 (3): 608–616. doi: 10.1016/j.jhep.2018.04.015.
18. Kuo SZ, Ahmad M, Dunn MA et al. Sarcopenia predicts post-transplant mortality in acutely Ill men undergoing urgent evaluation and liver transplantation. Transplantation 2019; 103 (11): 2312–2317. doi: 10.1097/TP.000000000000 2741.
19. Lai JC, Sonnenday CJ, Tapper EB et al. Frailty in liver transplantation: an expert opinion statement from the American Society of Transplantation Liver and Intestinal Community of Practice. Am J Transplant 2019; 19 (7): 1896–1906. doi: 10.1111/ajt.15392.
20. Czigany Z, Kramp W, Lurje I et al. The role of recipient myosteatosis in graft and patient survival after deceased donor liver transplantation. J Cachexia Sarcopenia Muscle 2021; 12 (2):  358–367. doi: 10.1002/jcsm.12669.
21. Bhanji RA, Takahashi N, Moynagh MR et al. The evolution and impact of sarcopenia pre- and post-liver transplantation. Aliment Pharmacol Ther 2019; 49 (6): 807–813. doi: 10.1111/apt.15161.
22. Hamaguchi Y, Kaido T, Okumura S et al. Impact of quality as well as quantity of skeletal muscle on outcomes after liver transplantation. Liver Transpl 2014; 20 (11): 1413–1419. doi: 10.1002/lt.23970.
23. Krell RW, Kaul DR, Martin AR et al. Association between sarcopenia and the risk of serious infection among adults undergoing liver transplantation. Liver Transpl 2013; 19 (12): 1396–1402. doi: 10.1002/lt.23752.
24. Valero V 3rd, Amini N, Spolverato G et al. Sarcopenia adversely impacts postoperative complications following resection or transplantation in patients with primary liver tumors. J Gastrointest Surg 2015; 19 (2): 272–281. doi: 10.1007/s11605-014-2680-4.
25. Giusto M, Lattanzi B, Albanese C et al. Sarcopenia in liver cirrhosis: the role of computed tomography scan for the assessment of muscle mass compared with dual-energy X-ray absorptiometry and anthropometry. Eur J Gastroenterol Hepatol 2015; 27 (3): 328–334. doi: 10.1097/MEG.0000000000000274.
26. Bergerson JT, Lee JG, Furlan A et al. Liver transplantation arrests and reverses muscle wasting. Clin Transplant 2015; 29 (3): 216–221. doi: 10.1111/ctr.12506.
27. Wang CW, Feng S, Covinsky KE et al. A Comparison of Muscle Function, Mass, and Quality in Liver Transplant Candidates: Results From the Functional Assessment in Liver Transplantation Study. Transplantation 2016; 100 (8): 1692–1698. doi: 10.1097/TP.0000000000001 232.
28. Stretch C, Aubin JM, Mickiewicz B et al. Sarcopenia and myosteatosis are accompanied by distinct bio­logical profiles in patients with pancreatic and periampullary adenocarcinomas. PLoS One 2018; 13 (5): e0196235. doi: 10.1371/journal.pone.0196235.
29. Ebadi M, Wang CW, Lai JC et al. Poor performance of psoas muscle index for identification of patients with higher waitlist mortality risk in cirrhosis. J Cachexia Sarcopenia Muscle 2018; 9 (6): 1053–1062. doi: 10.1002/jcsm.12349.
30. Meister FA, Bednarsch J, Amygdalos I et al. Various myosteatosis selection criteria and their value in the assessment of short- and long-term outcomes following liver transplantation. Sci Rep 2021; 11 (1): 13368. doi: 10.1038/ s41598-021-92798-5.
31. Shoreibah MG, Mahmoud K, Aboueldahab NA et al. Psoas muscle density in combination with model for end-stage liver disease score can improve survival predictability in transjugular intrahepatic portosystemic shunts. J Vasc Interv Radiol 2019; 30 (2): 154–161. doi: 10.1016/j.jvir.2018.10.006.
32. Qiu J, Thapaliya S, Runkana A et al. Hyperammonemia in cirrhosis induces transcriptional regulation of myostatin by an NF-kB-mediated mechanism. Proc Natl Acad Sci USA 2013; 110 (45): 18162–18167. doi: 10.1073/pnas.1317049 110.
33. Dasarathy S, Merli M. Sarcopenia from mechanism to dia­gnosis and treatment in liver disease. J Hepatol 2016; 65 (6): 1232–1244. doi: 10.1016/j.jhep.2016.07.040.
34. Chatauret N, Desjardins P, Zwingmann C et al. Direct molecular and spectroscopic evidence for increased ammonia removal capacity of skeletal muscle in acute liver failure. J Hepatol 2006; 44 (6): 1083–1088. doi: 10.1016/j.jhep.2005.11.048.
35. Nachit M, Leclercq IA. Emerging awareness on the importance of skeletal muscle in liver diseases: time to dig deeper into mechanisms! Clin Sci (Lond) 2019; 133 (3): 465–481. doi: 10.1042/CS20180421.
36. Stephens NA, Skipworth RJ, Macdonald AJ et al. Intramyocellular lipid droplets increase with progression of cachexia in cancer patients. J Cachexia Sarcopenia Muscle 2011; 2 (2):  111–117. doi: 10.1007/s13539-011-0030-x.
37. Gumucio JP, Qasawa AH, Ferrara PJ et al. Reduced mitochondrial lipid oxidation leads to fat accumulation in myosteatosis. FASEB J 2019; 33 (7): 7863–7881. doi: 10.1096/fj.201802457RR.

Kreditovaný autodidaktický test