Výběry z mezinárodních časopisů 2/2025
Severe obesity, a susceptibility factor for developing inflammatory bowel disease: results of a population-based study
Cañete F, Vela E, Calafat M et al.
J Crohns Colitis 2025; 19(2): jjaf010. doi: 10.1093/ecco-jcc/jjaf010.
Těžká obezita jako rizikový faktor rozvoje idiopatických střevních zánětů: výsledky populační studie
Úvod a cíle: Idiopatické střevní záněty (IBD) se rozvíjejí u geneticky predisponovaných jedinců vystavených určitým environmentálním faktorům, z nichž doposud byly identifikovány jen některé. Cílem této studie bylo zjistit, zda jsou bariatrické výkony (BS) a těžká obezita spojeny s vyšším rizikem vzniku IBD. Metody: Do studie byli zahrnuti dospělí pacienti s diagnostikovanou obezitou nebo závažnou obezitou mezi lety 2005 a 2020 v rámci katalánského zdravotního systému. Osoby, u nichž bylo IBD diagnostikováno před stanovením diagnózy obezity či těžké obezity, byly ze studie vyloučeny. Dále byli identifikováni jedinci, kteří podstoupili BS, a ti, u nichž byla nově diagnostikována IBD. Následně byla analyzována pravděpodobnost vzniku tohoto onemocnění. Výsledky: Celkem bylo identifikováno 93 473 osob s těžkou obezitou, 1 009 256 osob s obezitou a 14 698 pacientů, kteří podstoupili BS. Incidence IBD činila 0,84 případů na 1 000 osob/rok u jedinců, kteří prodělali BS před stanovením diagnózy IBD; 0,90 případů na 1 000 osob/rok u jedinců s těžkou obezitou bez BS a 0,60 případů na 1 000 osob/rok u osob s obezitou. Multivariační regresní analýza ukázala, že těžká obezita (HR 1,46; 95% CI 1,31–1,62), BS (HR 1,57; 95% CI 1,25–1,97) a kouření (HR 1,57; 95% CI 1,46–1,69) představují nezávislé rizikové faktory pro vznik IBD, včetně Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy. Závěr: Těžká obezita i bariatrická chirurgie jsou nezávislými rizikovými faktory pro vznik IBD. U těchto pacientů by měl být zvážen neinvazivní screening stran IBD.
Outcomes of Various Classes of Oral Antidiabetic Drugs on Nonalcoholic Fatty Liver Disease
Jang H, Kim Y, Lee DH et al.
JAMA Intern Med 2024; 184(4): 375–383. doi: 10.1001/jamainternmed.2023.8029.
Výsledky působení jednotlivých skupin perorálních antidiabetik na nealkoholové steatotické onemocnění jater
Nealkoholové steatotické postižení jater (NALDF) je nejčastější příčinou chronického onemocnění jater, které postihuje přibližně 25 % celkové populace. NAFLD zahrnuje spektrum od ztučnění jater, steatohepatitidy (NASH) až po jaterní cirhózu s možným rozvojem hepatocelulárního karcinomu (HCC). Pacienti s NAFLD jsou ve vysokém riziku nejen HCC, ale i extrahepatických onemocnění jako např. malignity či kardiometabolická onemocnění. Diabetes mellitus 2. typu (T2D) je oboustranně spojen s výskytem NAFLD. Prevalence NAFLD se odhaduje na 55,5 % u pacientů s T2D, který výrazně ovlivňuje progresi fibrózy jater, riziko dekompenzace jaterní cirhózy a vzniku HCC. Několik studií zkoumalo vliv perorálních antidiabetik (PAD) na regresi NAFLD. Mezi zkoumané PAD patří např. sodium glucose cotransporter 2 (SGLT2) inhibitory, deriváty sulfonylurey, thiazolidininony nebo dipeptidyl peptidaze 4 (DPP-4). Tyto preparáty byly podávány v kombinaci s metforminem po dobu 90 dní. Tato kohortová retrospektivní studie o celkovém počtu 80 178 účastníků si dává za cíl porovnat NALFD regresi a další jaterní parametry u pacientů užívajících různé skupiny PAD. Hlavní cíl studie bylo porovnání regrese NAFLD pomocí indexu ztukovatění jater a jako vedlejší cíl bylo porovnání např. hospitalizace pro jaterní onemocnění, mortality spojené s jaterním onemocněním, transplantace jater a rozvoje HCC. Regrese NAFLD byla pozorována u 4 102 pacientů. V komparaci se sulfonylureou měly SGLT2 inhibitory (ASHR – adjusted subdistribution hazard ratio 1,99 (95% CI 1,75–2,27), thiazolidinediony (ASHR 1,70 (95% CI 1,41–2,05)) a DPP-4 inhibitory (ASHR 1,45 (95% CI 1,39–1,59)). SGLT2 inhibitory byly asociovány s vyšší pravděpodobností regrese NAFLD v komparaci s thiazolidinediony (ASHR 1,40 (95% CI 1,12–1,75)) a DPP-4 inhibitory (ASHR 1,45 (95% CI 1,30–1,62)). Pouze SGLT2 inhibitory byly asociovány s nižším výskytem jaterních komplikací v komparaci s deriváty sulfonylurey. Výsledky této studie poukazují na vhodné užívání SGLT2 inhibitorů u pacientů s T2D a NAFLD vzhledem k benefitům této skupiny PAD na regresi NAFLD.
Plasma exchange does not improve overall survival in patients with acute liver failure in a real-world cohort
Burke L, Bernal W, Pirani T et al.
J Hepatol 2025; 82(4): 615–621. doi: 10.1016/j.jhep.2024.09.034.
Výměna plazmy nezlepšuje celkové přežití u pacientů s akutním jaterním selháním v reálné kohortě
Terapeutická výměna plazmy (PEX) se ukázala jako potenciální možnost léčby pacientů s akutním jaterním selháním (ALF). Vliv PEX na výsledky přežití mimo klinické studie ještě nebyl dobře stanoven. Tato studie se zaměřila na zhodnocení skutečného použití a výsledků PEX pro léčbu ALF. Tato multicentrická retrospektivní kohortová studie zahrnula následné pacienty s ALF přijaté do všech sedmi terciárních center pro transplantaci jater v UK mezi červnem 2013 a prosincem 2021. Byly hodnoceny změny v klinických proměnných po léčbě PEX, zatímco celkové přežití a přežití bez transplantace až do propuštění z nemocnice u pacientů léčených PEX byly porovnány s pacienty, kteří dostávali standardní léčbu. Studie zahrnula 378 pacientů s ALF (medián (IQR) věku 36 (28–48), 64 % (n = 242) žen), z nichž 120 dostalo PEX. Po PEX došlo k významnému zlepšení u většiny klinických proměnných, včetně střední dávky noradrenalinu (snížení z 0,35 μg/kg/min (0,19–0,70 μg/kg/min) na 0,16 μg/kg/min (0,08–0,49); p = 0,001). Mezi skupinami s PEX a standardní léčebnou terapií nebyl žádný významný rozdíl v celkovém přežití (51,4 vs. 62,6 %; p = 0,12) nebo v přežití bez transplantace (42,6 vs. 53,1 %; p = 0,24). PEX je nyní v UK často používána v léčbě pacientů s ALF. Je spojena s významným zlepšením hemodynamických parametrů, ale nikoli s přínosem pro přežití.
Effects of Intermittent Calorie Restriction in Nondiabetic Patients With Metabolic Dysfunction-Associated Steatotic Liver Disease
Ah Lee H, Moon H, Kim Y et al.
Clin Gastroenterol Hepatol 2025; 23(1): 114.e13–123.e13. doi: 10.1016/j.cgh.2024.06.051.
Účinky intermitentní restrikce kalorií u nediabetických pacientů se steatotickou nemocí jater při metabolické dysfunkcí
V této studii byly porovnány účinky 12týdenní intermitentní kalorické restrikce (ICR) a standardní diety (SOC) na obsah tuku v játrech (LFC) u pacientů se steatotickou nemocí jater při metabolické dysfunkci (MASLD). Tato randomizovaná kontrolovaná studie zahrnula pacienty s protonovou hustotou tukové frakce hodnocenou při MR ≥ 8 %. Pacienti byli randomizováni do skupin ICR (dieta 5: 2), nebo SOC (80 % doporučeného příjmu kalorií) a stratifikováni podle BMI (≥ 25 nebo < 25 kg/m2). Primárním cílem byl podíl pacientů, kteří dosáhli relativního snížení LFC měřeného pomocí MR ≥ 30 %. Celkem 72 účastníků bylo randomizováno (36 pacientů s obezitou a 36 bez obezity) a 63 (34 pacientů s a 29 bez obezity) dokončilo studii. V týdnu 12 byl podíl pacientů ve skupině ICR, kteří dosáhli relativního snížení LFC o ≥ 30 %, vyšší v porovnání se skupinou SOC (72,2 vs. 44,4 %; p = 0,033), což bylo výraznější ve skupině s obezitou (61,1 vs 27,7 %; p = 0,033) než ve skupině bez obezity (83,3 vs. 61,1 %; p = 0,352). Relativní snížení hmotnosti bylo mezi skupinami s ICR a SOC nevýznamné (–5,3 vs. –4,2 %; p = 0,273), bylo však vyšší ve skupině ICR oproti SOC (–5,5 vs. –2,9 %; p = 0,039) ve skupině s obezitou. Změny ve fibróze, svalové a tukové hmotě a hladinách jaterních enzymů byly u obou skupin podobné (všechna p > 0,05). ICR dieta snižovala LFC účinněji než SOC u pacientů s MASLD, zejména u pacientů s obezitou. Žádoucí jsou další studie s většími a rozmanitějšími kohortami.
Impact of EUS-guided fine-needle biopsy on International Consensus Diagnostic Criteria for diagnosing autoimmune pancreatitis: a prospective multicenter study Background and Aims
Bellocchi MCC, Crinò SF, Ikeura T et al.
Gastrointest Endosc 2025: S0016-5107(25)00140-3. doi: 10.1016/j.gie.2025.02.038. Online ahead of print.
Vliv EUS navigované tenkojehlové biopsie na Mezinárodní konsenzuální diagnostická kritéria pro diagnostiku autoimunitní pankreatitidy: prospektivní multicentrická studie
Pozadí a cíle: Histologická diagnostika autoimunitní pankreatitidy (AIP) může být předoperačně obtížná. Na základě slibných výsledků použití nové generace „end-cutting“ jehel si tato studie kladla za cíl zhodnotit výtěžnost biopsie tenkou jehlou pod endosonografickou kontrolou (EUS-FNB) na zvýšení diagnostické úrovně u pacientů s pravděpodobnou AIP a určování specifického podtypu AIP dle Mezinárodních konsenzuálních diagnostických kritérií (ICDC – International Consensus Diagnostic Criteria). Metody: Dospělí pacienti s podezřením na AIP byli prospektivně a soutěžně zařazeni ve čtyřech centrech. Pacienti s definitivní diagnózou AIP podle ICDC nebo pacienti nedávno léčení kortikosteroidy byli vyloučeni. Ve všech případech byla použita 22G „end-cutting“ jehla. Primárním cílem bylo zvýšení diagnostické úrovně podle ICDC. Sekundární cíle zahrnovaly podíl pacientů splňujících kritéria úrovně 1 nebo 2, diagnostickou přesnost EUS-FNB, podíl malignit a bezpečnost zákroku. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 50 pacientů s fokální a 2 pacienti s difuzní formou podezření na AIP (75 % mužů, průměrný věk 57,9 ± 17,3 let). Konečné diagnózy byly AIP, chronická pankreatitida a malignita u 39 (75 %), 6 (11,5 %) a 7 (13,5 %) pacientů. EUS-FNB zlepšila diagnostickou úroveň AIP u 92,3 % pacientů (74,3 % definitivní a 17,9 % pravděpodobné diagnózy). Histologická úroveň 1 kompatibilní s diagnózou AIP typu 1 a 2 byla dosažena v 73,1 a 50 % případů. Histologická úroveň 2 byla dosažena v 23,1 % u typu 1 a ve 41,7 % u typu 2. Celková diagnostická přesnost EUS-FNB byla 94,2 % (95% CI 84,1–98,8). Po EUS-FNB se vyskytly dva případy mírné akutní pankreatitidy (3,8 %). Závěr: EUS-FNB s použitím „end-cutting“ jehel zvyšuje úroveň diagnostických kritérií ICDC u více než 90 % pacientů, umožňuje vyloučení malignity u fokálních lézí a pomáhá určit specifický podtyp AIP.
The Long-Term Risk of Metachronous Advanced Adenoma Recurrence After Endoscopic Submucosal Dissection for Colorectal Neoplasia: A Propensity-Score Matched Longitudinal Cohort With 5-Year Follow-Up
Dai M, Xiao X, Guo CLT et al.
United European Gastroenterol J 2025; 13(2): 210–219. doi: 10.1002/ueg2.12735.
Dlouhodobé riziko metachronní recidivy pokročilého adenomu po endoskopické submukózní disekci pro kolorektální neoplazii: longitudinální kohortová studie s pětiletým sledováním
Úvod: Dlouhodobá data o metachronní recidivě pokročilého adenomu (AA – advanced adenoma) po endoskopické submukózní disekci (ESD) jsou stále omezená, což vede k absenci standardizované strategie sledování u těchto pacientů. Cílem této studie je zhodnotit dlouhodobé riziko recidivy AA po ESD. Materiál a metody: Byla provedena longitudinální retrospektivní kohortová studie s párováním podle propensity skóre v terciární nemocnici v Hongkongu. Do studie byli zařazeni pacienti, kteří podstoupili kolorektální ESD v letech 2011–2017 a tvořili skupinu post-ESD. Vybraní pacienti, kteří podstoupili polypektomii při své vstupní koloskopii v letech 2011–2017, byli zařazeni do nízko-, středně- a vysokorizikových skupin. Riziko recidivy AA bylo hodnoceno pomocí Coxovy regresní analýzy v párovaných kohortách. Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 1 745 pacientů, z toho 203 pacientů ve skupině post-ESD bylo plně spárováno se 729 pacienty z vysokorizikové skupiny a 813 pacienty z nízko- až středněrizikové skupiny. Pětiletá kumulativní incidence recidivy AA ve skupině post-ESD byla 7,8 %. Po 5 letech nebyla skupina post-ESD spojena s vyšší mírou recidivy AA ve srovnání s nízko- až středněrizikovou skupinou (7,8 vs. 5,5 %; upravené HR (aHR) 1,64; 95% CI 0,77–3,48; p = 0,197), ale vykazovala nižší míru recidivy AA ve srovnání s vysokorizikovou skupinou (7,8 vs. 11,8 %; aHR 0,40; 95% CI 0,19–0,85; p = 0,017). Závěr: Pacienti, kteří podstoupili ESD, neměli zvýšené pětileté riziko metachronní recidivy AA ve srovnání s nízko- až středně- či vysokorizikovou skupinou. Tyto výsledky přispějí k tvorbě budoucích doporučení pro sledovací koloskopii po ESD.
Články vybrali a komentovali MUDr. Kristýna Zdychyncová1, MUDr. Robert Pospíšil2, MUDr. Mgr. Irena Míková3, doc. MUDr. Lumír Kunovský, Ph.D.4–6, MUDr. Vincent Dansou Zoundjiekpon4
1 Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a. s. a 1. LF UK v Praze
2 Gastroenterologické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a. s.
3 Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha
4 II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc
5 Chirurgická klinika LF MU a FN Brno
6 Gastroenterologické oddělení a digestivní endoskopie, LF MU a Masarykův onkologický ústav, Brno
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené