Výběr z mezinárodních časopisů
Kristýna Kaštylová1, Irena Míková2
+ Pracoviště
Antibiotic use differentially affects the risk of anti-drug antibody formation during anti-TNFα therapy in inflammatory bowel disease patients: a report from the epi-IIRN
Gorelik Y, Freilich S, Gerassy-Vainberg S et al.
Gut 2022; 71(2): 287–295. doi: 10.1136/gutjnl-2021-325185.
Užívání antibiotik různým způsobem ovlivňuje riziko tvorby anti-TNFα protilátek u pacientů se zánětlivým střevním onemocněním: zpráva z epi-IIRN
Protilátky (ADA – anti-drug antibodies) proti preparátům s antitumor nekrotizujícím faktorem (anti-TNF) jsou příčinou ztráty odpovědi na léčbu. Byla zaznamenána souvislost mezi složením střevní mikroflóry a odpovědí na anti-TNF terapii. Z toho důvodu byl hodnocen vliv antibiotické léčby na tvorbu ADA u pacientů se zánětlivým střevním onemocněním (IBD). Byla analyzována data z epi-IIRN (epidemiologická skupina izraelského výzkumného jádra IBD), celostátního registru všech pacientů s IBD v Izraeli. Do studie byli zahrnuti všichni pacienti léčení anti-TNF, kteří měli k dispozici hladiny ADA. K posouzení souvislosti mezi užíváním antibiotik a rozvojem ADA byla použita analýza přežití, která užívá léky jako kovariáty měnící se v čase. Dále byly specifické patogeny a germ-free myši C57BL léčeny příslušnými antibiotiky v kombinaci s infliximabem. ADA byly hodnoceny po 14 dnech. Výsledky: Z 1 946 vhodných pacientů s mediánem sledování 651 dní od zahájení léčby mělo 363 pacientů pozitivní ADA. Coxův model proporcionálního rizika prokázal zvýšené riziko vzniku ADA u pacientů, kteří užívali cefalosporiny (HR = 1,97; 95% CI 1,58–2,44) nebo peniciliny s inhibitory ß-laktamázy (penicilin-BLI, HR = 1,4; 95% CI 1,13–1,74), zatímco snížené riziko bylo zaznamenáno u pacientů léčených makrolidy (HR = 0,38; 95% CI 0,16–0,86) nebo fluorochinolony (HR = 0,20; 95% CI 0,12–0,35). U myší, které byly léčeny infliximabem, byla pozorována významně zvýšená produkce ADA v případě konkomitantní terapie cefalosporiny ve srovnání se skupinou myší předléčenou makrolidy. Germ-free myši neprodukovaly žádné ADA. Závěrem lze shrnout, že produkce ADA souvisí s mikrobiálním složením. Riziko vzniku ADA během anti-TNF terapie lze případně snížit vyhýbáním se cefalosporinům a penicilinu-BLI, event. je nahradit léčbou fluorochinolony či makrolidy.
Efficacy of Helicobacter pylori eradication therapy for functional dyspepsia: updated systematic review and meta-analysis
Ford AC, Tsipotis E, Yuan Y et al.
Gut Published Online First: 12 January 2022. doi: 10.1136/gutjnl-2021-326583.
Účinnost eradikační léčby Helicobacter pylori u funkční dyspepsie: aktualizovaný systematický přehled a metaanalýza
Funkční dyspepsie (FD) je chronické onemocnění, které se obtížně léčí. Na jeho patofyziologii se může podílet i Helicobacter pylori. Cochranův přehled z roku 2006 naznačuje, že eradikační léčba je prospěšná, nicméně od té doby bylo publikováno mnoho dalších randomizovaných kontrolovaných studií (RCT). V této studii byl hodnocen vliv eradikační terapie na vyléčení i zlepšení FD a také, zda je pravděpodobné, že eradikace H. pylori přinese nějaký užitek. Byla revidována lékařská literatura publikovaná do října 2021 s cílem identifikovat RCT zkoumající účinnost eradikační terapie u H. pylori pozitivních dospělých jedinců s FD. V kontrolním rameni byla podávána antisekreční terapie nebo prokinetika s antibiotiky, či bez nich, případně samotné placebo. Sledování probíhalo ≥ 3 měsíce. Byla sloučena dichotomická data a bylo získáno relativní riziko (RR) nevyléčení nebo nezlepšení příznaků s 95% CI. Byl odhadnut počet potřebný k léčbě (NNT). Výsledky: Do 29 RCT bylo zařazeno 6 781 H. pylori pozitivních pacientů s FD. Pokud jde o vyléčení příznaků funkční dyspepsie (RR nevyléčení příznaků = 0,91; 95% CI 0,88–0,94; NNT = 14; 95% CI 11–21) a zlepšení FD (RR nezlepšení příznaků = 0,84; 95% CI 0,78–0,91, NNT = 9; 95% CI 7–17), byla eradikační terapie lepší než kontrolní léčba. Nebyla zjištěna významná korelace mezi mírou eradikace a RR zlepšení nebo vyléčení FD (Pearsonův korelační koeficient = –0,23; p = 0,907), ale účinek byl větší u pacientů s úspěšnou eradikací H. pylori než s neúspěšnou eradikací (RR = 0,65; 95% CI 0,52–0,82; NNT = 4,5; 95% CI 3–9). Na druhou stranu nežádoucí události (RR = 2,19; 95% CI 1,10–4,37) a nežádoucí události vedoucí k vysazení léčby (RR = 2,60; 95% CI 1,47–4,58) byly častější při eradikační léčbě. Lze tedy konstatovat, že existují důkazy, které dokládají efekt eradikační léčby H. pylori stran zlepšení či vyléčení symptomů FD, ale přínos této terapie je malý.
Prognosis of patients with hepatocellular carcinoma treated with immunotherapy – development and validation of the CRAFITY score
Scheiner B, Pomej K, Kirstein MM et al.
J Hepatol 2022; 76(2): 353–363. doi: 10.1016/j.jhep.2021.09.035.
Prognóza pacientů s hepatocelulárním karcinomem léčeným imunoterapií – vznik a validace CRAFITY skóre
Imunoterapie atezolizumabem plus bevacizumabem představuje nový standard první volby v systémové léčbě hepatocelulárního karcinomu (HCC). Biomarkery, které predikují úspěšnost léčby a přežívání, nejsou známy. Pacienti s HCC léčení imunoterapií byli zahrnuti do testovací (n = 190) a validační kohorty (n = 102). Byla hodnocena prognostická hodnota vstupních proměnných na celkové přežívání pomocí Coxova modelu v testovací skupině a bylo vyvinuto snadno aplikovatelné CRAFITY (CRP a AFP i ImmunoTerapie) skóre. Skóre bylo validováno v nezávislé, externí kohortě a hodnoceno v kohortě pacientů léčených sorafenimem (n = 204). Vstupní sérový alfa-fetorotein ≥ 100 ng/ml (hazard ratio [HR] 1,7; p = 0,007) a C-reaktivní protein ≥ 1 mg/dl (HR, 1,7; p = 0,007) byly identifikovány jako nezávislé prognostické faktory v multivariantní analýze a byly použity pro CRAFITY skóre. Pacienti, kteří nesplnili žádné kritérium (0 bodů, nízké CRAFITY), měli nejdelší medián celkového přežívání [27,6 (95% CI 19,5–35,8) měsíců], byli následováni pacienty, kteří splnili jedno kritérium [1 bod, střední CRAFITY, 11,3 (95% CI 8,0–14,6) měsíců], a pacienty, kteří splnili obě kritéria [2 body; vysoké CRAFITY; 6,4 (95% CI 4,8–8,1) měsíců; p < 0,001]. Nejlepší radiologické odpovědi (kompletní remise, parciální remise, stabilní nemoc, progresivní nemoc) byly navíc významně lepší u pacientů s nízkým CRAFITY skóre (nízké CRAFITY: 9 %/20 %/52 %/20 % vs. střední CRAFITY: 3 %/25 %/36 %/36 % vs. vysoké CRAFITY: 2 %/15 %/22 %/61 %; p = 0,003). Výsledky byly potvrzeny v nezávislé validační kohortě a u různých podskupin včetně Child-Pugh A a B, performance status 0 a ≥ 1 a léčba první nebo následné volby. V kohortě léčené sorafenimem bylo CRAFITY spojeno s přežíváním, ale ne s radiologickou odpovědí. CRAFITY skóre je spojeno s přežíváním a radiologickou odpovědí u pacientů léčených imunoterapií pro HCC.
Rifaximin-α reduces gut-derived inflammation and mucin degradation in cirrhosis and encephalopathy: RIFSYS randomised controlled trial
Patel VC, Lee S, McPhail MJW et al.
J Hepatol 2022; 76(2): 332–342. doi: 10.1016/j.jhep.2021.09.010.
Rifaximin-α snižuje zánětlivou reakci střevního původu a degradaci mucinu u cirhózy a encefalopatie: randomizovaná kontrolovaná studie RIFSYS
Rifaximin-α je účinný v prevenci rekurentní jaterní encefalopatie (HE), ale jeho mechanizmus účinku zůstává nejasný. V placebem kontrolované, dvojitě zaslepené studii bylo 38 pacientů s cirhózou a jaterní encefalopatií randomizováno v poměru 1: 1 k léčbě rifaximinem-α (550 mg 2krát denně), nebo placebem po dobu 90 dní. Primárním hodnoceným cílem byl 50% pokles v množství oxidace neutrofilů (OB) po 30 dnech. Sekundárním hodnoceným cílem byly změny v psychomotorickém skóre jaterní encefalopatie (PHES) a neurokognitivních funkcích, metagenomické sekvenci slin a stolice, plazmatického a fekálního metabolického profilu, kvantifikace bakteriální DNA z plné krve, exprese toll-like receptorů (TLR) -2/4/9 neutrofilů a analýza plazmatických a fekálních cytokinů. Rifaximin-α nevedl k 50% poklesu spontánního OB neutrofilů po 30 dnech v porovnání se vstupními daty (p = 0,48). Po 30 dnech léčby rifaximinem-α se však znormalizoval stupeň HE (p = 0,014) a zlepšilo se PHES (p = 0,009). Rifaximin-α po 30 dnech snižoval expresi cirkulujících TLR-4 neutrofilů (p = 0,021) a plazmatického TNFα (p <0,001). Rifaximin-α usnadnil protibakteriální odpověď na invazivní patogeny a zlepšil obnovu střevní bariéry. U pacientů léčených rifaximinem-α byly méně časté infekce (odds ratio 0,21; 95% CI 0,05–0,96). Rifaximin-α vedl k vymizení klinicky zjevné i minimální HE, snižoval riziko infekce, snižoval oralizaci střeva a zmírňoval systémový zánět. Rifaximin-α hraje důležitou roli v obnově střevní bariéry, což může představovat mechanizmus, kterým upraví bakteriální translokaci a systémovou endotoxemii u cirhózy.
Články vybraly a komentovaly MUDr. Kristýna Kaštylová1 a MUDr. Mgr. Irena Míková2
1 Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a. s. a 1. LF UK v Praze
2 Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené