Profesor Zdeněk Mařatka devadesátipětiletý
Jan Bureš Orcid.org 1, Milan Lukáš Orcid.org 2
+ Pracoviště
V červnu letošního roku se dožil v plné svěžesti, kterou mu všichni závidíme a kterou jsme mohli na nedávné oslavě jeho narozenin pozorovat, nestor československé gastroenterologie prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc. neuvěřitelných 95 let. Při úvodním slovu plynně přecházel z češtiny do francouzštiny a němčiny, aby pozdravil své milé hosty, mezi nimiž nechyběla ani početná výprava slovenských gastroenterologů. Jeho rodina mu připravila krásnou oslavu v galerii Miro na opravdu kouzelném místě Strahovského kláštera v bývalém morovém kostele sv. Rocha. Na oslavě překvapil jeho syn Kryštof - skladatel svým novým dílem Golgota a melodramatem na ruský námět. Spolu se svou ženou Catherine a francouzským tchánem, rovněž hudebníkem, připravili pro posluchače pravou hudební obětinu. Protože podrobný životopis jubilanta byl předmětem řady článků v roce 2004 při příležitosti jeho 90. narozenin, omezím se jen na stěžejní a aktuální údaje o jubilantovy.
Profesor Mařatka se narodil v rodině významného českého sochaře Josefa Mařatky. Umělecké sklony byly potencovány i z rodiny jeho matky. Vystudoval medicínu na lékařské fakultě v Praze, kde promoval v roce 1939. Po uzavření vysokých škol pracoval dále ve Všeobecné nemocnici. Jeho obdivovaný učitel prof. J. Pelnář povzbudil jeho intelektuální dráhu a pozdější přednosta prof. Vančura mu přidělil k výzkumu trávicí choroby. Jistě velkou výzvou byla pro Mařatku návštěva gastroenterologických pracoviš» v USA v letech 1947 -1948. Pod vedením prof. Ivyho pokračoval ve svém studiu střevních zánětů, tehdy velmi mlhavého pojmu. Nejvíce ho však ovlivnil celkem neznámý C. Alvarez (od něho pochází výrok, že Calcium carbonicum praecipitatum je králem mezi gastroenterologickými léky). Zde byl také zárodek celoživotní vědecké mezinárodní spolupráce. Výsledkem byla první monografie v roce 1948 o ulcerózní kolitidě. V roce 1958 musel opustit jako nestraník univerzitní pracoviště a do svých 70 let byl přednostou interního oddělení nemocnice na Bulovce. Se svými žáky a spolupracovníky J. Šetkou, B. Niederlem, J. Novákem, J. Nedbalem, V. Wagnerem, J. Kudrmanem a dalšími hojně publikoval v zahraničních časopisech své prioritní nálezy v oblasti imunologie a kliniky idiopatických střevních zánětů: Ty se spolu s funkčními poruchami staly jeho dvěma největšími láskami. Jeho stěžejním objevem je dvousložková hypotéza střevních zánětů. Neméně významná je jeho klasifikace funkčních střevních poruch, která dávno předběhla novodobá Římská kritéria. Systematičnost jubilantova se projevila v endoskopickém názvosloví, kde soustavně logicky popsal všechny endoskopické nálezy v trávicím traktu. Není divu, že tato publikace byla přeložena do mnoha světových jazyků. Po dlouhá léta zastával funkci prezidenta endoskopické sekce evropské gastroenterologické společnosti a do roku 1999 byl vedoucím redaktorem časopisu Československá gastroenterologie a výživa, na jehož počátku stál v poválečných letech. Nezapomenutelná je jeho úloha v organizaci světového gastroenterologického kongresu v Praze v roce 1968, ve které představil svou zemi jako vědecky i kulturně vyspělou oblast za železnou oponou, která si zaslouží pozornost. Tento čin byl ještě dlouho vzpomínán účastníky v zahraničí a mnohým často ulehčilo zahraniční pobyt či dokonce emigraci.
Z obsáhlé dílny jubilantovy si dovolím zmínit podle mne nejvýznamnější. Je jím Praktická gastroenterologie z roku 1964. Přišla právě včas, kdy byla potřeba uceleného pohledu na obor, který se dosud skrýval pod širokým pláštíkem vnitřního lékařství. Pro nás začátečníky a čerstvé absolventy medicíny to byl přímo zázrak seslaný z nebe: stručně a jasně psaný, výstižný a s jasnými diagnostickými i terapeutickými postupy, které skutečně fungovaly. Teprve později došlo k nezbytné atomizaci interní medicíny na podobory a brzy k této knížce přibyly i významné nové instrumenty flexibilní endoskopie, které tak vytvořily moderní medicínský obor. Neobyčejně čtivým dílem se staly jeho Paměti.
Profesor Mařatka zůstává trvale čilý duševně i tělesně, běhá a jezdí na kole, zúčastňuje se vědeckých zasedání a především píše, a to nejen na gastroenterologická témata, ale obecně filozofická a přírodovědecká. Za svůj přínos k filozofii vědy obdržel letos Cenu Nadace Vize Václava a Dagmar Havlových. Jak nám pan profesor sdělil, chystá na konec roku další publikaci s podobným tématem.
Vážený pane profesore, přijměte od gastroenterologické obce přání dobrého zdraví a udržení trvalé aktivity nejen při dodávání svých brilantních postřehů do časopisu. Věříme, že Vaše nápady nás budou provázet v dalších článcích a knihách, na něž se upřímně těšíme.
Za redakci časopisu přeje Milan Kment
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené