Epidemiologická studie obezity v populaci rozdílného rasového, kulturního, ekonomického a dietního prostředí
Miroslava Zelenková1,2,3, Lubomír Zelenka4, Ivana Knížková5, Petr Kunc5, Vanesa Lovětínská4, Daniela Lukešová2
+ Pracoviště
Souhrn
Cílem práce bylo zhodnotit současnou situaci v oblasti hodnot body mass indexu (BMI) v celosvětové populaci z hlediska geografického původu a kulturních a ekonomických odlišností. Byla testována hypotéza existence rozdílů v hodnotách BMI v závislosti na geografickém původu, kulturních a ekonomických odlišnostech. Na základě statistického zhodnocení dat z let 2010 a 2014, poskytnutých Světovou zdravotnickou organizací, bylo zjištěno, že došlo ke statisticky nevýznamnému nárůstu BMI v jednotlivých oblastech světa. První místo zaujala za obě sledovaná období v dosažené hodnotě BMI Severní Amerika, naopak nízké hodnoty BMI vykázaly státy Subsaharské Afriky. Mezi většinou hodnocených oblastí existovaly signifikantní rozdíly (p < 0,05) v hodnotách BMI, obdobně byl signifikantní rozdíl (p < 0,05) mezi ekonomicky vyspělými a ekonomicky méně vyspělými státy. Vzrůst hodnot BMI mezi lety 2010 a 2014 byl však u obou ekonomik statisticky neprůkazný. Nejvyšší BMI vykazovaly za sledované roky státy s křesťanskou kulturou, poté státy s islámskou kulturou a nakonec státy s buddhizmem a hinduizmem. V této souvislosti je třeba konstatovat, že u ekonomicky méně vyspělých států bylo dosaženo nejvyšších hodnot BMI u křesťanských států, naopak z ekonomicky vyspělých států měly nejvyšší hodnotu BMI státy islámské. Mezi ekonomicky méně vyspělými státy a ekonomicky vyspělými státy s buddhizmem a hinduizmem neexistoval signifikantní rozdíl v hodnotách BMI. Testovaná hypotéza byla potvrzena.
Klíčová slova
ekonomická vyspělost, geografické oblasti, index tělesné hmotnosti, kulturní prostředíÚvod
Obezita je v současnosti pokládána za nejčastější multifaktoriálně podmíněné metabolické onemocnění. Je definována jako nadměrné zmnožení tuku v organizmu a je důsledkem vlivu životních podmínek, životního prostředí a životního stylu s velmi častou pozitivní energetickou bilancí. Obezita vzniká především u geneticky predisponovaných osob s vysokým přísunem živin a minimálním energetickým výdejem v důsledku poklesu pohybové aktivity. Obecně prevalence obezity celosvětově stoupá. Světová zdravotnická organizace (WHO) proto prohlásila obezitu za globální epidemii a jeden z největších zdravotních problémů současnosti [1]. Faktem je, že tato skutečnost se týká nejen dospělých pacientů, ale ve stále větší míře i dětí a dospívajících [2].
Ke stanovení obezity se používá body mass index (BMI), i když klasifikace obezity podle BMI je značně zjednodušující a nezohledňuje celou řadu aspektů. Tělesná konstituce (množství svalové hmoty) může BMI zásadním způsobem ovlivnit, a především muži s vyšším obsahem svaloviny se tak snadno mohou dostat do pásma nadváhy či obezity, přestože jejich obsah tuku může být zcela normální nebo jen lehce nadnormální [3]. Jako normální hmotnost bývá udávána hodnota BMI
18,5–25. Zdravotní rizika jasně stoupají od BMI 25 [4].
S obezitou, zejména při nitrobřišním hromadění tuku, souvisí řada závažných civilizačních chorob, jako jsou např. diabetes mellitus 2. typu [5], ischemická choroba srdeční, mozkové cévní příhody, hypertenze, poruchy krevních tuků a některé nádory [6–8]. Obezita představuje, hned po kouření, druhou nejčastější příčinu úmrtí, které lze předcházet [9]. Na základě těchto skutečností byla stanovena hypotéza, že existují rozdíly v hodnotách BMI v závislosti na geografickém původu a kulturních a ekonomických odlišnostech. Cílem práce bylo zhodnotit současnou situaci v oblasti hodnot BMI v celosvětové populaci z hlediska geografického původu, kulturních a ekonomických odlišností.
Metodika
Sběr dat
K ověření hypotézy a splnění cíle byly prvotní údaje o hodnotách BMI v jednotlivých státech světa
(n = 181) z let 2010 a 2014 získány z databáze WHO. Při hodnocení BMI ze světových oblastí bylo respektováno jejich rozdělení podle WHO – Evropa, Severní Amerika, Jižní Amerika a Karibik, Asie a Pacifik, subsaharská Afrika, severní Afrika a Střední východ. Jako kritérium pro porovnání BMI podle ekonomické vyspělosti, tj. státy méně ekonomicky vyspělé a státy ekonomicky vyspělé, byla brána v úvahu hodnota hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele dané země. Vliv kulturního prostředí byl posuzován na základě převládajícího náboženství v jednotlivých státech. Byly stanoveny tři základní kulturní skupiny – křesťanská kultura, islámská kultura a kultura buddhistická a hinduistická.
Zhodnocení získaných dat
Byly porovnány a zhodnoceny změny hodnot BMI v jednotlivých letech ve stanovených geografických oblastech a mezi oblastmi, dále mezi ekonomicky vyspělými a méně vyspělými státy a rovněž podle kulturního prostředí. Získaná data byla podrobena statistické analýze pomocí statistického programu Statistica komplet CZ, verze 9 (StatSoft, USA). Získaná a vypočtená data byla zpracována pomocí základní popisné statistiky výběrového souboru vč. grafického zpracování (graf průměru s odchylkami) a dále analyzována pomocí vícefaktorové procedury ANOVA a následným POST-HOC testem (Fisherův LSD (Least significant difference) test).
Výsledky
Průměrné hodnoty BMI ve světových oblastech ve sledovaném období
V letech 2010 a 2014 byly průměrné hodnoty BMI v jednotlivých oblastech shrnuty do grafu 1.
V tab. 1 je uvedeno pořadí jednotlivých oblastí podle dosažené průměrné výše BMI.
Ze zhodnocených dat vyplynulo, že nejvyšší hodnoty BMI dosáhla oblast Severní Ameriky, poté státy Středního východu a severní Afriky a třetí v pořadí byla oblast Jižní Ameriky a Karibiku, zatímco Evropa v tomto hodnocení byla na čtvrté pozici. Poslední místo, tedy s nejnižšími hodnotami BMI, zaujala oblast subsaharské Afriky. Toto pořadí platilo pro oba hodnocené roky, tj. 2010 i 2014. U všech hodnocených oblastí došlo mezi oběma sledovanými roky ke zvýšení hodnoty BMI, avšak toto zvýšení nebylo v rámci jednotlivých oblastí statisticky významné.
V rámci statistického hodnocení hodnot BMI sledovaného roku 2010 mezi jednotlivými oblastmi vyplynulo, že statisticky neprůkazný byl rozdíl mezi hodnotami BMI Evropy a Severní Ameriky a Evropy a Jižní Ameriky a Karibiku, dále pak nebyl průkazný rozdíl mezi Severní Amerikou a Jižní Amerikou a Karibikem, Středním východem a severní Afrikou a Severní Amerikou a dále Středním východem a severní Afrikou a Jižní Amerikou a Karibikem. Ostatní porovnání hodnot BMI mezi státy bylo statisticky průkazné (p < 0,05). Oblast subsaharské Afriky byla signifikantně odlišná (p < 0,05) vůči všem zbývajícím oblastem.
V rámci hodnocení hodnot BMI z roku 2014 mezi jednotlivými oblastmi vyplynulo, že situace ve statistické průkaznosti byla obdobná, nicméně došlo ke statisticky významné změně v hodnotách BMI mezi Evropu a Jižní Amerikou a Karibikem. Oblast Jižní Ameriky a Karibiku zaznamenala signifikantně (p < 0,05) vyšší hodnotu BMI v porovnání s Evropou, což bylo odlišné ve srovnání s rokem 2010, kdy mezi těmito oblastmi nebyl statisticky průkazný rozdíl.
Průměrné hodnoty BMI v závislosti na ekonomické vyspělosti
Průměrné hodnoty BMI v letech 2010 a 2014 podle ekonomické vyspělosti států byly zaznamenány do grafu 2.
V roce 2010 byla průměrná hodnota BMI v ekonomicky méně vyspělých státech 24,30 ± 2,40 a v ekonomicky vyspělých státech 26,32 ± 1,34. V roce 2014 dosáhla průměrná hodnota BMI v ekonomicky méně vyspělých státech 24,63 ± 2,42 a v ekonomicky vyspělých státech měla hodnotu 26,60 ± 1,43. V obou sledovaných letech, tj. v roce 2010 a 2014, existoval signifikantní rozdíl
(p < 0,05) mezi vyspělými a méně vyspělými státy. Vzrůst hodnot BMI mezi lety 2010 a 2014 byl u obou ekonomik statisticky neprůkazný.
Průměrné hodnoty BMI v závislosti na kulturním prostředí
Data průměrných hodnot BMI podle kulturního prostředí byla rovněž získána z let 2010 a 2014 a zdokumentována v grafu 3.
Z výsledků vyplynulo, že existovaly rozdíly v hodnotách BMI u obyvatelstva žijících v různých kulturních prostředích. Státy s křesťanskou kulturou měly v roce 2010 BMI v průměru 25,70 ± 1,95, s islámskou kulturou 24,82 ± 2,51 a s kulturou ovlivněnou buddhizmem a hinduizmem činil BMI 22,73 ± 1,24. Mezi všemi státy byl zjištěn statisticky významný rozdíl (p < 0,05) v průměrných hodnotách BMI.
V roce 2014 došlo k nesignifikantnímu nárůstu hodnot BMI v rámci každé kultury ve srovnání s rokem 2010. Hodnota u křesťanské kultury byla v průměru 25,98 ± 1,96, u islámské 25,18 ± 2,57 a u buddhistické a hinduistické 23,08 ± 1,28. Mezi všemi hodnocenými kulturami byl zjištěn statisticky významný rozdíl (p < 0,05) v průměrných hodnotách BMI.
Z výsledků vyplynulo, že nejvyšší průměr BMI vykázaly státy s křesťanskou kulturou následované islámskou kulturou a kulturou ovlivněnou bud-dhizmem a hinduizmem.
Průměrné hodnoty BMI v závislosti na kulturním prostředí a ekonomické vyspělosti států
V grafu 4 jsou uvedeny výsledky hodnot BMI v závislosti na kulturním prostředí a ekonomické vyspělosti států a v tab. 2 bylo stanoveno pořadí států podle těchto kritérií.
U ekonomicky méně vyspělých a ekonomicky vyspělých zemí došlo v roce 2010 i 2014 ke statisticky nevýznamnému nárůstu BMI v jednotlivých kulturních prostředích.
U ekonomicky méně vyspělých států byl v roce 2010 i v roce 2014 nejvyšší průměrný BMI zjištěn v křesťanské kultuře. Mezi státy s islámskou kulturou a dále buddhistickou a hinduistickou kulturou neexistoval signifikantní rozdíl v průměrných hodnotách BMI v obou letech, ostatní rozdíly byly statisticky průkazné (p < 0,05).
U ekonomicky vyspělých zemí byla situace odlišná. Nejvyšší průměrná hodnota BMI byla zjištěna u států s islámskou kulturou. Mezi státy s islámskou a křesťanskou kulturou neexistoval signifikantní rozdíl v průměrných hodnotách BMI v letech 2010 i 2014, avšak ostatní rozdíly byly statisticky průkazné (p < 0,05).
Z hodnocení BMI u křesťanských států méně vyspělých a vyspělých vyplynulo, že mezi nimi existovaly signifikantní rozdíly (p < 0,05), a to jak v roce 2010, tak v roce 2014.
Průměrné hodnoty BMI však byly průkazně odlišné (p < 0,05) i v méně vyspělých a vyspělých státech s islámskou kulturou. Ekonomicky vyspělé státy s islámskou kulturou měly vyšší průměr BMI v obou sledovaných letech.
Státy s kulturou ovlivněnou buddhizmem a hinduizmem jako jediné nevykázaly statisticky významné rozdíly v ekonomické vyspělosti v obou sledovaných letech 2010 a 2014.
Diskuze
Z výsledků práce vyplynulo, že hodnoty BMI celosvětově vrůstají ve všech zemích, tj. zemích ekonomicky rozvinutých i v zemích méně ekonomicky rozvinutých. Toto zjištění bylo v souladu s vědeckými pracemi vybraných autorů [10–11]. Mezi oblasti s nejvyššími hodnotami BMI byly v následujícím pořadí řazeny země Severní Ameriky, severní Afriky, Středního východu, Jižní Ameriky a Evropy. Naopak nejnižších hodnot BMI dosahovali lidé žijící v oblasti subsaharské Afriky. K rozšíření obezity ve vyspělých zemích světa přispívá postupující změna životního stylu, tj. minimální fyzická aktivita, zvýšený příjem nutričně nevyvážené stravy, chronický stres, který řada pacientů řeší přejídáním. Dalším faktorem je nedostatek času na jídlo, což vede k příjmu chutné, ale energeticky nepřiměřeně bohaté stravy [11]. V Severní Americe jsou hodnoty BMI ovlivňovány i jednotlivými etnickými skupinami žijícími na území Spojených států amerických – Afroameričany, bílou rasou a hispánskou rasou. Obezitou trpělo v letech 2008 souhrnně 26,5 % všech tří etnických supin, prevalence obezity byla u Afroameričanů o 51 % a u Hispánců o 21 % vyšší než prevalence obezity u bílé rasy [12]. Některé etnické skupiny, např. Afroameričané, preferují ženy s vyšším BMI a považují je za přitažlivější, stejně tak Afroameričanky na svém zevnějšku preferují oblejší tvary a nepovažují se za nepřitažlivé ve srovnání se skupinou žen bílého etnika [13]. Studie v USA prokázala, že jak viscerální, tak i podkožní tuk velmi úzce souvisí s inzulinovou rezistencí u Afroameričanů na rozdíl od Evropanů [14]. Afroameričani mají oproti bílému etniku signifikantně méně centrálního-viscerálního tuku, na rozdíl od bílého etnika se však u nich častěji objevuje inzulinová rezistence [15].
Z výsledků práce vyplynulo, že v hodnotách BMI existovaly rozdíly podle kulturního prostředí. Nejvyšší hodnoty BMI byly zjištěny u populace křesťanských států, dále u populace s islámskou kulturou a v neposlední řadě ve státech, kde je vyznáván buddhizmus a hinduizmus. Pokud byl BMI hodnocen v rámci rozdílných kulturních přístupů na pozadí odlišných ekonomických podmínek, pak bylo možno konstatovat, že v horších ekonomických podmínkách dosahovaly nejvyšších hodnot BMI křesťané, poté muslimové a nakonec vyznavači buddhizmu a hinduizmu. Naopak v podmínkách vyspělého ekonomického zázemí se vyskytoval výrazně vyšší BMI u muslimů, následovali křesťané a poté vyznavači buddhizmu a hinduizmu. Vzhledem k tomu, že hinduizmus a buddhizmus je vyznáván v zemích převážně ekonomicky chudších, tato skutečnost vysvětluje, proč se v daných oblastech dlouhodobě udržují nižší hodnoty BMI. Křesťanství je oproti buddhizmu a hinduizmu rozšířeno převážně v rozvinutých státech Severní i Jižní Ameriky a v Evropě, což je pravděpodobně důvodem, proč se zaznamenávají vyšší hodnoty BMI. V bohatých zemích, tedy především na arabském poloostrově a v zemích severní Afriky, v kulturním prostředí islámu, budou hrát významnou roli tamní zvyklosti (např. i zákaz sportovních aktivit, zejména pro ženy) [16]. Nicméně studie v oblasti vlivu kulturního prostředí na hodnoty BMI, resp. na obezitu, jsou prozatím jen sporadické.
Závěr
Na základě získaných výsledků lze konstatovat, že došlo ke statisticky nevýznamnému nárůstu hodnot BMI v jednotlivých oblastech světa. První místo za obě sledovaná období v dosažené hodnotě BMI náleželo Severní Americe, naopak nízké hodnoty BMI vykazovaly státy subsaharské Afriky. Mezi většinou hodnocených oblastí existovaly signifikantní rozdíly (p < 0,05) v hodnotách BMI. Obdobně byl zaznamenán signifikantní rozdíl (p < 0,05) mezi ekonomicky vyspělými a ekonomicky méně vyspělými státy. Vzrůst hodnot BMI ve sledovaných letech 2010 a 2014 byl u obou ekonomik statisticky neprůkazný. Nejvyšší hodnoty BMI vykazovaly za sledované roky státy s křesťanskou kulturou, poté s islámskou kulturou a nakonec státy s buddhizmem a hinduizmem. V této souvislosti lze konstatovat, že u ekonomicky méně vyspělých států byly zaznamenány nejvyšší hodnoty BMI u států s křesťanskou kulturou na rozdíl od ekonomicky vyspělých států, kdy nejvyšší hodnoty BMI měly státy s islámskou kulturou. Mezi ekonomicky méně vyspělými státy a ekonomicky vyspělými státy z kulturního prostředí s buddhizmem a hinduizmem neexistoval signifikantní rozdíl v hodnotách BMI.
Na základě dosažených výsledků a cíle práce lze konstatovat, že hypotéza byla potvrzena, neboť byly zjištěny průkazné rozdíly v celosvětové populaci z hlediska geografického původu, kulturních a ekonomických odlišností. Obecně lze konstatovat, že došlo k nárůstu hodnot BMI ve všech světových oblastech, tj. v Severní Americe, v oblastech Středního východu a severní Afriky, v oblasti Jižní Ameriky a Karibiku a Evropě, kde byla překročena hodnota BMI 25. Obdobně tuto hodnotu překonaly i ekonomicky vyspělé státy a dále ekonomicky vyspělé státy v islámském a křesťanském kulturním prostředí.
Metoda sběru WHO týkající se hodnot BMI je založena na zadávání údajů do databáze podle jasně definovaných kritérií WHO, které umožňují relevantně hodnotit situaci v celé populaci (např. vzorek musí obsahovat nejméně 100 dospělých s přihlédnutím k odhadu prevalence s 95% intervalem spolehlivosti apod.). Podmínkou akceptace dat je rovněž dodržení standardních postupů měření. V případě zjištěných nesrovnalostí a nejasností ohledně poskytnutých dat jsou národní zadavatelé vyzváni k vysvětlení příslušnou žádostí. Cílem celého postupu je udržet databázi BMI v objektivním a relevantním stavu. Z tohoto pohledu lze považovat data za spolehlivá pro další zpracovávání. Nedostatkem pro hlubší statistickou analýzu je fakt, že data ze 181 států světa jsou k dispozici pouze z let 2010 a 2014 (4letý cyklus sběru), takže lze statisticky porovnat pouze tyto 2 roky vzájemně, ale nelze již vytvořit predikci dlouhodobého trendu vývoje hodnot BMI celosvětově i ve sledovaných oblastech.
Práce byla podpořena grantem IGA FTZ ČZU v Praze (č. projektu 20162012 a 20145 028).
Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.
The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study.
Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané
do biomedicínských časopisů.
The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE „uniform requirements“
for biomedical papers.
Doručeno/Submitted: 16. 11. 2016
Přijato/Accepted: 4. 1. 2017
MUDr. Miroslava Zelenková
Multioborová JIP
Nemocnice Na Františku
Na Františku 847/8
110 00 Praha 1
mirkazelenkova@seznam.cz
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené
Literatura
1. Swinburn BA, Sacks G, Hall KD et al. The global obesity pandemic: shaped by global drivers and local enviroments. Lancet 2011; 378 (9793): 804–814. doi: 10.1016/S0140-6736 (11) 60813-1.
2. Broyles ST, Denstel D, Church TS et al. The epidemiological transition and the global childhood obesity epidemic. Int J Obes 2015; 5 (Suppl 2): S3–S8 doi: 10.1038/ijosup.2015.12.
3. Hainer V. Základy klinické obezitologie. Praha: Grada Publishing 2011: 464.
4. Kunešová M. Obezita – etiopatogeneze, diagnostika a léčba. Int Med Praxi 2004; 9: 435–440.
5. Mandviwala T, Khalid U, Deswal A. Obesity and cardiovascular disease: a risk factor or a risk marker? Curr Atheroscler Rep 2016; 18 (5): 21. doi: 10.1007/s11883-016-0575-4.
6. Housová J, Kasalický M, Michalský D et al. Obezita jako rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění – bariatrická léčba. Kap Kardiol 2005; 7 (1–40): 90–94.
7. Housová J, Kasalický M, Dolinková M et al. Možnosti bariatrické chirurgie při léčbě metabolického syndromu. Diabetologie, metabolismus, endokrinologie, výživa 2006; Suppl 2: 23.
8. Palmer BF, Clegg DJ. The sexual dimorphism of obesity. Mol Cell Endocrinol 2015; 402: 113–119. doi: 10.1016/j.mce.2014.11.029.
9. Dicker D, Feldman BS, Leventer-Roberts M et al. Obesity or smoking: Which factor contributes more to the incidence of myocardial infarction? Eur J Intern Med 2016; 32 (6): 43–46. doi: 10.1016/j.ejim.2016.03.029.
10. Popkin BM. The shift in stages of the nutrition transition in the developing world differs from past experiences! Public Health Nutr 2002; 5 (1A): 205–214.
11. Rogers PJ, Brunstrom JM. Appetite and energy balancing. Physiol Behav 2016; 164 (Pt B): 465–471. doi: 10.1016/j.physbeh. 2016.03.038.
12. Flegal KM, Caroll MD, Ogden CL et al. and trends in obesity among US adults. JAMA 2010; 303 (3): 235–241. doi: 10.1001/jama.2009.2014.
13. Fitzgibbon ML, Blackman LR, Avellone ME. The relationship between body image discrepancy and body mass index across ethnic groups. Obes Res 2000; 8 (8): 582–589.
14. Tulloch-Reid MK, Hanson RL, Sebring NG et al. Both subcutaneous and visceral adipose tissue correlate highly with insulin resistance in african americans. Obes Res 2004; 12 (8): 1352–1359.
15. Karelis AD, St-Pierre DH, Conus F et al. Metabolic and body composition factors in subgroups of obesity: what do we know? J Clin Endocrinol Metab 2004; 89 (6): 2569–2575.
16. Sadeghirad B, Motaghipisheh S, Kolahdooz F et al. Islamic fasting and weight loss: a systematic review and meta-analysis. Public Health Nutr 2014; 17 (2): 396–406. doi: 10.1017/S1368980012005046