Nepřihlášený uživatel
přihlásit se / registrovat

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Gastroent Hepatol 2015; 69(2): 124–129. doi:10.14735/amgh2015124.

Dvacet let urgentního ERCP ve FN v Motole

Jiří Drábek1, Jan Šťovíček2, Jakub Chudý1, Ivan Námešný3, Jan Schwarz4, Aleš Raidl5, Jindra Lochmannová1, Radan Keil2, Martin Wasserbauer1

+ Pracoviště

Souhrn

Provoz urgentní endoskopické retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP) byl zahájen ve Fakultní nemocnici v Motole v roce 1993 v rámci vzniku urgentní endoskopické služby. Vyšetření se provádí jak pro spádové pacienty, tak i pro pacienty z okolních nemocnic. V letech 1993–2012 bylo provedeno na našem pracovišti 4 487 urgentních výkonů. Hlavními indikacemi byly akutní cholangoitida, akutní bilrní pankreatitida a poranění žlučových cest. Kanylační úspěšnost dosahuje v současné době na našem pracovišti 93,5 %, extrakční úspěšnost 83 %. Vzhledem k tomuto značnému počtu výkonů se endoskopické centrum ve FN v Motole řadí v problematice urgentního ERCP mezi vysoce specializovaná pracoviště se zkušeným a erudovaným personálem a moderním technickým zázemím.

Klíčová slova

cholangoitida, endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie, pankreatitida

Endoskopická retrográdní cholangiopankreotografie (ERCP) je miniinvazivní kombinovaná endoskopická a radiodiagnostická metoda sloužící k diagnostice a léčbě onemocnění biliárního a pankreatického systému. Největší benefit této metody tkví především v jejím terapeutickém využití.
Onemocnění hepatobiliárního systému a pankreatu jsou poměrně častá a v mnoha případech probíhají akutně, a proto je nutné v indikovaných případech provést endoskopický výkon co nejrychleji (urgentní ERCP). Jde o možnost provedení dekomprese biliárního stromu u těžké akutní cholangoitidy či odstranění blokády Vaterské papily u akutní biliární pankreatitidy.
V roce 1968 byla poprvé publikována práce McCune et al [1] o možnostech endoskopické kanylace Vaterské papily. Poté se jako diagnostická metoda zejména v 70. letech začala pomalu dostávat do povědomí lékařské odborné společnosti i v Evropě. V roce 1974 byly poprvé popsány terapeutické možnosti této metody v Japonsku a Německu, a to konkrétně endoskopická sfinkterotomie a extrakce konkrementů žlučových cest [2]. V 80. a 90. letech se ERCP dostalo do běžné klinické praxe. Před 30–40 lety byla chirurgická léčba se všemi svými nevýhodami jedinou invazivní modalitou v léčbě akutních onemocnění žlučových cest a pankreatu. Vývoj ERCP byl velkým krokem vpřed pro neoperativní řešení onemocnění pankreatobiliárního systému.
 

Metoda
Vlastní provedení urgentního ERCP
Definice časového intervalu pro provedení urgentního ERCP není přesně stanovena. Dle většiny zahraničních autorů je časový interval provedení urgentního výkonu v rozmezí 12–72 hod od začátku klinických příznaků [3]. V endoskopickém centru ve FN v Motole (FNM) je interval podstatně kratší.
Základními indikacemi urgentního ERCP jsou: akutní cholangoitida, akutní biliární pankreatitida a poranění žlučových cest či pankreatického vývodu (úraz či iatrogenní poškození) [4].
Pro provedení urgentního ERCP není bezpodmínečně nutné lačnění. Jako premedikaci užíváme benzodiazepiny a jako spazmolytikum podáváme buscolysin. V indikovaných případech je vhodná i ATB profylaxe před výkonem. Během vyšetření monitorujeme vitální funkce.
Hlavním úskalím v klinické praxi je především racionálnost indikace. Ošetřující lékař vždy musí zvážit kontext celkového stavu pacienta a následný výkon. Nutné je i uvážit omezený počet personálu při urgentním výkonu, spolupráci pacienta a v neposlední řadě je nutné pomýšlet i na změnu stavu pacienta související s vyšetřením, jakou je např. možnost vzniku endotoxinové reakce.
 
Soubor pacientů
Nejčastěji jsme v našem souboru vyšetřovali ženy starší 60 let. Rozdělení pacientů dle věku a pohlaví je uvedeno v tab. 1.
Pro provedení urgentního ERCP je nutné dodržovat některé podmínky. Jako první a neoddiskutovatelný atribut je správná indikace urgentního ERCP [4]. Dále je nutná znalost laboratorních parametrů pacienta (krevní obraz, koagulační parametry, jaterní testy, amyláza, CRP) a rovněž provedení alespoň sonografického vyšetření břicha se zaměřením na poměry žlučových cest. Hraniční hodnota INR pro provedení EPT je v našem centru do 1,2 a počet trombocytů nad 100 × 109/l. Samozřejmostí je pak informovaný souhlas pacienta. K dalším podmínkám je nutné uvést kvalifikovaný zdravotnický personál. Nezbytnou součástí je rovněž dokonale vybavené pracoviště, racionální organizace práce a spolupráce s dalšími klinikami a odděleními (chirurgie, ARO, JIP apod.).
Mezi kontraindikace k výkonu řadíme: nesouhlas pacienta, šokový stav, kardiorespirační insuficienci, anatomickou překážku v horní části trávicího traktu a nespolupráci pacienta. Relativní kontraindikací je i koagulopatie, oproti tomu alergie na kontrastní látku kontraindikací není.
U stabilizovaných pacientů provádíme výkon na endoskopickém sálku ve specializované poloze pacienta, u nestabilních pak za asistence ARO. Pečlivé sledování pacienta po výkonu je nezbytnou nutností.
 
Výsledky
Urgentní ERCP ve FN v Motole v letech 1993–2012
V roce 1993 byla ve FNM zřízena urgentní endoskopická služba, kdy od toho samého roku jsme rovněž začali provádět urgentní ERCP. Náš soubor pacientů v letech 1993–2012 představuje 4 487 urgentních výkonů. V porovnání mezi elektivními a urgentními vyšetřeními pak urgentní výkony tvořily v posledních deseti letech cca 15–20 % všech ERCP zákroků.
Na grafu 1 je uveden vzestupný trend počtu urgentních ERCP ve FNM. V letech 1993 a 1994 bylo urgentních ERCP pouze 20–25/rok. Markantní vzestup počtu výkonů vidíme již v roce následujícím a pokračoval i nadále až do roku 2000, kdy byla překročena hranice 200 výkonů za rok. Za posledních pět let se počet výkonů ustálil přibližně na 300 urgentních ERCP za rok. Mezi roky 1993 a 2003 rostl v průměru počet urgentních ERCP tempem 29,6 ± 1,8 případů ročně. V následujících letech došlo ke zlomu a k výraznému zpomalení tohoto růstu jen na 0,7 ± 4,4 případů za rok. Vzhledem k tomu, že v druhém případě (2003–2012) je standardní odchylka o řád vyšší než hodnota trendu samotného, můžeme konstatovat, že tento trend není v uvedeném druhém období ze statistického hlediska významný.
Hlavními indikacemi urgentního ERCP v našem souboru za posledních 20 let (graf 2) byla akutní cholangoitida, pro kterou bylo provedeno 2 620 výkonů, tj. 58 % všech provedených výkonů. Druhou nejčastější indikací byla akutní biliární pankreatitida – 1 557 výkonů, tj. 35 % všech výkonů. V menším procentu případů byli urgentně ošetřeni i pacienti s leakem – 207 výkonů (5 % urgentních výkonů). Ostatní indikace tvořily pouze 2 % z celkového počtu urgentních ERCP (107 výkonů).
 
Rozbor výsledků vyšetření v roce 2012
Podrobněji jsme provedli rozbor výsledků vyšetření získaných v roce 2012, které vykazovaly statisticky srovnatelné hodnoty s hodnotami z minulých let, a to jak pokud jde o indikace, tak i o nálezy při výkonech. Rovněž jsme se snažili alespoň rámcově srovnat naše výsledky ze současnosti s výsledky z prvních let provádění urgentní endoskopické služby.
Indikace k urgentnímu ERCP za rok 2012 byly zastoupeny procentuálně obdobně jako za celé období 1993–2012.
Celkový počet provedených výkonů v roce 2012 byl 289. Z toho bylo vyšetřeno 188 pacientů z indikace akutní cholangitidy (65 %). Pro akutní biliární pankreatitidu bylo provedeno 79 výkonů (27 %). Pro suspekci na leak bylo v tomto roce indikováno 18 pacientů (6 %) a ostatní indikace představovaly v našem souboru pouze 1 %.
Nejčastější indikací k ERCP za rok 2012 (i za celé sledované období) byla akutní cholangoitida.
Zajímavým zjištěním bylo, že většina pacientů (77 %) prodělala urgentní ERCP jako své celkově první vyšetření a pouze 23 % pacientů již ERCP prodělalo v minulosti. Nálezy, které byly zaznamenány u pacientů vyšetřených pro akutní cholangoitidu, jsou přehledně zobrazeny v grafu 3. V 68 % případů akutních cholangoitid byly verifikovány konkrementy a v 24 % byla prokázána stenóza žlučových cest. Pouze ve 3 % zde byl fyziologický nález a v 5 % nebyla kanylace žlučových cest úspěšná.
Jak vyplývá z předchozího grafu, konkrementy byly nejčastěji verifikovanou patologií při akutní cholangoitidě. V našem souboru pacientů je patrná i vysoká úspěšnost urgentního řešení choledocholitiázy v první době. Činí až 83 %, což je hodnota srovnatelná s elektivními výkony. Pouze v 17 % bylo nutné zajistit derivaci žlučových cest duodenobiliárním
drénem.
Druhou nejčastější indikací urgentního ERCP v roce 2012 byla akutní biliární pankreatitida. Rovněž i zde byly nejčastějším nálezem konkrementy, a to sice v 86 % případů. Pět procent nálezů pak tvořily stenózy. Kanylační neúspěch jsme zaznamenali pouze v 8 % případů (graf 4).
Celkem 18 pacientů bylo vyšetřeno v roce 2012 pro leak. V 78 % případů jsme prokázali leak a pacienta jsme zajistili EPT s následnou drenáží žlučových cest. Kanylační neúspěch byl zaznamenán v 18 % případů (graf 5).
Na grafu 6 jsou zachyceny kanylační neúspěchy v roce 2012 rozdělené dle typů indikace výkonů a jejich četnosti. Nejméně úspěšní v kanylaci jsme byli u pacientů se suspekcí na leak, dále pak u akutní biliární pankreatitidy a cholangoitidy.
 
Rozdíly mezi lety 1994 a 2012
Rozdíly jsou především v počtu pacientů, kdy v roce 1994 bylo urgentně provedeno ERCP u 24 pacientů oproti 289 pacientům v roce 2012.
Dále během let došlo k rozšíření indikačního spektra o suspekci na poranění žlučových cest a pankreatického vývodu.
Postupně během 20 let došlo také ke zlepšení v kanylační úspěšnosti (z 87,5 na 93,5 %). I extrakční úspěšnost konkrementů v první době se díky našim zkušenostem a modernějšímu vybavení podařilo zvýšit (z 35 na 83 %). Celé oddělení doznalo za 20 let výrazného rozšíření jak v personálním obsazení, tak došlo i ke zlepšení v technickém vybavení. Vzhledem k technickým pokrokům a novým vědeckým poznatkům došlo i k modernizaci přístrojové techniky (RTG přístrojů, endoskopického zařízení) i pracovních postupů. Dále pak je třeba zmínit průběžné zvyšování erudice zdravotnického personálu. Edukační aktivita měla pozitivní výsledky, a to především pro racionalizaci indikací k vlastnímu výkonu.
 
Diskuze
Akutní cholangoitida byla v našem souboru pacientů nejčastější indikací k urgentnímu ERCP (58 % případů). ERCP je metodou volby u pacientů s akutní cholangoitidou [5,6]. Jedním ze základních terapeutických postupů při léčbě je dekomprese žlučového systému.
Základním typem výkonu v našem centru u pacientů s akutní cholangoitidou je provedení EPT s pokusem o odstranění překážky a zajištění derivace žluči. U pacientů s těžkou formou cholangoitidy s koagulopatií přistupujeme k zajištění drenáže žlučových cest duodenobiliárním stentem bez provedení EPT ve shodě se současnými doporučenými postupy [3]. Mnoha studiemi byla prokázána vysoká úspěšnost a efektivita časného ERCP (zlepšení klinického stavu pacienta, zlepšení laboratorních parametrů a další) v léčbě akutní cholangoitidy. Je nutné vzít v potaz, že i vzestup mortality je asociován právě s odloženým provedením ERCP [7]. Zajištění urgentního ERCP je efektivní také u těžkých forem akutní cholangoitidy, kdy prokazatelně předchází vzniku SIRS [8]. V porovnání s chirurgickou léčbou se favorizuje endoskopický postup u akutní cholangitidy pro signifikantně snížený počet komplikací (34 % komplikací při ERCP vs 66 % komplikací při léčbě chirurgické). Dále je udávána nižší mortalita u pacientů léčených pomocí ERCP (10% mortalita po ERCP vs 32% mortalita po chirurgickém výkonu) [9]. Nicméně i dnes zůstává chirurgické řešení jako jedna z metod volby při nemožnosti provedení ERCP.
Druhou nejčastější indikací urgentního ERCP v našem souboru byla akutní biliární pankreatitida. Jde o velice vážné onemocnění a může rezultovat až v život ohrožující stav s mortalitou takřka 10 %. Právě urgentní ERCP s provedením sfinkterotomie a s odstraněním překážky může výrazně ovlivnit prognózu pacienta [5]. Již v roce 1988 byly publikovány důkazy o sníženém množství komplikací a o poklesu mortality díky urgentnímu ERCP se sfinkterotomií do 72 hod od počátku klinických příznaků při léčbě těžké akutní biliární pankreatitidy, zvláště pak u pacientů vyšetřených ve velkých centrech [10,11]. Dále byl prokázán v dnešní době důležitý parametr, a to zkrácení délky doby hospitalizace [10]. Redukce počtu biliárních sepsí u pacientů léčených urgentní ERCP do 24 hod [12] je další faktor pro indikaci a provedení urgentního vyšetření.
Urgentní ERCP do 24 hod hraje rovněž v současnosti zásadní roli u akutní biliární pankreatitidy s konkomitantní cholangoitidou [13,14]. U pacientů s biliární pankreatitidou bez cholangoitidy je indikace urgentního ERCP i dnes kontroverzní a rozhodující roli pak hraje zejména závažnost této pankreatitidy a průkaz obstrukce žlučových cest [13]. Konsenzem tedy v současnosti je, že při absenci známek cholangoitidy a biliární obstrukce nepřináší urgentní ERCP pokles mortality ani lokálních či systémových komplikací [15].
Kanylační úspěšnost v endoskopickém centru FNM je srovnatelná s kanylační úspěšností elektivních výkonů ve velkých zahraničních centrech [15].
V našem souboru je evidentní vzestupný trend kanylační úspěšnosti, který stoupnul z 87,5 % v roce 1993 až na dnešních 93,5 %.
Na grafu 7 [16] je uvedeno porovnání kanylační úspěšnosti urgentních výkonů během 20 let. Až do přelomu tisíciletí se kanylační úspěšnost zvyšovala tempem 0,9 % za rok, po roce 2000 pak 0,004 % za rok. V souhrnu za celé sledované období rostla kanylační úspěšnost v průměru o 0,4 ± 0,2 % za rok. Z výše uvedeného je možné vyslovit hypotézu, že jsme se za současných podmínek patrně přiblížili k hranici, za kterou výraznější růst kanylační úspěšnosti nebude možno očekávat.
I extrakční úspěšnost našeho endoskopického centra, která činila 83 %, je srovnatelná s úspěšností elektivních výkonů velkých endoskopických center v zahraničí (80–95 %) [17–21].
Počet výkonů v našem endoskopickém centru za posledních 20 let výrazně stoupal. Tento fakt je nutné přisoudit zejména tomu, že sama ERCP metoda se postupně dostávala více do podvědomí odborné lékařské společnosti, a také tomu, že se stala standartní léčebnou modalitou některých pankreatobiliárních onemocnění. V neposlední řadě za rozvoj této metody vděčíme i publikačnímu boomu studií prokazujících v indikovaných případech prospěch této endoskopické metody [10,12].
 
Závěr
V letech 1993–2012 bylo na endoskopickém centru FNM provedeno urgentní ERCP u 4 487 pacientů. Tyto výkony byly racionálně indikovány. Dosáhli jsme vysoké kanylační úspěšnosti a prokázali jsme i celkovou efektivitu srovnatelnou s jinými vyspělými pracovišti. Nezbytnou nutností je mezioborová spolupráce (JIP, chirurgie, ARO), bez které by bylo možné jen těžko dosáhnout těchto výsledků. Práce urgentní endoskopické služby nebyla za celých 20 let přerušena a díky tomu jsme byli schopni ošetřit velké množství pacientů jak z Prahy, tak i z ostatních regionů celé České republiky.
 

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.
The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study.
 
Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.
The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE „uniform requirements“ for biomedical papers.
 
Doručeno/Submitted: 8. 10. 2014
Přijato/Accepted: 7. 4. 2015
 
MUDr. Jindra Lochmannová
Interní klinika 2. LF UK a FN v Motole
V Úvalu 84/1, 150 00 Praha
jindra.lochmannova@fnmotol.cz

Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.

Výhody pro předplatitele

Výhody pro přihlášené

Literatura

1. McCune WS, Shorb PE, Moscovitz H. Endoscopic cannulation of the ampulla of vater: a preliminary report. Ann Surg 1968; 167(5): 752–756.
2. Demling L, Koch H, Classen M et al. Endoscopic papillotomy and removal of gall‑stones: animal experiments and first clinical results (author’s trans). Dtsch Med Wochenschr 1974; 99(45): 2255–2257.
3. Maple JT, Ikenberry SO, Anderson MA et al. The role of endoscopy in the management of choledocholithiasis. Gastrointest Endosc 2011; 74(4): 731–744. doi: 10.1016/j.gie.2011.04.012.
4. Lekharaju VP, Iqbal J, Noorullah O et al. Emergency endoscopic retrograde cholangiopancreatography in critically ill patients is a safe and effective procedure. Frontline Gastroenterology 2013; 4(2): 138–142.
5. Cotton PB, Leung JW (eds). Advanced digestive endoscopy: ERCP. Oxford: Blackwell Publishing 2005.
6. Boender J, Nix GA, de Ridder MA et al. Endoscopic sphincterotomy and biliary drainage in patients with cholangitis due to common bile duct stones. Am J Gastroenterol 1995; 90(2): 233–238.
7. Leung JW, Chung SC, Sung JJ et al. Urgent endoscopic drainage for acute suppurative cholangitis. Lancet 1989; 1(8650): 1307–1309.
8. Lau JY, Chung SC, Leung JW et al. Endoscopic drainage aborts endotoxaemia in acute cholangitis. Br J Surg 1996; 83(2): 181–184.
9. Lai EC, Mok FP, Tan ES et al. Endoscopic biliary drainage for severe acute cholangitis. N Engl J Med 1992; 326(24): 1582–1586.
10. Neoptolemos JP, Carr‑Locke DL, London NJ et al. Controlled trial of urgent endoscopic retrograde cholangiopancreatography and endoscopic sphincterotomy versus conservative treatment for acute pancreatitis due to gallstones. Lancet 1988; 2(8618): 979–983.
11. Lai EC, Mok FP, Tan ES et al. Endoscopic biliary drainage for severe acute cholangitis. N Engl J Med 1992; 326(24): 1582–1586.
12. Fan ST, Lai EC, Mok FP et al. Early treatment of acute biliary pancreatitis by endoscopic papillotomy. N Engl J Med 1993; 328(4): 228–232.
13. Working Group IAP/APA Acute Pancreatitis Guidelines. IAP/APA evidence‑based guidelines for the management of acute pancreatitis. Pancreatology 2013; 13 (4 Suppl 2): e1–e15. doi: 10.1016/j.pan.2013.07.063.
14. Tse F, Yuan Y. Early routine endoscopic retrograde cholangiopancreatography strategy versus early conservative management strategy in acute gallstone pancreatitis. Cochrane Database Syst Rev 2012; 5: CD009779. doi: 10.1002/14651858.CD009779.pub2.
15. Fogel EL, Sherman S. ERCP for gallstone pancreatitis. N Engl J Med 2014; 370(2): 150–157. doi: 10.1056/NEJMct1208450.
16. Schwarz J, Keil R, Drábek J et al. Urgentní ERCP. Rozhl Chir 2002; 81(6): 304–307.
17. Colton JB, Curran CC. Quality indicators, including complications, of ERCP in a community setting: a prospective study. Gastrointest Endosc 2009; 70(3): 457–467. doi: 10.1016/j.gie.2008.11.022.
18. Mo LR, Chang KK, Wang CH et al. Preoperative endoscopic sphincterotomy in the treatment of patients with cholecystocholedocholithiasis. J Hepatobiliary Pancreat Surg 2002; 9(2): 191–195.
19. Bergman JJ, Rauws EA, Fockens P et al. Randomised trial of endoscopic balloon dilation versus endoscopic sphincterotomy for removal of bile duct stones. Lancet 1997; 349(9059): 1124–1129.
20. Granke K, Jordan FT, Mazzeo RJ et al. Endoscopic papillotomy: impact on community hospital treatment of common duct stones. Am Surg 1988; 54(6): 347–351.
21. Carr‑Locke DL. Therapeutic role of ERCP in the management of suspected common bile duct stones. Gastrointest Endosc 2002; 56 (6 Suppl): S170–S174.

Kreditovaný autodidaktický test