Vyvolání dyspeptických příznaků přímou infuzí kyseliny do žaludku zdravých Japonců
Zdeněk Mařatka Orcid.org
+ Pracoviště
Miwa H, Nakajima K, Yamaguchi K Fujimoto K, Van Zanten SJOV et al. Generation of dyspeptic symptoms by direct acid infusion into the stomach of healthy Japanese subjects. Aliment Pharmacol Ther 2007; 26(2): 257-264.
Do žaludku dvaceti sedmi mladých zdravých Japonců bylo infundováno během 10 minut v jedné zkoušce 150 ml 0,1 mol/L HC1, ve druhé tolikéž čisté vody. Vyšetřovaní zaznamenávali "příznaky" (pocity?) za dvojitě slepých podmínek. V obou zkouškách byla shledána řada "příznaků" - bolest, diskomfort, reflux, sytost, tíha, nadýmání, nauzea, říhání. Jejich počet byl v obou zkouškách stejný, ale jejich intenzita byla po podání HC1 vyšší, a to zvláště tzv. příznaků hypomotilitních. Autoři to považují za doklad významu kyseliny pro vznik obtíží.
Komentář
Iniciátorem a navrhovatelem této japonské studie je patrně Kanaďan Van Zanten, který je znám jako důsledný zastánce názoru o významu HCl pro dyspepsii a propagátor její antisekreční léčby. K podpoře tohoto názoru má sloužit i tato pokusná studie, jejíž teoretický základ však je pochybný a uspořádání pokusu problematické.
Především vyvstává otázka, zda obtíže vyvolané infuzí nějakého roztoku do žaludku zdravých osob lze použít jako model pro výklad vzniku dyspepsie. Důvody pro vznik trávicích obtíží u zdravých osob jsou četné a individuálně různé - přejedení, požití pokrmů nezvyklých, nesnášených nebo budících odpor. V této studii je to asi také a hlavně zavedení a poloha cévky v trávicí trubici. Svědčí o tom nález, že počet zaznamenaných příznaků byl stejný po HC1 jako po vodě, rozdíl byl jen v jejich intenzitě. Autoři bohužel nezkoušeli výsledek po aplikaci jiných látek, např. antisekrečních léků. Možná by se ukázalo, že výsledek by byl podobný. Pokud se neprovedlo srovnání s jinými látkami, samotný fakt, že obtíže byly větší po HCl než po vodě, nelze vykládat jako potvrzení toho, že právě kyselina je příčinou dyspepsie.
Ještě závažnější je námitka, že důvodem pro vznik obtíží u nemocných jsou důvody převážně jiné - regulační porucha nejasného původu. Autoři se vůbec nezabývají možností, že dyspeptické příznaky mohou být vyvolány nedostatkem kyseliny. A přece zkušenosti starších autorů svědčí o existenci achylického syndromu, který vzniká u některých osob při útlumu kyselé sekrece a příznivě reaguje na podání HC1. Tento poznatek se v dnešních učebnicích už neuvádí, pravděpodobně v důsledku sou-šasné acidofobie, živené farmaceutickým průmyslem.
Lze tedy shrnout, že závěry této studie nelze pokládat za směrodatné pro řešení otázky významu HC1 pro dyspepsii a pro podporu její antisekreční terapie.
Zdenek Mařatka
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené