Nepřihlášený uživatel
přihlásit se / registrovat

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Gastroent Hepatol 2019; 73(1): 25–31. doi:10.14735/amgh201925.

Vedolizumab vs. ustekinumab u Crohnovy choroby jako léčivo druhé linie v klinické praxi

Martin Kolář, Dana Ďuricová, Martin Bortlík, Karolína Pudilová, Veronika Hrubá, Naděžda Machková, Katarína Mitrová, Karin Malíčková, Martin Lukáš, Martin Vašátko, Radka Vaníčková, Milan Lukáš

Souhrn

Úvod: Vedolizumab (VDZ) a ustekinumab (UST) nyní patří mezi dostupná biologická léčiva pro léčbu Crohnovy choroby (CD – Crohn’s disease), avšak omezené zkušenosti s těmito přípravky z klinické praxe jsou dosud limitující pro kvalifikovanou volbu optimální léčebné strategie po selhání přípravků ze skupiny anti-tumor nekotizující faktor (anti-TNF). Tato práce je zaměřena na porovnání účinnosti a bezpečnosti VDZ a UST jako biologických léčiv druhé linie u srovnatelných skupin pacientů s CD. Metody: Do hodnocení byli zařazeni konsekutivní pacienti s CD, kteří byli v minulosti léčeni alespoň jedním anti-TNF přípravkem. Pacienti byli sledováni v pravidelných intervalech, které odpovídaly termínům aplikace léčiv a během kterých byla hodnocena klinická aktivita onemocnění (HBI – Harvey-Bradshaw Index), zánětlivé parametry (C reaktivní protein, fekální kalprotektin) a byly zaznamenávány nežádoucí příhody. Primárním cílem bylo hodnocení podílu pacientů v klinické remisi (HBI ≤ 4) v týdnu 30–32, klinické odpovědi ve formě poklesu HBI a podílu pacientů ukončujících léčbu. Výsledky: Hodnoceno bylo 45 pacientů s VDZ a 50 s UST. Obě kohorty byly srovnatelné ve všech hodnocených parametrech s výjimkou zastoupení pohlaví a podílu pacientů s penetrující formou choroby. Podíl pacientů v klinické remisi mezi nasazením léčby a týdnem 30–32 vzrostl ve skupině s VDZ ze 44,4 na 58,1 % a ve skupině s UST z 55,1 na 63,2 %, avšak tento nárůst nedosáhl statistické významnosti. Průměrný pokles HBI u jednotlivých pacientů za sledované období ve skupině s VDZ dosáhl –1,94 ± 5,14 (p = 0,05) a –2,94 ± 5,91 (p = 0,01) ve skupině s UST. Podíl pacientů s UST v klinické remisi prosté kortikoterapie vzrostl ze 38,8 na 62,5 % (p = 0,04) a ve skupině s VDZ ze 33,3 na 45,2 % (p = 0,67). Terapii během sledování ukončilo 6 pacientů s VDZ a žádný s UST. Závěr: Z výsledků práce vyplývá srovnatelná efektivita VDZ a UST z pohledu míry dosažení klinické remise a odpovědi zánětlivých markerů, avšak v případě UST se projevil významnější steroidy šetřící účinek. Pro definici optimálního postavení nových biologik v algoritmu léčby CD bude nezbytné vyjít z prospektivních randomizovaných srovnávacích studií.

Klíčová slova

biologická terapie, idiopatické střevní záněty, ustekinumab, vedolizumab

Celý článek je dostupný po přepnutí na anglickou verzi webové stránky (v pravém horním rohu).

Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.

Výhody pro předplatitele

Výhody pro přihlášené

Literatura

1. Roda G, Jharap B, Neeraj N et al. Loss of response to anti-tnfs: definition, epidemiology, and management. Clin Transl Gastroenterol 2016; 7: e135. doi: 10.1038/ctg.2015.63.
2. Pagnini C, Arseneau KO, Cominelli F. Safety considerations when using anti-TNFα therapy to treat Crohn‘s disease. Expert Opin Drug Saf 2015; 14 (1): 31–44. doi: 10.1517/14740338. 2015.976610.
3. European Medicines Agency. Entyvio: EPAR – product information. [online]. Available from: https: //www.ema.europa.eu/en/medicines/ human/EPAR/entyvio.
4. European Medicines Agency. Stelara: EPAR – product information. [online]. Available from: https: //www.ema.europa.eu/en/medicines/ human/EPAR/stelara.
5. Satsangi J, Silverberg MS, Vermeire S et al. The Montreal classification of inflammatory bowel disease: controversies, consensus, and implications. Gut 2006; 55 (6): 749–753. doi: 10.1136/gut.2005.082909.
6. Biemans V, van der Woude C, van der Meulen-de Jong A et al. DOP052 Vedolizumab vs. ustekinumab for Crohn’s disease: comparative effectiveness in a real-life observational cohort study. JCC 2018; 12 (Suppl 1): S066–S067. doi: 10.1093/ecco-jcc/jjx180.089.
7. Townsend T, Razanskaite V, Michail S et al. P586 Comparative effectiveness of vedolizumab and ustekinumab as induction therapy in anti-TNF refractory Crohn’s disease: a multi-centre retrospective cohort study. JCC 2019; 13 (Suppl 1): S407–S408. doi: 10.1093/ecco-jcc/jjy222.710.
8. Kawalec P, Moćko P. An indirect comparison of ustekinumab and vedolizumab in the therapy of TNF-failure Crohn‘s disease patients. J Comp Eff Res 2018; 7 (2): 101–111. doi: 10.2217/cer-2017-0041.
9. Singh S, Fumery M, Sandborn WJ et al. Systematic review and network meta-analysis: first-and second-line biologic therapies for moderate-severe Crohn‘s disease. Aliment Pharmacol Ther 2018; 48 (4): 394–409. doi: 10.1111/apt.14852.
10. Sandborn WJ, Feagan BG, Rutgeerts P et al. Vedolizumab as induction and maintenance therapy for Crohn‘s disease. N Engl J Med 2013; 369 (8): 711–721. doi: 10.1056/NEJMoa1215739.
11. Feagan BG, Sandborn WJ, Gasink C et al. Ustekinumab as induction and maintenance therapy for Crohn‘s disease. N Engl J Med 2016; 375 (20): 1946–1960. doi: 10.1056/NEJMoa160 2773.
12. Bye WA, Jairath V, Travis SPL. Systematic review: the safety of vedolizumab for the treatment of inflammatory bowel disease. Aliment Pharmacol Ther 2017; 46 (1): 3–15. doi: 10.1111/apt.14075.
13. Colombel JF, Sands BE, Rutgeerts P et al. The safety of vedolizumab for ulcerative colitis and Crohn‘s disease. Gut 2017; 66 (5): 839–851. doi: 10.1136/gutjnl-2015-311079.
14. Armuzzi A, Ardizzone S, Biancone L et al. Ustekinumab in the management of Crohn‘s disease: expert opinion. Dig Liver Dis 2018; 50 (7): 653–660. doi: 10.1016/j.dld.2018.02.017.
15. Papp K, Gottlieb AB, Naldi L et al. Safety surveillance for ustekinumab and other psoriasis treatments from the Psoriasis Longitudinal Assessment and Registry (PSOLAR). J Drugs Dermatol 2015; 14 (7): 706–714.

Kreditovaný autodidaktický test