Sto let od narození Bohuslava Niederleho
Zdeněk Mařatka Orcid.org
+ Pracoviště
Prof. MUDr. Bohuslav Niederle (28. 3. 1907 - 12. 5. 2000) je v historii české medicíny zapsán nejen jako významný chirurg, nýbrž i jako podporovatel pojetí a realizace gastroenterologie jako interdisciplinárního oboru spojujícího interní lékařství s chirurgií. Jeho životních výročí bylo v tomto časopise vzpomenuto opakovaně při jeho padesátinách, šedesátinách i při jeho smrti, tentokrát připomínáme jeho význam již po čtvrté.
V České gastroenterologické společnosti byl dlouhá léta členem výboru, jejím předsedou (1946 až 1950), členem redakční rady časopisu Česká a slovenská gastroenterologie a hematologie a neúnavným účastníkem a organizátorem pracovních schůzí a sjezdů. Těžko představitelná by bez něho byla reorganizace gastroenterologické společnosti v poválečném období a po únoru 1948, kterou taktně a bez morálních ústupků tímto obtížným obdobím provedl.
Jeho odborná činnost a publikace se zabývaly převážně trávicím traktem. Svou habilitační práci věnoval paralytickému ileu na základě pokusných studií s balónkovou cévkou. Po řadu let se zabýval klinikou a chirurgií žlučového ústrojí a své pojetí realizoval v monografii, která byla přeložena do angličtiny a získala mezinárodní ohlas. Řadu studií věnoval vředové nemoci a sestavil přehled operačních indikací, které dlouho platily za oficiální směrnice. Vypracoval u nás metodiku chirurgické léčby ulcerózní kolitidy a publikoval výsledky doma i v cizině. Ve své habilitační přednášce rozebral význam pooperačních stesků, řešil palčivý problém infekční žloutenky v chirurgii, opakovaně se zabýval obtížemi po cholecystektomii a sfinkterotomii.
V chirurgické literatuře dovedl nalézt témata, která vyplňovala chybějící články, a suverénním způsobem je vyplňoval. Jde zvláště o tři publikace, které jsou původní a nenahraditelné: Práce sestry na operačním sále (1954-1984), nepostradatelné vademecum pro lékaře i sestry; Operace náhlých příhod břišních (1962), navazující na diagnostickou publikaci svého učitele Arnolda Jiráska a skvěle ji doplňující o nejvýznamnější terapeutický aspekt a Neodkladné speciální operace (1984), kde soustředil poznatky styčných chirurgických oblastí rozptýlené v různých oborech.
Je mi ctí, že jsem se mohl pokládat za jeho mladšího přítele. Byl o sedm let starší, podstatně zkušenější, v klinické hierarchii pokročilejší, ale nikdy nedával najevo svou převahu, vždy byl ochotný ke spolupráci, vždy plný zájmu o vše nové a podnětné. Už za války, ale zvláště po jejím skončení jsme společně pořádali internisticko-chirurgické semináře svých mateřských klinik a společně publikovali v českých i zahraničních časopisech. Uvedl mě do společnosti chirurgů, kde jsem se rychle zabydlel, takže mě žertovně označoval jako „neoperujícího chirurga". S radostí a s nostalgií vzpomínám na Kostlivého dny v Bratislavě, které jsme trávili v pohostinství prof Konstantina Cárského ve společnosti výkvětu českých a slovenských chirurgů, kteří už vesměs nejsou mezi námi. Hlavním zájmem účastníků, kromě programu odborného, bylo polovnictví. Všichni chirurgové byli velcí lovci, lovectví bylo jejich hlavním sportem a prof. Niederle byl vždy mezi prvními v počtu trofejí, a» to byli bažanti nebo černá zvěř. Já sám jsem nestřílel, ale účastnil se s nimi lovu i posledních léčí a posezení ve vinných sklípcích a těšil se z přátelského ovzduší, které tam panovalo.
Při studijním pobytu ve Spojených státech amerických v letech 1947-1948 jsem se seznámil s chirurgickým léčením ulcerózní kolitidy, které se dosud u nás neprovozovalo, a po návratu jsem navázal s profesorem Niederlem spolupráci, do níž se vložil s veškerým úsilím a schopnostmi. Společně jsme řešili indikace, operační postupy a pooperační péči a výsledky publikovali doma i v cizině. Tato úzká spolupráce trvala až do mého přemístění na Bulovku v roce 1958, kdy se do naší aktivity zapojili i chirurgové z Bulovky prof. Knobloch a prof. Novák. Interní a chirurgická střediska pro záněty tlustého střeva se postupně rozvíjela v jiných univerzitních i zdravotnických ústavech a vedla ke standardizaci operačních indikací a postupů tak, jak je dnes běžné. Niederle si zachoval až do konce své aktivity zájem o tuto problematiku, k jejímuž vývoji podstatně přispěl.
Je přirozené, že úzká odborná spolupráce vyústila v osobní přátelství, které se projevovalo vzájemnými styky rodin a společnými společenskými aktivitami. Paní Niederlová byla vzdělaná žena, absolventka filozofické fakulty, a Niederle byl vzorný manžel a otec dvou nadaných dětí, takže styk s nimi byl radostný a povzbuzující.
Po ukončení aktivity, jak už to bývá, se Niederlův zájem přesunul na historii a jeho pozornost poutala zvláště osobnost jeho učitele Arnolda Jiráska, jehož smutný osud na konci kariéry měl možnost studovat a hodnotit na základě písemných dokladů, které mu byly svěřeny.
Bohuslav Niederle byl osobností, z níž vyzařovalo fluidum vynikajícího chirurga i člověka. Obdiv vzbuzuje, že to vše vykonal za nepříznivých podmínek na periferním pracovišti, nepřiměřeném jeho významu. Kdybych měl označit hlavní vlastnost, jíž se soukromně i veřejně projevoval, řekl bych, že to byla mravní a profesní integrita. V tom ohledu byl svým žákům příkladem a svým přátelům i ostatním kritickým zrcadlem.
prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc.
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené