Nepřihlášený uživatel
přihlásit se / registrovat

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Gastroent Hepatol 2020; 74(3): 212–216. doi:10.14735/amgh2020212.

Motorizovaná spirální enteroskopie – naše první zkušenosti

Přemysl Falt1,2, Tomáš Tichý3, Ondřej Urban4,2

+ Pracoviště

Souhrn

Úvod:
Motorizovaná spirální enteroskopie (PSE – PowerSpiral enteroscopy) je novou technikou vyšetření tenkého střeva orálním i análním přístupem. Zatím limitovaná data naznačují efektivitu a bezpečnost srovnatelnou s jinými typy enteroskopů. V práci analyzujeme náš první soubor nemocných vyšetřených metodou PSE.
Metodika:
Jde o prospektivní sledování všech následných nemocných indikovaných k PSE v jednom terciárním endoskopickém centru. Hlavními sledovanými parametry byly technická úspěšnost definovaná jako průchod duodenojejunálním nebo ileocékálním přechodem, dále úspěšnost dosažení požadovaného segmentu tenkého střeva, výskyt komplikací a úspěšnost totální enteroskopie, pokud byla indikována.
Výsledky:
Od června 2019 do února 2020 jsme provedli 21 vyšetření u 15 nemocných, z toho 11 orálním a 10 análním přístupem. PSE byla technicky úspěšná ve 100 % (21/21) případů. V 81 % (17/21) byla dosažená hloubka tenkého střeva považována za dostatečnou. Totální enteroskopie byla indikována ve dvou případech a v obou jí bylo úspěšně dosaženo. U 40 % (6/15) nemocných byl nález při enteroskopii patologický. Ke komplikaci došlo v 10 % (2/21), šlo o lehkou akutní pankreatitidu a intususcepci sigmoidea při extrakci enteroskopu. U všech nemocných jsme pozorovali různě vyjádřené a klinicky nevýznamné slizniční změny způsobené rotací spirály.
Závěr:
V našem souboru 21 vyšetření u 15 nemocných prokazujeme vysokou technickou a dia­gnostickou úspěšnost PSE při nízkém výskytu konzervativně řešených komplikací.

Klíčová slova

tenké střevo, motorizovaná spirální enteroskopie, enteroskopie

Úvod

Motorizovaná spirální enteroskopie (PSE – PowerSpiral enteroscopy) je novou modalitou umožňující hlubokou enteroskopiiorálním i análním přístupem (obr. 1). PSE se zařadila do skupiny enteroskopických technik, které různými mechanizmy umožňují vyšetření tenkého střeva (DAE – device-assisted enteroscopy). Jedná se o jedno- a dvoubalónovou enteroskopii, enteroskopii pomocí spirální převlečné trubice a enteroskopii pomocí balónu zavedeného pracovním kanálem přístroje [1,2]. PSE svým mechanizmem navazuje na enteroskopii pomocí spirální převlečné trubice, která však vyžaduje dalšího operatéra k manuální rotaci spirály a vzhledem k pracovní délce (200 cm) a šířce pracovního kanálu (2,8 mm) enteroskopu neumožňuje použití standardních akcesorií. Zatím limitovaná data naznačují efektivitu a bezpečnostní profil PSE srovnatelné s jinými typy DAE [3,4].
V naší práci prezentujeme a analyzujeme první zkušenosti s celkem 21 vyšetřeními u 15 prospektivně sledovaných nemocných indikovaných k PSE.

Metodika

Jedná se o prospektivní sledování všech následných nemocných indikovaných k PSE v terciárním endoskopickém centru II. interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc v období od června 2019 do února 2020. Hlavními sledovanými parametry byly technická úspěšnost definovaná jako úspěšný průchod spirály duodenojejunálním nebo ileocékálním přechodem, dále úspěšnost dosažení požadovaného segmentu tenkého střeva a výskyt komplikací během výkonu a po výkonu. Při indikované totální enteroskopii byla hlavním parametrem úspěšnost jejího dosažení.
Všichni nemocní podepsali informovaný souhlas. Nemocní indikovaní k orální PSE byli připraveni pouze lačněním, před PSE análním přístupem podstoupili nedělenou ortográdní přípravu polyethylenglykolem. Vedení an­ti­trom­botické léčby bylo řízeno dle platného doporučení Evropské společnosti pro gastrointestinální endoskopii (ESGE – European Society of Gastrointestinal Endoscopy) [5], dia­gnostickou PSE stejně jako ostatní DAE zatím považujeme za nízkorizikovou proceduru. Všechny výkony byly provedeny v hluboké analgosedaci za asistence anesteziologa, v případě orálního nebo kombinovaného přístupu vždy s endotracheální intubací. Vyšetření oběma přístupy bylo zahájeno v poloze na levém boku a při dosažení tenkého střeva byli nemocní přetočeni do polohy na zádech. Maximálně dosažený segment byl označen tetováží (Spot, GI Supply, Mechanicsburg, USA). Pacienti byli sledováni za hospitalizace nejméně do následujícího dne, byli zatíženi tekutinami a večer běžnou stravou. Všechna vyšetření byla provedena jedním endoskopistou (P.F.).

Výsledky

Od června 2019 do února 2020 jsme provedli celkem 21 vyšetření u 15 osob, z toho bylo 11 enteroskopií orálním a 10 análním přístupem. Z 15 nemocných bylo devět mužů a šest žen, průměrný věk byl 57 (15–76) let. Indikací byl v 11 případech nález možné patologie na tenkém střevě na CT nebo MR enterografii, ve třech případech šlo o krvácení do tenkého střeva (z toho ve dvou případech po vyšetření kapslovou enteroskopií a v jednom v případě po angiografii s embolizací), dále ve dvou případech o sideropenickou anémii s nejasným nálezem na kapslové enteroskopii, ve dvou případech o kontrolní vyšetření pro známý patologický nález při spirální enteroskopii, v jednom případě o familiární adenomatózní polypózu (FAP) s postižením duodena a jejuna, v jednom případě o průjmy a bolesti břicha po alogenní transplantaci kostní dřeně a v jednom případě o pokus o dosažení hepatikojejunoanastomózy.

Procedura byla technicky úspěšná ve všech případech (21/21), u všech enteroskopií orálním přístupem bylo spirálou proniknuto přes duodenojejunální přechod a u všech análním přístupem přes Bauhinskou chlopeň. V 81 % (17/21) případů byla dosažená hloubka tenkého střeva považována za dostatečnou. U zbývajících se ve třech případech jednalo o enteroskopii orálním a v jednom případě análním přístupem. V jednom případě šlo o FAP po totální proktokolektomii, v jednom o neúspěšné dosažení hepatikojejunoanastomózy při rozsáhlém tumoru podjaterní krajiny, v jednom o nevysvětlitelný odpor při rotaci spirály, který vedl k automatickému zastavování rotace a enteroskopie byla dokončena jednobalonovým enteroskopem. Při análním přístupu byla důvodem špatná očista tračníku a ilea. Ve dvou případech byla pro nejasný nález indikována totální enteroskopie, které bylo v obou případech dosaženo. V jednom případě bylo dosaženo céka orálním přístupem (obr. 2) a v jednom případě bylo z análního přístupu dosaženo tetováže, která byla aplikována při orální enteroskopii (obr. 3). Zavedení enteroskopu od intubace jícnu nebo anu k max. dosaženému úseku tenkého střeva trvalo průměrně 43 (30–60) min při orálním a 54 (30–75) min při análním přístupu. Ve čtyřech případech bylo zavedení enteroskopu označeno jako velmi obtížné (4–5 na stupnici 0–5). U 40 % (6/15) nemocných byl nález patologický. Jednalo se o difuzní velkobuněčný B-lymfom ilea (obr. 4,5), NSA-indukovanou strikturu ilea (obr. 6), ischemickou enteropatii po angioembolizaci cévní malformace jejuna, difuzní lymfoidní hyperplazii ilea, floridní celiakii s asociovaným T-lymfomem jejuna (EATL – enteropathy-associated T-cell lymphoma) (obr. 7) a o projevy reakce štěpu proti hostiteli v ileu. V 11 případech byla provedena klešťová bio­psie a v jednom balonová dilatace.