Appendicectomy versus switching to a JAK inhibitor in inducing remission in patients with active ulcerative colitis after bio­­logic therapy failure (COSTA): 1-year results of a multicentre, prospective, cohort study

Visser E, Reijntjes MA, Heuthorst L et al.
Lancet Gastroenterol Hepatol 2026; 11(3): 190–203. doi: 10.1016/S2468-1253(25)00291-2.

Appendektomie vs. přechod na JAK inhibitor při navození remise u pacientů s aktivní ulcerózní kolitidou po selhání bio­­logické léčby (COSTA): jednoleté výsledky multicentrické prospektivní kohortové studie

Úvod: Ně­kte­ré dřívější studie naznačují, že appendektomie by mohla pomoci pacientům s ulcerózní kolitidou, u nichž farmakologická terapie selhala. Tyto studie ale byly převážně retrospektivní nebo jen omezeně prospektivní. Zatím nebylo prospektivně porovnáno, jak si appendektomie vede ve srovnání s moderní farmakologickou léčbou u pacientů s aktivní ulcerózní kolitidou, kteří už byli léčeni bio­­logickou léčbou. V této studii byla hodnocena účinnost laparoskopické appendektomie při navození remise ve srovnání s terapií JAK inhibitory u pacientů s aktivní ulcerózní kolitidou, u nichž přetrvávala aktivita onemocnění navzdory předchozí léčbě pokročilou terapií (malou molekulou nebo bio­­logikem). Metody: Jednalo se o multicentrickou studii provedenou v pěti nemocnicích v Nizozemsku. Do studie byli zařazeni pacienti s aktivní ulcerózní kolitidou (celkové Mayo skóre 5–12 a endoskopické skóre alespoň 2), u nichž přetrvávala aktivita onemocnění navzdory moderní neinvazivní léčbě. Pacientům byly nabídnuty tři možnosti léčby: 1. laparoskopická appendektomie při pokračování dosavadní moderní léčby ve stejné dávce; 2. změna léčby na JAK inhibitor; 3. kolektomie (chirurgické odstranění tlustého střeva). Tato analýza zahrnuje pouze pacienty, kteří si zvolili appendektomii nebo změnu léčby na JAK inhibitor. Pacienti, kteří zvolili kolektomii, byli sledováni zvlášť a jejich výsledky nebyly zahrnuty do srovnávací analýzy. Hlavním sledovaným parametrem byl podíl pacientů, kteří byli po 12 měsících v klinické remisi (celkové Mayo skóre ≤ 2 a žádná jeho část nebyla > 1) a zároveň nedošlo k selhání léčby. Selhání léčby bylo definováno jako potřeba zahájit nebo znovu nasadit perorální kortikosteroidy, přejít na jinou moderní terapii, zahájit experimentální léčbu v klinické studii nebo podstoupit kolektomii. Primární cílový ukazatel byl analyzován pomocí Χ² testu s doplňkovou analýzou logistickou regresí upravenou o výchozí matoucí proměnné. Bezpečnostní výsledky byly hodnoceny u všech pacientů, kteří podstoupili appendektomii nebo dostali alespoň jednu dávku inhibitoru JAK. Studie byla registrována na ClinicalTrials.gov (NCT03912714). Výsledky: Mezi srpnem 2018 a prosincem 2023 bylo hodnoceno 211 pacientů. Do studie bylo nakonec zařazeno 125 pacientů, z nichž 116 bylo zahrnuto do hlavní analýzy: 67 pacientů podstoupilo appendektomii; 49 pacientů bylo léčeno inhibitorem JAK. Po 12 měsících bylo v klinické remisi bez selhání léčby: 22 z 67 pacientů (32,8 %) ve skupině s appendektomií; 6 z 49 pacientů (12,2 %) ve skupině s inhibitorem JAK. Také další sledované výsledky byly lepší ve skupině s appendektomií: klinická odpověď na léčbu byla zaznamenána u 73,1 % pacientů po appendektomii vs. 53,1 % při léčbě JAK inhibitorem; endoskopické zlepšení bylo zjištěno u 48,4 % pacientů po appendektomii vs. 25,6 % ve skupině s inhibitorem JAK. Naopak čas do vymizení příznaků, celkové selhání léčby i potřeba kolektomie byly v obou skupinách podobné. Nežádoucí účinky se vyskytly u: 56,5 % pacientů po appendektomii; 60 % pacientů léčených inhibitorem JAK. Komplikace související s operací se objevily pouze u 3 pacientů (4,3 %) a všechny byly mírné nebo středně závažné. Závěr: U pacientů s aktivní ulcerózní kolitidou, kteří již byli léčeni bio­­logickou terapií, byla appendektomie jako doplněk k moderní léčbě spojena s vyšší pravděpodobností dosažení klinické remise po 12 měsících než změna léčby na JAK inhibitor. Výsledky naznačují, že tento chirurgický výkon může být účinnou a zároveň bezpečnou možností léčby u této skupiny pacientů.

Barrett’s Oesophagus Surveillance Versus Endoscopy at Need Study (BOSS): A Randomized Controlled Trial

Old O, Jankowski J, Attwood S et al.
Gastroenterology 2025; 169(6): 1233.e8–1243.e8. doi: 10.1053/j.gastro.2025.03.021.

Pravidelné endoskopické kontroly u Barretova jícnu vs. endoskopie při symptomech Barretova jícnu; studie (BOSS)

Barrettův jícen (BE) je prekancerózní léze, která zvyšuje riziko vzniku adenokarcinomu jícnu. Endoskopické sledování pacientů s BE má za cíl zachytit časnou maligní progresi. Přestože je tato praxe široce využívána, dosud nebyla ověřena v randomizované klinické studii. Studie BOSS (Barrett’s Oesophagus Surveillance Versus Endoscopy at Need Study) je randomizovaná kontrolovaná studie, která si klade za primární cíl porovnat celkovou mortalitu u pacientů s BE s různým přístupem dispenzarizace. Pacienti byli randomizováni buď k pravidelnému endoskopickému sledování v intervalu 2 let, nebo k endoskopii prováděné pouze při obtížích. Minimální doba účasti ve studii byla 10 let. Mezi sekundární ukazatele patřila doba ­diagnózy adenokarcinomu jícnu, frekvence provedených endoskopií a závažné nežádoucí účinky související s intervencemi. Studie se zúčastnilo celkem 3 453 pacientů, z nichž 1 733 bylo randomizováno do skupiny pravidelného sledování (skupina A) a 1 719 do skupiny endoskopie podle potřeby (skupina B). Medián sledování pro primární outcome dosáhl 12,8 roku. Nebyl prokázán signifikantní rozdíl v celkovém přežití mezi skupinou A, kde zemřelo 333 pacientů, a skupinou B, kde zemřelo 356 pacientů (hazard ratio [HR] 0,95; 95% CI 0,82–1,10; p = 0,503). Nebyl také zjištěn rozdíl v přežití specifickém pro nádorové onemocnění – bylo zaznamenáno 108 úmrtí na nádor ve skupině A a 106 ve skupině B (HR 1,01; 95% CI 0,77–1,33; p = 0,926). Rozdíl nebyl nalezen ani v době do stanovení ­gnózy adenokarcinomu jícnu, který byl dia­gnostikován u 40 pacientů ve skupině A a u 31 pacientů ve skupině B (HR 1,32; 95% CI 0,82–2,11; p = 0,254). Závažné nežádoucí účinky byly zaznamenány u osmi pacientů ve skupině pravidelného sledování (0,46 %) a u sedmi pacientů ve skupině endoskopie podle potřeby (0,41 %). Výsledky studie naznačují, že pravidelné endoskopické sledování nevedlo ke zlepšení celkového ani nádorově specifického přežití a že endoskopie prováděná pouze při klinických obtížích může představovat bezpečnou alternativu u pacientů s nízkým rizikem.

Efficacy of 6-mm and 8-mm Transjugular Intrahepatic Portosystemic Shunt for Variceal Bleeding: A Randomized Controlled Trial

Zhang W, Zhang M, Xiao J et al.
Clin Gastroenterol Hepatol 2026; 24(1): 161.e3–171.e3. doi: 10.1016/j.cgh.2025.06.023.

Účinnost 6mm a 8mm transjugulárního intrahepatálního portosystémového shuntu pro variceální krvácení: randomizovaná kontrolovaná studie

Úvod a cíle: Transjugulární intrahepatální portosystémový shunt (TIPS) je spojen se zvýšenou incidencí jaterní encefalopatie (HE). Cílem této práce bylo porovnat klinickou účinnost 6- a 8mm TIPS v rámci sekundární profylaxe variceálního krvácení u pacientů s cirhózou, kteří měli riziko HE. Metody: V této otevřené, paralelní, randomizované kontrolované studii z jednoho centra byli pacienti s cirhózou a krvácením z varixů randomizováni do skupin s potahovaným TIPS o průměru 6, nebo 8 mm. Primárním cílovým parametrem byla recidiva krvácení z jakékoli příčiny po 2 letech. Výsledky: Mezi lety 2017 a 2021 bylo do studie zařazeno 144 pacientů, kteří byli randomizováni do skupiny s 6mm (n = 72), nebo 8mm (n = 72) TIPS. Celkově došlo u 24 (33,3 %) a 16 (22,2 %) pacientů ve skupině s 6- a 8mm TIPS k recidivě krvácení. Ve skupině s 6- a 8mm TIPS byla kumulativní míra recidivy krvácení 35,2 %; resp. 24,1 % (p = 0,187). Dvouletá kumulativní incidence zjevné HE byla významně vyšší ve skupině s 8mm než ve skupině s 6mm TIPS (42,0 vs. 20,3 %; p = 0,009). Dvouleté přežití bylo 84,6 % ve skupině s 6mm a 83,0 % ve skupině s 8mm TIPS. Závěry: V kohortě pacientů s cirhózou, kteří dostávají TIPS v rámci sekundární prevence krvácení z varixů, vede použití 6mm stentů k vyšší míře recidivy krvácení, ale má podobné přežití a významně nižší riziko zjevné HE ve srovnání s 8mm stenty.

Prognostic value of liver stiffness measurement vs. bio­­chemical response in primary biliary cholangitis

Wong YJ, Lam L, Soret PE et al.
J Hepatol 2026; 84(2): 275–283. doi: 10.1016/j.jhep.2025.09.024.

Prognostická hodnota měření tuhosti jater vs. bio­­chemická odpověď u primární biliární cholangitidy

Úvod a cíle: Měření tuhosti jater (LSM) i bio­­chemická odpověď mají prognostický význam u pacientů s primární biliární cholangitidou (PBC). Četnost a klinický význam nesouhlasných bio­­chemických a LSM změn jsou nejasné. Cílem této práce bylo určit účinnost posledního nebo aktuálního LSM (LSMc) v predikci první jaterní dekompenzace (HD) v kontextu nesouhlasných bio­­chemických a LSM odpovědí. Metody: Do této mezinárodní multicentrické studie byli zahrnuti pacienti s alespoň dvěma spolehlivými LSM měřeními provedenými s odstupem alespoň 6 měsíců. Pacienti s předchozí HD, transplantací jater nebo hepatocelulárním karcinomem byli vyloučeni. Biochemická odpověď byla založena na Paris-II kritériích. LSM odpověď byla definována jako stabilní, nebo jakékoli snížení LSM. Primárním sledovaným parametrem byl výskyt první HD. Sekundárními sledovanými parametry byly transplantace jater a úmrtí související s játry. Vliv LSM na HD byl odhadnut pomocí Coxovy regresní analýzy. Výsledky: Celkem bylo analyzováno 1 793 pacientů s PBC. Během mediánu sledování 22 měsíců (IQR 12–39) se u 3,3 % pacientů rozvinula HD. Až 55 % pacientů s PBC vykazovalo nesoulad mezi LSM a bio­­chemickou odpovědí. U pacientů s LSM odpovědí bylo dosažení Paris-II kritérií spojeno s nižším rizikem HD (poměr rizik [HR] 0,25; 95% CI 0,06–0,97; p < 0,044). U pacientů s bio­­chemickou odpovědí neovlivnila odpověď LSM riziko vzniku HD (HR 0,64; 95% CI 0,21–1,96; p = 0,429). Hodnota LSMc > 10 kPa silně predikovala HD (HR 14,5; 95% CI 6,9–30,6; p < 0,001), bez ohledu na bio­­chemickou odpověď a předchozí trajektorii LSM. Závěry: Neshoda mezi LSM a bio­­chemickou odpovědí je častá. Nejnovější nebo současný LSM je nejsilnějším prediktorem prvních jaterních příhod u pacientů s PBC, bez ohledu na předchozí bio­­chemickou odpověď nebo trajektorii LSM.

Attaining sustainability in inflammatory bowel dis­ease

Nardone OM, Gros B, Parigi TL et al.
J Crohns Colitis 2026; 20(Suppl 2): ii23–ii37. doi: 10.1093/ecco-jcc/jjaf189.

Dosažení udržitelnosti v péči o idiopatické střevní záněty

Globální zátěž způsobená idiopatickými střevními záněty (IBD) se rozšiřuje do nově industrializovaných zemí a do zemí s nízkými a nižšími středními příjmy a předpokládá se, že bude nadále zvyšovat tlak na zdravotnické systémy. Pokroky ve strategiích treat-to-target prodloužily trajektorii péče a zvýšily nároky na monitorování onemocnění, což vyvolává naléhavé otázky, jak zajistit dlouhodobě udržitelné přínosy v rámci fiskálních, systémových i environmentálních omezení. Přísně definované terapeutické cíle mohou být spojeny s vyššími náklady, zvýšenou léčebnou zátěží pro pacienty a s rizikem nežádoucích účinků. Současně existuje potenciální negativní environmentální dopad intenzivních strategií léčby a monitorování, které mohou vést ke zvýšené produkci odpadu a vyšší spotřebě jednorázových materiálů. Dosažení udržitelnosti v péči o IBD proto vyžaduje na pacienta orientovaný přístup, jenž vyvažuje klinickou účinnost s proveditelností, ekonomickou dostupností, dlouhodobou udržitelností a environmentální odpovědností. V tomto narativním přehledu hodnotíme environmentální stopu péče o pacienty s IBD a rozebíráme širší koncept udržitelnosti zahrnující klinické, ekonomické, rovnostní a environmentální dimenze. Dále zdůrazňujeme strategie, které mohou snížit potenciální negativní dopady, aniž by došlo ke zhoršení – a potenciálně naopak při současném zlepšení – výsledků léčby pacientů. Jasné porozumění principům udržitelné péče o IBD umožňuje přechod od fragmentovaných iniciativ ke koordinovaným, na důkazech založeným strategiím, které mohou podporovat jak kvalitu péče o pacienty, tak i zdraví planety.

Multi-traction multi-tunneling techniques combined with novel enhanced imaging to facilitate endoscopic submucosal dissection of large rectal lesions

Ramai D, Qatomah A, Kurfürstová D et al.
Endoscopy 2026; 58(S 01): E304–E305. doi: 10.1055/a-2791-5029.

Multitrakční a multitunelové techniky v kombinaci s novými metodami pokročilého zobrazování k usnadnění endoskopické submukózní disekce velkých rektálních lézí

Endoskopická submukózní disekce (ESD) představuje preferovanou léčebnou metodu u velkých kolorektálních lézí díky své schopnosti dosáhnout en bloc resekce a vysoké míry kurativních resekcí. Ke zlepšení technické efektivity a bezpečnosti bylo vyvinuto několik pomocných technik, včetně trakčních metod, tunelizace a vytvoření submukózní kapsy „pocketu“. V poslední době byly navíc zavedeny nové technologie pokročilého zobrazení, které optimalizují vizualizaci submukózních vrstev a cévních struktur během ESD. Prezentujeme kazuistiku demonstrující kombinované využití multitrakce, multitunelizace a zobrazovací technologie amber-red color imaging (ACI) při resekci rozsáhlé rektální léze. Šestašedesátiletá žena byla vyšetřena pro změnu charakteru stolice. Koloskopie odhalila 10 cm laterálně se šířící lézi smíšeného granulárního typu (laterally spreading tumor – granular mixed type), klasifikace Paris 0–IIa, lokalizovaná v rektu (JNET typ 2B). Pacientka byla indikována k ESD. Po submukózní injekci s epinefrinem a indigokarmínem jsme provedli ESD pomocí ORISE Proknife 1,5 mm (Boston Scientific, MA). Po dokončení iniciální cirkumferentní incize byly na distální okraj léze aplikovány dva trakční systémy SureTrac (MicroTech, MI) k vytvoření dvou samostatných vstupů do submukózy. Trakční systém je předem připravený a sestává z endoskopického klipu připojeného k elastickému silikonovému kroužku. Následně byla provedena submukózní tunelizace vytvořením dvou longitudinálních tunelů. Pro usnadnění mukózní disekce byla ESD prováděna pomocí endoskopu EG-760Z s novým procesorem EP-8000 (FUJIFILM Co., Tokio, Japonsko). Byla využita nová technologie zvýrazněného zobrazování amber-red color imaging (ACI) (FUJIFILM) určená pro ESD. ACI optimalizuje zobrazení submukózní modré vrstvy a zlepšuje vizualizaci průtoku krve při krvácení pomocí jantarových a oranžových barevných spekter. Za použití ACI byly oba tunely následně propojeny. Pro dokončení závěrečné fáze disekce byly postupně aplikovány další dva trakční systémy SureTrac (MicroTech, MI) podél laterálních okrajů léze a zbývající část disekce byla dokončena. Po ukončení ESD byl resekovaný defekt zhodnocen bez známek povrchového ani hlubokého poranění svalové vrstvy. Celkový čas disekce byl přibližně 120 min. Vzhledem k velikosti léze (11 × 8 cm, přibližně 80 % obvodu) nebylo možné defekt endoskopicky uzavřít. Histopatologické vyšetření prokázalo dobře diferencovaný intramukózní karcinom s negativními hlubokými i laterálními resekčními okraji, bez lymfovaskulární invaze, a výkon byl hodnocen jako kurativní resekce. Tato kazuistika zdůrazňuje komplementární roli multitrakčních a multitunelových technik při usnadnění efektivní ESD a současně demonstruje přínos technologie ACI pro zlepšení vizualizace během komplexních kolorektálních disekcí.