[Symptomy bezmoci]
Milan Kment1
+ Affiliation
Vladimír Wagner
Praha: Galén 2003. ISBN 978-80-7262216-0.
Nedávno zemřelý autor, lékař-vědec - mikrobiolog vydal s podporou MUDr. Radkina Honzáka své vzpomínky. Je neuvěřitelné, jak mnoho spiknutí proti sobě může jeden člověk ve svém životě zažít a ne každý v nich dovede tak čestně obstát. V době mých studií se mnou studovala též jeho dcera Olga, která měla podobně jako řada jiných v roce 1958 nějaké politické obtíže a bylo jí přerušeno studium. O pravé příčině těchto obtíží svých kolegů jsme se nikdy nedozvěděli.
Avšak řadu takových nejasností ze svého života nám objasňuje sám autor. Trvalé nepřátelství mezi mikrobiologem - nekomunistou Patočkou, dále původním přítelem, později kolaborantem a nadšeným komunistou Raškou a mikrobiologem akademikem Ivanem Málkem prolíná celou knihou. Motivací všech tří byla záš» a obava před Wagnerovou konkurencí. Je vidět, že dějiny se příliš neliší, podobné intriky se odehrávaly vždy, jak to třeba popisuje Michal Kselos v Byzantských letopisech. Jen dříve se více vraždilo a s uvedením byzantské formy komunismu k těmto návratům nebylo daleko.
Nevím, zda lze autorovi vyčítat jeho počáteční členství ve straně, vždy» z ní vystoupil podobně jako Seifert nebo Holan. V každém případě za tento akt exkomunisté vždy více trpěli než úplní nekomunisté - totiž prohlédli zlo, a to se trestá nejvíce. Analogie po roce 1968 tomu dává za pravdu.
Prof. Wagner byl celkem pozdně uvězněn, a to až v 60. letech za zřejmě údajnou upovídanost a nedovolené shromažďování. Napadlo ho scházet se na Bulovce se svými přáteli a vést nevázané řeči. Byl asi trochu neopatrný, což udivuje ze dvou důvodů. Nezbytná opatrnost byla v této době stále ještě conditio sine qua non. Možná proto je generace nás narozených ve 40. letech minulého století poněkud divnější než ostatní, nebo» jsme již od raného dětství s touto daností počítali. Druhým důvodem překvapivé neopatrnosti je anamnéza autorovy úspěšné odbojové činnosti za protektorátu.
Rovněž poněkud udivuje naivita prvorepublikových intelektuálů. Pokusy o otravu kolaborantských novinářů bakteriemi podanými v jídle, na nichž se i autor podílel, mně trochu zavánělo středověkem a pohádkami. Připadají z dnešního hlediska směšná, z hlediska lékařské etiky téměř nepřijatelná a z intelektuálního hlediska až příliš dětsky naivní. Rovněž odboj v lékařských rukou provádějící neúčinné sangvitesty pro SS vojsko mně připadá nepřijatelná. Lékař přece by neměl škodit, ani když jde o nepřítele. Ale asi je to věc názoru a hlubšího rozboru. Že generace prvorepublikových intelektuálů byla nepřiměřeně naivní dokládá i snadnost uchopení moci komunisty. Většina intelektuálů až na několik výjimek čekala, že to „…za pár let praskne“. Rusové byli zkrátka chytřejší než Němci.
Milan Kment
To read this article in full, please register for free on this website.
Benefits for subscribers
Benefits for logged users