Péče o pacienty po transplantaci jater a kdo ji má provádět?

Abstrakt

Transplantace jater v současnosti představuje léčebnou metodu volby pro pacienty s nevratným selháním jater u chronických chorob, ně­kte­rých poruch metabolizmu, případů akutního selhání jater a ně­kte­rých nádorových onemocnění. Tato léčba je v České republice široce dostupná pro potřebné nemocné a přežívání pacientů v závislosti na indikaci a věku dosahuje výborných výsledků. Dlouhodobé přežívání však závisí také na kvalitní doživotní péči o příjemce transplantovaného orgánu. Tato péče je v současnosti z velké části poskytována transplantačními centry, často v celém rozsahu, tedy i v oblastech, které patří do kompetencí primární péče. S ohledem k narůstajícímu počtu příjemců, jejich stárnutí a rostoucí polymorbiditě je tento stav dlouhodobě obtížně udržitelný. Z tohoto důvodu je nezbytné nalézat správnou míru kooperace mezi lékaři primární péče a lékaři transplantačního centra. Je zřejmé, že problematika specifických komplikací transplantace –  technických, imunologických a rekurence základního onemocnění –  bude trvale řešena lékaři transplantačního centra, stejně jako řízení jejich imunosupresivní léčby. Lékaři primární péče by ale měli mít základní přehled o charakteru nejběžnějších komplikací, se kterými se mohou v průběhu sledování pacientů setkat. Komunitní nemoci nebo řešení různých akutních stavů bez souvislosti s transplantací jsou přirozeně léčeny v místě bydliště. Ale i běžná onemocnění, která se často v souvislosti s transplantací a imunosupresivní léčbou vyskytují (obezita, arteriální hypertenze, diabetes, dyslipidemie, kostní choroba), by mohly být řešeny praktickým lékařem či internistou v místě bydliště pacienta. Stejně tak preventivní péče, nádorový screening a vakcinace by mohly být prováděny lékaři primární péče. Vzájemná domluva, edukace a koordinace činností lékařem transplantačního centra jsou nezbytnou podmínkou udržitelnosti vysoké kvality potransplantační péče o zvětšující se populaci příjemců jaterního štěpu.