Eloubeidi MA, Wade SB, Provenzale D. Factors associated with acceptance and full publication of GI endoscopic research originally published in abstract form. Gastrointest Endoscopy 2001; 53: 275-282.
Sivak MV. Abstract thoughts. Gastrointest Endoscopy 2001; 53: 389-392.
Je známou skutečností, že mnoho souhrnů přihlášených k prezentaci na vědeckých sjezdech není později uveřejněno in extenso. Autoři si vzali za úkol objasnit okolnosti tohoto jevu a zjistit skutečný stav na konkretním příkladu výročního kongresu Americké společnosti pro gastrointestinální endoskopii v květnu 1994. Ze 461 přihlášených příspěvků bylo přijato 55 %, ale jen 25 % z nich bylo později uveřejněno in extenso. Přijatých příspěvků od amerických autorů bylo poměrně méně než od autorů mimo USA. Jen 33 % uveřejněných příspěvků mělo podobný obsah jako původní souhrn, naopak 45 % obsahovalo údaje, které se s ním neshodovaly.
Příčiny, proč tak málo přihlášených prací je později uveřejněno a proč jejich závěry nesouhlasí s původním souhrnem, nejsou jasné a uvažuje se zvláště o těchto: přednesené práce nebyly k publikaci redakcemi časopisů přijaty, některé jsou dosud neukončeny nebo v recenzním řízení (4 roky po kongresu?), autoři nemají zájem na publikaci např. pro změnu pracoviště nebo vyčerpání finančních prostředků, studie byly z různých důvodů přerušeny a neukončeny, podmínky pro publikaci jsou v USA poměrně těžší než jinde(?).
V redakčním komentáři Sivak prohlašuje, že tato data jsou alarmující a informuje o postupu při výběru příspěvků k přijetí na uvedeném kongresu. Ačkoli skoro polovina příspěvků byla ohlášena jako studie prospektivní, méně než 10 % bylo randomizovaných a méně než čtvrtina poskytovala významné výsledky. Už to ukazuje na jistou ledabylost při přihlašování příspěvků na významný kongres. Když tak málo z přednesených příspěvků je publikováno in extenso, je otázka, jakou cenu má příspěvek přednesený na kongresu, jestliže autor nestojí o to, aby byl uveřejněn nebo jej v publikaci významně změní. Upozorňuje na fakt, že uveřejněné souhrny jsou se zájmem sledovány a nové poznatky využívány lékaři v praxi. Výsledky této studie vrhají špatné světlo na jejich validitu a jsou varováním, aby nebyly nekriticky přijímány.
KomentářAutoři původní práce i redakčního komentáře uvádějí řadu důvodů k vysvětlení překvapujících závěrů studie, které je však mohou vysvětlovat jen částečně. Připojil bych důvod, který pokládám za významný a který se zakládá na rozdílu v motivaci autora k publikaci vědecké práce a k vystoupení na kongresu. Podnětem k publikaci je snaha sdělit odborné veřejnosti výsledky výzkumu a získat profesionální kvalifikaci. Podnětem pro přihlášení souhrnu k prezentaci na odborné akci je přání účastnit se kongresu, což je žádoucí z důvodů odborných i společenských a bývá spojeno s řadou výhod. Přijetí příspěvku k prezentaci poskytuje možnost veřejně se uplatnit, získat podněty z diskuse, ale bývá i podmínkou pro udělení podpory k účasti. Jinými slovy - hlavním důvodem nebývá snaha sdělit výsledky, nýbrž účastnit se akce. Na rozdíl od práce, která se nabídne k publikaci teprve v okamžiku, kdy je ukončena a většinou ověřena kritickým hodnocením nezávislých expertů, se souhrn práce k prezentaci na akci musí dodat v termínu stanoveném kongresem, kdy výzkum dosud není ukončen a leckdy ani není jisté, stojí-li výsledky za zveřejnění. Souhrn lze formulovat tak, že se nehotovost nebo nevýznamnost nepozná, je příliš stručný a jeho přijetí záleží více na rutině a šikovnosti autora než na hodnotě práce. Je-li přijat, ukáže se dodatečně, že nestojí za publikaci a že jen splnil význam umožnit autorovi účast na kongresu. Takové příspěvky se objevují tedy na přednáškách i na posterech, ale nejsou později publikovány in extenso nebo jsou publikovány s rozdílnými výsledky. Lze tedy souhlasit s redakčním komentářem, který problematizuje hodnověrnost příspěvků přednesených na odborných akcích a vyzývá k opatrnosti při jejich přijímání do praxe.
Zdeněk Mařatka