Radiální endosonografie vs esofagogastroduodenoskopie v detekci jícnových a žaludečních varixů

Abstrakt

Cíle této multicentrické studie byly: 1. vyhodnotit senzitivitu radiální endosonografie (rEUS) a esofagogastroduodenoskopie (EGD) v detekci a velikosti žaludečních varixů (ŽV) a jícnových varixů (JV); 2. zjistit vztah mezi jaterním funkčním postižením a velikostí varixů; 3. porovnat známky portální hypertenze prokazatelné při abdominální ultrasonografii s endoskopickými nálezy; 4. vyhodnotit incidenci a velikost varixů v závislosti na průtoku krve portální žilou monitorovaným dopplerometrickým vyšetřením. Všechna vyšetření (endosonografie, esofagogastroduodenoskopie, transabdominální ultrasonografie a dopplerometrické vyšetření portální a lienální žíly, stanovení funkční rezervy jater) byla prováděna oddělenými týmy zaslepeně, bez znalosti výsledků jednotlivých vyšetření. Soubor zahrnoval celkem 61 pacientů s jaterní cirhózou, průměrného věku 54,5 ± 10,5 (23-84). Senzitivita aspecificita EUS vztažená k EGD v detekci JV byla 94,4% a 71,4%. Shoda EGD a rEUS v detekci jícnových a žaludečních varixů byla 91,8% a 60,6% případů, v lokalizaci JV v 57,1% případů a v určení velikosti varixů v 66%. Statisticky významný vztah mezi závažností jaterního onemocnění podle Child-Pugh klasifikace a velikostí jícnových varixů určených EGD a rEUS byl (p = 0,012 a p = 0,006). Radiální endosonografie je schopna přesně diagnostikovat přítomnost jícnových a žaludečních varixů. Je více reprodukovatelnou metodou pro měření velikosti varixů.