Abstrakt
Běžná variabilní imunodeficience (CVID) reprezentuje skupinu vrozených protilátkových poruch imunity. Nemocní mohou trpět recidivujícími bakteriálními infekcemi, autoimunitně/ dysregulačními komplikacemi a bývají zvýšeně vnímaví ke vzniku nádorových onemocnění (lymfom, adenokarcinom žaludku). Mezi nejčastější patogeny v zažívacím traktu patří Helicobacter pylori, Campylobacter jejuni, Giardia lamblia, v závažnějších případech norovirus či cytomegalovirus (CMV) působící závažné průjmy. Velmi častý je syndrom bakteriálního přerůstání. CVID provází změny mikrobiomu, které nepřímo ovlivňují komplikace ve vzdálených orgánech (plíce, játra). Neinfekčními komplikacemi může být postižena celá délka zažívacího traktu. Mezi významné patří intestinální metaplazie žaludeční sliznice s rizikem vzniku karcinomu, enteropatie imitující celiakii, kolitida příbuzná nespecifickým střevním zánětům, jaterní portosinusoidální vaskulární porucha (nodulární regenerativní hyperplazie či necirhotická portální hypertenze). Obtíže obvykle probíhají dlouhodobě nenápadně. V případě zaznamenání klinických známek malnutrice bývá však již přítomna nevratná porucha vstřebávání. Péče o nemocné vyžaduje multidisciplinární přístup se zavedením pravidelných screeningových programů. K přesné diagnostice je klíčové endoskopické vyšetření vč. opakovaných a vícečetných biopsií. Při záchytu hepatopatie je vhodné využití elastografie. Sérologická vyšetření jsou zcela nepřínosná. Léčba bývá obecně svízelná, vždy přísně individualizovaná. Imunoglobulinová substituční léčba snižuje pouze frekvenci infekcí, v případě neinfekčních komplikací je nezbytná imunomodulační léčba, v ideálním případě cílená dle genetického pozadí.
