Místo sorafenibu v léčbě hepatocelulárního karcinomu

Abstrakt

Pokroky v systémové léčbě hepatocelulárního karcinomu (HCC) zlepšily vyhlídky nemocných s pokročilou formou nádoru na prodloužení celkového přežití. V tomto přehledu je zasazena nová cílená léčba do kontextu tradičních i novějších léčebných metod, mezi něž patří kromě transplantace jater, parciální hepatektomie, radiofrekvenční ablace a alkoholizace také radioterapie, imunoterapie, chemoterapie a biologická léčba. Lokální terapie je zpravidla upřednostňována před léčbou systémovou. Pacienti, kteří nejsou vhodní pro lokoregionální léčbu pro pokročilé onemocnění, mohou profitovat z léčby systémové. Cílená terapie sorafenibem, multityrosinkinázovým inhibitorem, u něhož bylo prokázáno statisticky významné prodloužení celkového přežití nemocných s pokročilým HCC ve studii SHARP, se stala novým standardem systémové léčby pokročilého HCC. Sorafenib prokázal vysokou účinnost v monoterapii ve srovnání s placebem a je prvním a zatím i jediným léčivem, které signifikantně zlepšilo celkové přežívání pacientů s HCC. Z dalších biologických léčiv je znám bevacizumab, sunitinib a erlotinib. V závěru jsou podána současná doporučení k léčbě HCC.