Etiopatogeneze chronické pankreatitidy

Abstrakt

Chronická pankreatitida je progresivní zánětlivé onemocnění, které vede k destrukci parenchymu pankreatu a jeho náhradě vazivem s následnou alterací exogenní a později i endogenní funkce slinivky břišní. Nejčastější příčinou chronické pankreatitidy ve vyspělých zemích je konzumace alkoholu, u většiny pacientů je však etiologie multifaktoriální a onemocnění vzniká následkem působení kombinace faktorů genetických, metabolických a vnějšího prostředí. Původní teorie vysvětlující mechanizmus vzniku chronické pankreatitidy v důsledku působení toxinů a metabolitů, oxidativního stresu, obstrukce či nekrózyjsou podložené řadou pozorování, avšak částečně rozporuplné. V posledních letech bylo dosaženo významného pokroku zejména v pochopení genetických predispozic chronické pankreatitidy. Mutace způsobující alterace v aktivaci a inaktivaci trypsinu či sekreci duktálních buněk se podílí na rozvoji chronické pankreatitidy a modifikují její průběh. Novější SÁPE hypotéza zahrnuje poznatky předchozích teorií do vícestupňového modelu vzniku chronické pankreatitidy. Patogeneze je však nejspíše, podobně jako etiologie, komplexní s účastí různých patogenetických mechanizmů a jejich kombinací v závislosti na příčině. Klíčovým momentem v chápání patogeneze onemocnění byla charakterizace pankreatických stelárních buněk jako efektorových elementů fibrogeneze. Reprezentují centrální buňky, které reagují na různé patologické inzulty svou aktivací a tvorbou vaziva. Bližší pochopení mechanizmů patogeneze chronické pankreatitidy představuje naději na nové kauzální postupy v její léčbě.