Práce českých autorů v zahraničí
Jan Lata1
+ Pracoviště
Tacheci I, Rejchrt S, Drastich P, Lata J, Stehlik J, Novotny A, Spicak J, Dite P, Zavoral M, Lukas M, Bures J. Capsule endoscopy – initial experiences in the Czech Republic: a retrospective multi-center study. Acta endoscopica 2005; 35 (3) : 329–338.
I když zpráv o kapslové endoskopii ve světové literatuře přibývá téměř geometrickou řadou, práce českých autorů jsou velmi vzácné nejen ve světové, ale i v české literatuře. O to cennější je práce I. Tachecího et al. (1) .
První vývoj prototypů systémů kapslové endoskopie, včetně použití na zvířecích modelech, se odehrál v posledních letech minulého tisíciletí. První zpráva na gastroenterologickém kongresu zazněla na Digestive Disease Week v roce 2000 a v témže roce byla publikována první práce porovnávající kapslovou endoskopii s push enteroskopií (2) . v naší republice byla kapsle poprvé využita v IKEM Praha v listopadu roku 2002 a v roce 2004 byla již používána na pěti pracovištích (Klinika hepatogastroenterologie IKEM Praha; II. interní klinika LF UK, FN Hradec Králové; Interní gastroenterologická klinika LF MU a FN Brno; Oddělení gastroenterologie, hepatologie a metabolismu, Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha; IV. interní klinika 1. LF UK, VFN Praha). I. Tachecí shromáždil a zhodnotil data z těchto pěti pracoviš» od listopadu 2002 do dubna 2004.
Na všech pracovištích byl používán systém M2A (Given M2A, Given Imaging Ltd., Yoqneam, Israel). v tomto časovém období bylo vyšetřeno 78 nemocných. Kapslová endoskopie byla posledním krokem v diagnostickém algoritmu vyšetření nemocných se suspektní chorobou tenkého střeva. Indikace vyšetření a diagnostická úspěšnost je uvedena v tabulce. Celé tenké střevo bylo vyšetřeno v 69 % případů; nejčastějšími nálezy byla angiodysplazie (21 %), resp. Crohnova choroba (10 %) a tumory tenkého střeva (9 %). Důležitým nálezem je fakt, že v 69 % vedlo vyšetření ke změně léčby (v 19 % k operačnímu zákroku, ve 12 % k intraoperační enteroskopii a ve 33 % ke změně medikace). K retenci kapsle došlo v 6 %, z toho v tenkém střevě ve 4 %. v 6 % bylo popsáno technické selhání. Ukazuje se, že při indikaci kapslové endoskopie u nemocných s diabetes mellitus je třeba být opatrný již při podání kapsle. u pěti nemocných s diabetes mellitus 2. typu a klinicky suspektní poruchou motility žaludku byla kapsle zavedena do duodena preventivně endoskopicky, u dalších dvou nebyla tato porucha před vyšetřením rozpoznána a kapsle zůstala retinovaná v žaludku. Zdá se, že retence kapsle, event. zpomalená pasáž kapsle žaludkem u pacientů s diabetes mellitus představuje významný problém a stálo by za úvahu doplnit metodické pokyny (3) o přístup k nemocným vyšetřovaným v koincidenci s touto chorobou.
Diagnostický nález byl popsán v 47 %. Je to o něco méně, než udává v literatura, ale vzhledem k tomu, že jde o shrnutí prvních zkušeností s touto metodikou, výsledek jistě není špatný (v dalších 18 % byl navíc popsán patologický nález, by» ne diagnostický). Největší přínos lze čekat u indikací pro krvácení do GIT z neurčeného zdroje. u 58 % nemocných, kteří byli indikováni z tohoto důvodu, byla stanovena diagnóza a u dalších 17 % byl v tenkém střevě popsán nález velkého množství čerstvé krve či melény. I tento nález, by» ne se zcela přesnou lokalizací, může být pro další řešení vodítkem. Pro radiodiagnostické metody je popisována diagnostická výtěžnost v rozmezí 5–20 % a pro push-enteroskopii 20–50 %. I české zkušenosti tudíž potvrzují přednost kapslové endoskopie v této indikaci ve srovnání s jinými metodikami.
U podezření na tumory tenkého střeva bylo dosaženo diagnostické výtěžnosti 42 %, navíc byl tumor nalezen u 8 % nemocných vyšetřovaných primárně pro krvácení. Vzhledem k tomu, že u primárních tumorů tenkého střeva hraje důležitou roli biopsie, doporučují autoři kapslovou endoskopii v těchto indikacích využívat především při sledování rozsahu případných metastáz či v dispenzarizaci hereditárních polypóz.
V případě Crohnovy choroby byla diagnostická výtěžnost o něco menší než v publikovaných sériích (41 vs 43 až 77 %). v porovnání s radiologickými metodami je však i toto číslo příznivé; otázkou však zůstává riziko uvíznutí kapsle v případné stenóze. v popisované studii se to stalo u 3 nemocných (3,8 %). u žádného z těchto nemocných se nerozvinul ileózní stav a situace byla řešena ve dvou případech endoskopicky a v jednom chirurgicky. I z tohoto pohledu může být retence kapsle v určitých případech považována za »diagnostický nález«.
Výrazně menšího diagnostického úspěchu bylo dosaženo při vyšetření indikovaném pro průjem či maldigesci (22 %). Je to pochopitelné, protože tyto obtíže může způsobit celá řada chorob tenkého střeva vizuálně mnohdy obtížně diagnostikovatelných. Přínosnější zde zřejmě budou enteroskopické metody (včetně double-balloon enteroskopie) umožňující bioptický odběr.
V závěru autoři hodnotí kapslovou endoskopii jako novou neinvazivní techniku vyšetření tenkého střeva s velkým potenciálem do budoucna. Je dobře tolerována, snadná a efektivní. Diagnostická výtěžnost je poměrně vysoká, a proto ostatní invazivní enteroskopická vyšetření (intraoperační enteroskopii, double-balloon enteroskopii) nepovažují za alternativní, ale spíše rozšiřující metody. Kapslovou endoskopii doporučují především v indikacích nejasného krvácení do gastrointestinálního traktu, úspěch může přinést i v indikacích Crohnovy choroby a tumorů tenkého střeva. Toto doporučení koresponduje s recentním doporučením ze Čtvrté mezinárodní konference o kapslové endoskopii (ICCE 2005), kdy je kapslová endoskopie doporučena jako součást úvodního vyšetření při suspektním okultním krvácení, u některých nemocných se suspektní či známou Crohnovou chorobou, resp. u celiakie jako prognostický test u nemocných s diagnostikovanou chorobou, u kterých se objeví alarmující symptomy (4) .
Práce I. Tachecího je velmi cenná a je škoda, že publikováním v zahraničním časopise je pro naše lékaře méně dostupná. Lékařům, kteří se kapslovou endoskopií u nás zabývají, však jistě neunikla a pokud ano, je třeba toto zaváhání napravit. Pro praktické gastroenterology a internisty indikující nemocné k tomuto vyšetření může být vodítkem diagnostická výtěžnost a především závěrečné doporučení indikací. v situaci, kdy v České republice je tato metoda stále relativně drahá a není zdravotním pojiš»ovnami proplácena, bychom měli vyšetření pro jiné indikace než krvácení do GIT z neurčeného zdroje, event. suspektní tumor či Crohnovu chorobu tenkého střeva bedlivě zvažovat.
Literatura
1. Tacheci I, Rejchrt S, Drastich P, Lata J, Stehlik J, Novotny A, Spicak J, Dite P, Zavoral M, Lukas M, Bures J. Capsule endoscopy – initial experiences in the Czech Republic: a retrospective multi-center study. Acta endoscopica 2005; 35(3): 329–338.
2. Appleyard M, Fireman Z, Glukhovsky A, Jacob H, Shreiver R, Kadirkamanathan S, et al. a randomized trial comparing wireless capsule endoscopy with push enteroscopy for the detection of small-bowell lesions. Gastroenterology 2000; 119: 1431–1438.
3. Rejchrt S, Drastich P, Kopáčová M, Tachecí I, Špičák J, Bureš J. Standard endoskopického vyšetření tenkého střeva diagnostickou kapslí. Čes Slov Gastroent Hepatol 2004: 58(1): 24–27.
4. Rosch T. Current status of capsule endoscopy – summaries from the 4th International Conference on Capsule Endoscopy (ICCE 2005). Endoscopy 2005; 37(10): 1037–1067.
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené