Nepřihlášený uživatel
přihlásit se / registrovat

Gastroenterologie
a hepatologie

Gastroenterology and Hepatology

Gastroent Hepatol 2012; 66(5): 350-356.

Karcinom pankreatu

Tomáš Hucl

Souhrn

Karcinom pankreatu je onemocnění se stoupající incidencí a nepříznivou prognózou. Navzdory pokrokům v poznání jeho biologie a léčbě přežívá 5 let méně než 5 % pacientů. Nejčastěji se jedná o onemocnění sporadické bez známé dominantní příčiny. Mezi hlavní rizikové faktory jeho vzniku patří kouření, obezita s nadměrným příjmem tuků, vysoký věk, mužské pohlaví, etnický původ, chronická pankreatitida či diabetes mellitus. Méně často je karcinom pankreatu onemocněním s rodinným výskytem, a» už jako součást některých genetických syndromů či bez doposud známé konkrétní genetické predispozice. Podobně jako u jiných epitelových nádorů vzniká karcinom pankreatu postupnou progresí z neinvazivních prekurzorů, z nichž některé lze identifikovat zobrazovacími metodami. Histologická progrese těchto prekurzorů sleduje progresi genetickou, která je podstatou patogeneze onemocnění. Poškození DNA či jiné negenetické změny vedou k alteraci buněčných signálních drah, v jejichž důsledku dochází ke změnám biologického chování buněk a nádorové iniciaci, progresi a metastazování. Hlavními příčinami nepříznivé prognózy je časná generalizace onemocnění a jeho chemo- a radiorezistence. Pacienti s lokalizovanou chorobou jsou indikováni k chirurgickému výkonu následovanému adjuvantní chemoterapií. Lokálně pokročilé či generalizované nádory jsou vhodné k paliativní chemoterapii či chemoradioterapii. Neoadjuvantní léčba si nově získává své postavení v terapeutickém algoritmu. Bližší pochopení molekulárních mechanizmů patogeneze a možnost jejich ovlivnění cílenou protinádorovou léčbou však představují největší potenciál v léčbě karcinomu pankreatu.

Klíčová slova

etiologie, karcinom pankreatu, signální dráha, terapie

Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.

Výhody pro předplatitele

Výhody pro přihlášené

Kreditovaný autodidaktický test