Inhibitory protonové pumpy - up to date
Jan Martínek Orcid.org 1,2, Milan Lukáš Orcid.org 3
+ Pracoviště
Souhrn
V současné době je v klinické praxi využíváno celkem pět inhibitorů protonové pumpy (IPP). Léčiva první generace představují omeprazol, lansoprazol a pantoprazol; látky druhé generace IPP jsou esomeprazol a rabeprazol, které mají rychlejší nástup účinku a trochu silnější a trvalejší antisekreční efekt. IPP první generace jsou preferenčně metabolizovány enzymem CYP2C19, jde především o omeprazol a lanzoprazol. Pro pantoprazol a esomeprazol představuje systém cytochromu P450 pouze jednu z metabolických cest. V klinické praxi se IPP obvykle používají v následujícím dávkování: omeprazol 20 mg denně, lanzoprazol 30 mg, pantoprazol 40 mg, esomeprazol 40 mg a rabeprazol 20 mg denně. Míra antisekrečního účinku IPP první generace je u všech tří preparátů srovnatelná a je mimo jiné ovlivněna aktivitou klíčového enzymu CYP2C19. Klinické využití IPP zahrnuje celé spektrum tzv. acidopeptických chorob. V současné době jsou IPP základními léky v terapii refluxní choroby jícnu, peptického vředu žaludku a duodena, eradikačních schémat helikobakterové infekce, profylaxi a terapii NSA gastropatie, funkční žaludeční dyspepsie a v profylaxi časné recidivy krvácení z peptického vředu. Jedná se o velmi bezpečná léčiva s minimálním výskytem nežádoucích účinků, a to i přes nutnost mnohaleté terapie u některých pacientů.
Klíčová slova
Helicobacter pylori, esomeprazol, inhibitory protonové pumpy, lansoprazol, omeprazol, pantoprazol, rabeprazol, refluxní choroba jícnuPro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené