Endoskopické vyšetření tenkého střeva pomocí dvojbalónové enteroskopie První zkušenosti v České republice
Marcela Kopáčová Orcid.org 1, Stanislav Rejchrt Orcid.org 2, Ilja Tachecí Orcid.org 1, Jan Bureš Orcid.org 1
+ Pracoviště
SOUHRN
Kopáčová M, Rejchrt S, Tachecí I, Bureš J. Endoskopické vyšetření tenkého střeva pomocí dvojbalónové enteroskopie. První zkušenosti v České republice
Dvojbalónová enteroskopie je novou enteroskopickou metodou, která umožňuje endoskopické vyšetření a léčebné endoskopické výkony v jejunu prakticky u všech nemocných a u většiny pacientů i v ileu. Výkon je spojen s nízkým rizikem komplikací. Dvojbalónová enteroskopie je metodou volby pro diagnostiku, popř. i léčbu suspektního krvácení z oblasti tenkého střeva. Autoři prezentují první zkušenosti (prvních deset vyšetření) s prováděním dvojbalónové enteroskopie v České republice.
Klíčová slova: dvojbalonová enteroskopie - tenké střevo - endoskopie.
SUMMARY
Kopáčová M, Rejchrt S, Tachecí I, Bureš J. Double-baloon endoscopy of the small bowel. First experience in Czech Republic
Double-balloon enteroscopy is a new enteroscopy method that allows examination and treatment of the jejunum in almost all cases and of the ileum in most patients. The complication rate with the procedure is very low. For the diagnosis and treatment of suspected small-bowel bleeding, double-balloon enteroscopy is the first choice. The authors present their first experience (initial ten DBE) with the method in the Czech Republic.
Key words: push-and-pull enteroscopy - double-balloon enteroscopy - small bowel - endoscopy.
ÚVOD
Dvojbalónová enteroskopie (DBE) je novou endoskopickou metodou umožňující vyšetření větší části, případně i celého tenkého střeva. Vyšetření celého tenkého střeva je vzácně možné z orálního přístupu, častěji kombinací orálního a aborálního přístupu, tedy kombinací dvou vyšetření dvojbalónovým enteroskopem(19).
Myšlenka DBE není nová, vynález byl patentován již v roce 1979 v USA Frazerem jako »přístroj pro endoskopické vyšetření«(9). O využití obdobného zařízení při koloskopii se pokusil i Sugarbaker v roce 1985. Ani on však vzhledem k technickým problémům nedosáhl úspěchu(38). K praktickému využití tedy dochází až od roku 2001, kdy byl přístroj zaveden do gastroenterologické praxe Yamamotem a kolektivem. Vůbec první vyšetření bylo provedeno 29. června roku 1999 v Jichi Medical School v Japonsku(47). První tři vyšetření byla provedena gastroskopem, na který byl nasazen silikonový balónek a vlastnoručně vyrobená over-tube z vinylchloridu, pro čtvrté vyšetření použil Yamamoto enteroskop a poprvé v historii dosáhl céka push videoendoskopem z orálního přístupu(47). V následujících letech byly publikovány první studie(7,8,14,45,46) a postupně se objevovaly nové indikace metody(20,27,39,40,45,46). Během posledních tří let se DBE stala rutinní endoskopickou metodou na špičkových gastroenterologických pracovištích. Vzhledem k limitaci push-enteroskopie (prověšování přístroje, dyskomfort pacienta, limitovaná délka vyšetřeného úseku tenkého střeva) postupně tuto metodu nahrazuje ve většině indikací(10). Výhodou jsou nejen diagnostické, ale i terapeutické možnosti DBE (sondová enteroskopie tedy zcela ztrácí opodstatnění) (10). Další nespornou výhodou je podstatně snadnější zavádění a ovládání endoskopu v průběhu DBE ve srovnání s konvenčními endoskopickými metodami(44).
Při vyšetření DBE lze použít celou škálu akcesorií - bioptické kleště, polypektomické kličky, sondy na argonovou plazmakoagulaci, klipovače, cytologické kartáče, košíky, injektory(8,14,22,31), jsou popsány i případy zavedení stentů(20,45) a provedení slizničních resekcí(13,20,45).
TECHNICKÉ ASPEKTY DBE
K vyšetření se používá endoskop s převlečnou trubicí (over--tube). Balónky jsou na distálních částech over-tube i endoskopu. Tuba je navlečena na endoskopu, značka na pracovní části endoskopu určuje polohu, při které jsou balónky zavedeny těsně k sobě. Tuba se volně pohybuje po pracovní části endoskopu. Principem DBE je využití střídavé insuflace a desuflace obou balónků. V současné době jsou k dispozici dva typy přístroje. Typ EN 450P5 je diagnostický přístroj s šířkou pracovního kanálu 2,2 mm (pracovní délka 200 cm, zevní průměr přístroje 8,5 mm v celé délce pracovní části), později vyvinutý typ EN 450T5 je terapeutický s širším pracovním kanálem (2,8 mm) umožňujícím rozšíření palety terapeutických výkonů v průběhu DBE(22). Zevní průměr terapeutického endoskopu je 9,3 mm v distální flexibilní části a 9,4 mm v ostatní pracovní části endoskopu, pracovní délka je rovněž 200 cm (celková délka obou přístrojů je 230 cm). Over-tube je v obou případech 145 cm dlouhá, zevní průměr je 12,2 mm pro diagnostický přístroj (typ TS-12140) a 13,2 mm pro terapeutický přístroj (typ TS-13140), na konci tuby je měkký latexový balónek (obr. 1.). Balónky jsou plněny vzduchem nezávisle na sobě pomocí externí pumpy ovládané tlačítky(16,19).
INDIKACE A KONTRAINDIKACE VYŠETŘENÍ
V literatuře nejčastěji uváděnými indikacemi výkonu jsou krvácení do trávicího ústrojí při negativní gastroskopii a koloskopii (předpokládaný zdroj v tenkém střevě), chronická mikrocytární sideropenická anémie, plánované polypektomie, Crohnova choroba, dilatace stenóz, abnormální nález na tenkém střevě při rentgenologickém vyšetření či kapslové endoskopii, bolesti břicha a/nebo průjem neurčené etiologie, vzácněji extrakce cizích těles, včetně retinované enteroskopické kapsle(8,14,19,28,35). Kontraindikací je jako u ostatních endoskopických metod odmítnutí pacientem, náhlá příhoda břišní včetně perforace; relativní kontraindikací jsou střevní adheze po předchozích chirurgických výkonech v dutině břišní.
Vyšetření celého tenkého střeva z orálního přístupu je popisováno spíše kazuisticky - u dvou ze 137 pacientů v práci Mayové(27) a u 2 ze 123 pacientů v Yamamotově souboru(10,45). V případě potřeby vyšetření celého tenkého střeva je obvykle nutný kombinovaný postup orální a aborální. Pro kontrolu úplnosti endoskopie je nezbytné při prvním vyšetření označit nejdistálnější část tenkého střeva dosaženou z orálního přístupu tak, aby při aborálním vyšetření byla jistota přehlédnutí celého tenkého střeva. Využívá se tetováž, méně často endoklipy(19). U řady nemocných ale není nutné vyšetřit celé tenké střevo - například pokud zdroj krvácení nalezneme již při orálním postupu(27). Obecně je doporučováno začínat orálním přístupem, který je snazší, představuje menší dyskomfort pro pacienta a umožňuje vyšetřit průměrně dvakrát delší úsek tenkého střeva než přístup aborální.
Nedoporučuje se provádět obě vyšetření ve stejný den(10,27).
VLASTNÍ ZKUŠENOSTI
Na našem pracovišti jsme provedli první vyšetření 28. 2. 2006, do začátku května 2006 pak celkem deset vyšetření, všechna z orálního přístupu. Pacienty indikované k DBE přijímáme na naše lůžkové oddělení minimálně den před vyšetřením, standardně provádíme odběr krve (krevní obraz, biochemické vyšetření včetně amyláz). Jako u všech jiných endoskopických výkonů i při DBE důsledně aplikujeme soubor zásad bezpečné digestivní endoskopie(4,33,34). Vyšetření provádíme po dvanáctihodinovém lačnění. Pacient má před výkonem zavedenou flexilu do periferní žíly k aplikaci analgosedace a infúzí - podáváme fyziologický roztok (při dobré toleranci až 7 litrů v průběhu 12 hodin po výkonu) k rehydrataci a jako prevenci případné pankreatitidy. V průběhu výkonu je pacient monitorován (srdeční akce, saturace krve kyslíkem). Podle potřeby je podáván kyslík nosním katétrem. S odstupem 4-6 hodin po výkonu odebíráme krev na kontrolní biochemické vyšetření včetně amyláz a krevní obraz.
Provedení DBE je pro endoskopistu školeného v enteroskopii ve většině případů relativně snadné. Vyžaduje však velmi zkušenou endoskopickou sestru, která nejen připraví přístroj k výkonu (nasazení balónku na konec endoskopu vyžaduje šikovnost a určitou praxi), ale aktivně v průběhu výkonu spolupracuje s endoskopujícím lékařem (za předpokladu, že vyšetření neprovádějí dva lékaři). Druhá endoskopická sestra podává analgosedaci a monitoruje nemocného (obr. 2.).
Po přípravě a analgosedaci pacienta zavedeme přístroj klasickým způsobem pod kontrolou zraku do jícnu a dále až do žaludečního antra, následně zavedeme over-tube po endoskopu do distální polohy (oba balónky jsou u sebe a desuflovány), zavedeme endoskop pylorem hluboko do duodena či orálního jejuna a insuflujeme distální balónek (na konci endoskopu). Balónek na tubě zůstává desuflován, tubu zavádíme po endoskopu opět do distální polohy (oba balónky jsou u sebe), tedy pylorem do duodena. V této poloze nafoukneme i balónek na tubě a pomalým citlivým stažením enteroskopu současně s tubou provedeme nařasení vyšetřené části střeva na tubě a částečně vyrovnáme prověšení přístroje v žaludku. Po stažení přístroje pokračujeme desuflací balónku endoskopu, zavedeme enteroskop co nejdále do střeva, insuflujeme balón endoskopu, desuflujeme balón tuby, zavedeme tubu po enteroskopu do distální polohy, nafoukneme balónek tuby a s oběma insuflovanými balónky stahujeme přístroj i tubu současně a nařasíme opět vyšetřenou část střeva na endoskop a částečně vyrovnáme střevní kličky. Takto postupujeme po celou dobu vyšetření. V okamžiku, kdy již nedochází k dalšímu výraznějšímu pohybu přístroje vpřed (ve dvou za sebou následujících cyklech se pohybujeme ve stejném úseku střeva), výkon ukončujeme, další pokusy by byly neefektivní. Při zpětném vysouvání přístroje (na závěr výkonu) je nutno naopak pozvolna uvolňovat střevo navlečené na over--tube tak, abychom nezpůsobili náhlou příhodu břišní (zejména riziko intususcepce). Pro snadný posun endoskopu uvnitř tuby je využíván proplach čistou (neperlivou, pitnou) vodou. V průběhu vyšetření zaznamenáváme počet jednotlivých cyklů k odhadu hloubky zavedení přístroje (v literatuře uváděných 40 cm na jeden cyklus je podle našich zkušeností nadhodnoceno).
Podle literárních údajů provádí řada autorů DBE pod skiaskopickou kontrolou a v případě potřeby využívá i aplikace kontrastní látky do střeva(14). Vzhledem k tomu, že naše pracoviště má velké zkušenosti s push-enteroskopií a provedení DBE je pro endoskopistu technicky výrazně jednodušší, využili jsme skiaskopické kontroly pouze u jednoho nemocného, abychom získali informaci o uložení a pohybu endoskopu a převlečné trubice v průběhu vyšetření. Skiaskopie není podle našich zkušeností výraznou výhodou při DBE, vzhledem k délce výkonu je naopak práce v ochranných oděvech pro personál zatěžující a je zbytečné pacienta vystavovat radiační zátěži. Kontrastní látku jsme nepoužili.
Na našem pracovišti používáme přístroj Fujinon EN 450T5. Od konce února do začátku května 2006 jsme provedli prvních 10 vyšetření u devíti nemocných. Jednalo se o 5 mužů a 4 ženy ve věku od 27 do 86 roků, průměr 58 roků. Všechna vyšetření byla provedena z orálního přístupu.
Šest nemocných bylo indikováno pro krvácení do trávicího ústrojí dosud neurčené etiologie (zjevné krvácení z neurčeného zdroje - obscure-overt bleeding). U dvou z těchto pacientů jsme ošetřovali arteriovenózní malformace bipolární koagulací: u prvního pacienta jsme koagulovali mnohočetné drobné cévní malformace v jejunu a orálním ileu, v distálním ileu již další malformace nebyly patrny. Druhá vyšetřená byla pacientka s aktuálně krvácející malformací jejuna, Forrest Ib, kterou jsme ošetřili koagulací bipolární sondou s dobrým efektem. U třetí nemocné s krvácením do trávicího ústrojí jsme nalezli pouze varixy jejuna a portální enteropatii s křehkou, snadno krvácející sliznicí - jednalo se o pacientku s jaterní cirhózou při chronické hepatitidě typu C. Čtvrtá nemocná měla drobné ulcerace jejuna a afty ilea, histologický nález podporoval v souladu s klinikým obrazem diagnózu Crohnovy choroby. U pátého pacienta vyšetřovaného pro krvácení jsme nalezli mnohočetné drobné petechie sliznice jejuna a ilea, které byly histologicky hodnocené jako pouze minimální nespecifické změny oproti normě. Šestý nemocný měl obdobný nález petechií sliznice tenkého střeva, současně však byly přítomny i varixy jejuna, pacient je nyní dále vyšetřován pro suspektní portální hypertenzi.
Třikrát jsme provedli DBE pro Crohnovu chorobu. Jednou k určení rozsahu postižení tenkého střeva, kde byl nález na jejunu normální. Dvakrát jsme endoskopovali téhož pacienta s Crohnovou chorobou: poprvé pro retenci endoskopické kapsle před zánětlivou stenózou ilea, při tomto vyšetření jsme kapsli extrahovali s použitím sí»ky, podruhé po pěti týdnech intenzivní terapie (včetně parenterální nutrice), kdy došlo ke zhojení ulcerací. Při této druhé DBE jsme provedli balónovou dilataci čtyř za sebou následujících stenóz v úseku cca 30 cm ilea z původního průsvitu 4-5 mm u každé ze stenóz na 12 mm (obr. 3.).
Desátou DBE jsme provedli u pacienta indikovaného pro náhodný nález karcinoidu v resekátu tračníku, resekce byla provedena pro karcinom, jednalo se o duplicitu nádoru. U tohoto nemocného jsme vyšetřili z orálního přístupu jejunum a větší část ilea s normálním nálezem.
Vyšetření celého tenkého jsme provedli u jedné nemocné (dosáhli jsme céka z orálního přístupu), u dvou pacientek jsme se spokojili s vyšetřením jejuna (u nemocné se známou Crohnovou chorobou a normálním nálezem v jejunu a u nemocné s cirhózou a nálezem varixů jejuna), u všech ostatních pacientů jsme provedli vyšetření až do distální části ilea (odhad vzdálenosti v centimetrech záměrně neuvádíme). U jednoho nemocného jsme aplikovali injektorem tuš (Spot endoscopic marker) submukózně v oblasti distálního ilea k označení nejdistálnější vyšetřené části ilea. Jednalo se o pacienta s cévními malformacemi jejuna (v ileu nebyly další malformace patrny, pokud by se objevilo další krvácení do trávicího ústrojí, doplnili bychom aborální DBE, pokud možno až k oblasti tetováže).
Doba vyšetření byla od 75 do 200 minut (v průměru na jedno vyšetření 140 minut). U pacienta, u kterého jsme orálním přístupem dosáhli céka, trvalo celé vyšetření 105 minut.
Neměli jsme žádnou komplikaci DBE. U dvou nemocných došlo po DBE k přechodnému vzestupu sérové aktivity amyláz, ani v jednom případě však nedošlo k rozvoji akutní pankreatitidy.
Vyšetření DBE je ekonomicky velmi nákladné, v České republice dosud není hrazeno zdravotními pojiš»ovnami, pro pacienty je však nepochybně velkým přínosem.
DISKUSE
DBE přináší nové možnosti vyšetření a terapeutických výkonů v oblasti tenkého střeva. Obohacuje tak paletu dosud dostupných metod - endoskopické kapsle a intraoperační enteroskopie. Všechny tři metody jsou komplementární, nekonkurují si a nejsou vzájemně zastupitelné(3,12,17,23-25). Kapslová endoskopie je screeningovou metodou ke stanovení dalšího postupu léčby: medikamentózní, endoskopické či chirurgické intervence, včetně intraoperační enteroskopie. Kapslová enteroskopie se stala »nástrojem první linie« v endoskopickém armamentariu a změnila diagnostické a léčebné algoritmy vyšetření tenkého střeva(3,12,21,30,32,37,43). DBE nahradila v některých indikacích intraoperační enteroskopii, ta však stále zůstává nezastupitelnou metodou tam, kde DBE nedokáže vyšetřit celé tenké střevo (zejména u nemocných se střevními adhezemi po předchozích chirurgických výkonech), podle údajů udávaných v literatuře je totální enteroskopie kombinovaným orálním a aborálním přístupem dosaženo u 84 % pacientů(46). Další indikací pro intraoperační enteroskopii zůstávají vícečetné léze tenkého střeva, které jsou endoskopicky neřešitelné (ložiska karcinoidu v tenkém střevě, blue rubber bleb naevus syndrom ap.). Spolupráce endoskopisty a chirurga je v těchto případech značným přínosem pro pacienta a zabrání excesivním resekcím tenkého střeva(10,25).
DBE přinesla možnost terapeutických výkonů v oblasti tenkého střeva, tedy v lokalizaci, která byla dosud nedostupná endoskopické intervenci. Díky možnosti dilatace benigních stenóz tenkého střeva můžeme ušetřit pacienta chirurgického výkonu s případnou strikturoplastikou a/nebo dokonce resekcí části tenkého střeva(39,40,42). Tuto možnost jsme ocenili zejména u našeho nemocného, který již v minulosti absolvoval opakované resekce tenkého střeva a ztráta dalšího úseku tenkého střeva by pro něj mohla být fatální.
U téhož nemocného jsme provedli také extrakci retinované enteroskopické kapsle a pacient nemusel být operován. Retence kapsle s nutností chirurgické či endoskopické extrakce je v literatuře popisována od 0,75 do 10 % případů(2,5,6,36,41). Před zavedením DBE byla jedinou možností chirurgická extrakce se současným řešením příčiny retence(5). DBE umožňuje endoskopicky vyřešit obě části problému, jak tomu bylo u našeho nemocného - endoskopicky extrahovat kapsli a dilatovat stenózy. Obdobné kazuistiky byly publikovány v posledním roce(1,26,28).
Jsou popsány polypektomie dvojbalónovou technikou, včetně pacientů s Peutzovým-Jeghersovým syndromem. Problémem je pouze získání polypů na histologické vyšetření - při mnohočetném postižení nelze extrahovat všechny odstraněné polypy(31). Případná polypektomie objemných hamartomů je zatížena rizikem krvácení. Domníváme se, že u těchto nemocných je podle nálezu na enteroklýze nebo kapslové enteroskopii nutné pečlivě zvažovat, zda indikovat dvojbalónovou enteroskopii či intraoperační enteroskopii.
Komplikace dvojbalónové enteroskopie jsou dle literatury poměrně vzácné, většina autorů udává kolem 1 % vyšetřených nemocných(11,13,14,20,44,45). Mezi nezávažnými komplikacemi jsou uváděny především bolest v krku a otok uvuly po výkonu, břišní dyskomfort(18,19,27) a komplikace analgosedace(16,19,27). Závažné komplikace jsou popsány kazuisticky, jednalo se například o perforaci tenkého střeva postiženého lymfomem(16,46) či po termickém ošetření(19), krvácení po polypektomii(29), nitrobřišní absces po polypektomii(15) a akutní pankreatitidy(11,14,15). Nejčastěji diskutovanou komplikací je akutní pankreatitida po DBE. Přesný mechanismus vzniku není dosud objasněn, existuje několik teorií. Podle některých autorů dochází při insuflaci balónu či tlaku tuby v oblasti Vaterovy papily k otoku, a tím rozvoji pankreatitidy(11,14,16). Jiná teorie předpokládá přetlak v duodenu při insuflaci balónků enteroskopu uvnitř tenkého střeva. Tento přetlak indukuje reflux duodenálního obsahu do pankreatického vývodu s následným rozvojem akutní pankreatitidy(11,16). Další možností je trauma pankreatu tlakem endoskopu proti páteři, tento mechanismus je zvažován zejména při aborálním přístupu DBE(16). V našem souboru jsme se setkali pouze u dvou nemocných s přechodnou mírnou elevací sérové amylázy po výkonu bez další laboratorní a klinické odezvy. Neměli jsme dosud žádnou komplikaci výkonu.
Někteří autoři uvádějí délku vyšetřeného úseku tenkého střeva. Měření je odhadováno podle počtu stažení enteroskopu - předpokládají, že při každém zavedení přístroje vyšetří dalších 40 cm střeva, nebo odhadnou, jakou část z těchto 40 cm asi dosáhli(27). Podle našich zkušeností není vždy délka vyšetřeného úseku rovna délce zavedeného přístroje. Někdy dochází k mírnému prověšování endoskopu nebo se balónky při stahování posouvají mírně zpět orálním směrem. Odhad se zdá být nesnadný. Výsledná délka zavedení endoskopu bude tedy pravděpodobně menší, než se předpokládá. U našeho pacienta s Crohnovou chorobou po resekčních výkonech jsme dosáhli stenózovaného úseku v distálním ileu po pěti staženích endoskopu, kdy prográdní postup byl velmi snadný - dalo by se tedy předpokládat, že jsme dosáhli 200 cm vyšetřeného střeva. Pacient má ale celkovou délku střeva po resekci kolem 150 cm a stenóza se nacházela přibližně 100 cm za Treitzovou řasou. Tohoto nemocného jsme vyšetřovali opakovaně, průběh vyšetření byl v obou případech stejný.
Na našem pracovišti v současné době provádíme všechny dostupné endoskopické metody vyšetření tenkého střeva (push-enteroskopie, kapslová endoskopie, DBE a intraoperační enteroskopie). Díky více než desetileté zkušenosti s push-enteroskopií a intraoperační enteroskopií na našem pracovišti bylo zavedení DBE poměrně jednoduché a zaškolovací období mohlo být velmi krátké.
ZÁVĚR
V souladu s literaturou můžeme shrnout, že DBE je bezpečná endoskopická metoda, pro pracoviště s dostatečnou zkušeností s push- a/nebo intraoperační enteroskopií snadná k provedení, s vysokou diagnostickou výtěžností a novými terapeutickými možnostmi. Domníváme se, že těžiště vyšetření tenkého střeva se posune směrem ke kapslové enteroskopii a DBE, která je již v současné době některými autory označována za zlatý standard vyšetření tenkého střeva. Intraoperační enteroskopie zůstává metodou volby pouze pro úzké spektrum nemocných, avšak na rozdíl od sondové enteroskopie a push-enteroskopie rozhodně není dvojbalónovou enteroskopií zcela nahrazena. Kapslová enteroskopie, DBE a intraoperační enteroskopie jsou komplementárními metodami.
Literatura
1. Al-toma A, Hadithi M, Heine D, Jacobs M, Mulder C. Retrieval of a video capsule endoscope by using a double-balloon endoscope. Gastrointest Endosc 2005; 62: 613.
2. Barkin JS, Friedman S. Wireless capsule endoscopy requiring surgical intervention. Am J Gastroenterol 2002; 97(9/Suppl.): S298.
3. Bureš J, Kopáčová M, Tachecí I, Rejchrt S. Enteroscopy: will it achieve the complete journey? Acta Endoscopica 2005; 35(2): 171-177.
4. Bureš J, Rejchrt S, et al. Bezpečná digestivní endoskopie - nové aspekty. Endoskopie 1997; 6(1-2): 28-29.
5. Cave D. Wireless capsule endoscopy. UpToDate online, vol 14.1. Wellesley, 2006.
6. Cave DR. Wireless video capsule endoscopy. Clin Perspect Gastroent 2002; 5: 203-207.
7. Di Caro S, May A, Heine DG, Fini L, Landi B, Petruzziello L, Cellier C, Mulder CJ, Costamagna G, Ell C, Gasbarrini A; DBE-European Study Group. The European experience with double--balloon enteroscopy: indications, methodology, safety, and clinical impact. Gastrointest Endosc 2005; 62: 545-550.
8. Ell C, May A, Nachbar L, Cellier C, Landi B, di Caro S, Gasbarrini A. Push-and-pull enteroscopy in the small bowel using the double-balloon technique: results of a prospective European multicenter study. Endoscopy 2005; 37: 613-616.
9. Frazer RE. Apparatus for endoscopic examination. US patent 4,176,662. 1979.
10. Gerson LB. Double-balloon enteroscopy: the new gold standard for small-bowel imaging? Gastrointestinal Endoscopy 2005; 62(1): 71-75.
11. Groenen MJM, Moreels TGG, Orlent H, Haringsma J, Kuipers EJ. Acute pancreatitis after double-balloon enteroscopy: an old pathogenetic theory revisited as a result of using a new endoscopic tool. Endoscopy 2006; 38(1): 82-85.
12. Hadithi M, Heine GD, Jacobs MA, van Bodegraven AA, Mulder CJ. A prospective study comparing video capsule endoscopy with double-balloon enteroscopy in patients with obscure gastrointestinal bleeding. Am J Gastroenterol 2006; 101(1): 52-57.
13. Hayashi Y, Yamamoto H, Kita H, Sato H, Sunada K, Iwamoto M, Ajibe H, Hachimori H, Takamatsu T, Ito K, Shinozaki S, Miyata T, Yano T, Kuno A, Ido K, Sugano K. Endoscopic resection of elevated lesions in the small bowel ba usin double-balloon endoscopy. Gastrointest Endosc 2005; 61(5): AB166.
14. Heine GD, Hadithi M, Groenen MJ, Kuipers EJ, Jacobs MA, Mulder CJ. Double-balloon enteroscopy: indications, diagnostic yield, and complications in a series of 275 patients with suspected small-bowel disease. Endoscopy 2006; 38: 42-48.
15. Heine GD, Hadithi M, Groenen MJ, Kuipers EJ, Jacobs MA, Mulder CJ. Double-balloon enteroscopy: the Duch one year experience. Indications, yield and complications in a series of 125 cases. Gastrointest Endosc 2005; 61(5): AB166.
16. Honda K, Mizutani T, Nakamura K, Higuchi N, Kanayama K, Sumida Y, Yoshinaga S, Itaba S, Akiho H, Kawabe K, Arita Y, Ito T. Acute pancreatitis associated with peroral double-balloon enteroscopy: a case report. World Journal of Gastroenterology 2006; 12(11): 1802-1804.
17. Iwamoto M, Yamamoto H, Kita H, Sunada K, Hayashi Y, Sato H, Sugano K, Shirakawa K, Nakamura T, Terano A. New diagnostic and therapeutic strategy: combination of capsule endoscopy and double-balloon endoscopy. Gastrointest Endosc 2005; 61(5): AB167.
18. Jones BH, Harrison ME, Fleischer DE, Maltby NL, Leighton JA. Double balloon enteroscopy: new information and limitations defined. Gastrointest Endosc 2005; 61(5): AB229.
19. Kaffes AJ, Koo JH, Meredith Ch. Double-balloon enteroscopy in the diagnosis and the management of small-bowel diseases: an initial experience in 40 patients. Gastrointest Endosc 2006; 63(1): 81-86.
20. Kita H, Yamamoto H. Double-balloon endoscopy for the diagnosis and treatment of small intestinal disease. Best Pract Res Clin Gastroenterol 2006; 20: 179-194.
21. Kita H, Yamamoto H, Nakamura T, Shirakawa K, Terano A, Sugano K. Bleeding polyp in the mid small intestine identified by capsule endoscopy and treated by double-balloon endoscopy. Gastrointestinal Endoscopy 2005; 61(4): 628-629.
22. Kita H, Yamamoto H, Sunada K, Hayashi Y, Sato H, Iwamoto M, Ajibe H, Ito K, Hachimori H, Takamatsu T, Shinozaki S, Miyata T, Yano T, Kuno A, Osawa H, Ido K, Sugano K. Development of a new double-balloon endoscope with larger channel for endoscopic treatment. Gastrointest Endosc 2005; 61(5): AB171.
23. Kopáčová M, Bureš J, Bedrna J, Rejchrt S. Intraoperační enteroskopie. Endoskopie 2003; 12(1): 3-6.
24. Kopáčová M, Bureš J, Rejchrt S, Široký M, Bedrna J, Ferko A, Hajžman Z, Hladík P, Holeček T, Hroch T, Chobola M, Jandík P, Jaroš E, Jon B, Kabeláč K, Leško M, Mergancová J, Pospíšil I, Příborský J, Šimkovič D, Špaček V, Trlica J, Vykouřil L. Intraoperační enteroskopie - vlastní zkušenosti z období 1995-2002. Čas Lék Čes 2003; 142(5): 303-306.
25. Kopáčová M, Bureš J, Rejchrt S, Vykouřil L, Hladík P, Ferko A, Jon B, Jandík P, Jaroš E. Intra-operative enteroscopy: a 10-year experience at a single centre. Endoscopy 2005; 37 (Suppl 1): A 285.
26. Lee BI, Choi H, Choi KY, Ji JS, Kim BW, Cho SH, Park JM, Lee IS, Choi MG, Chung IS. Retrieval of a retained capsule endoscope by double-balloon enteroscopy. Gastrointest Endosc 2005; 62: 463-465.
27. May A, Nachbar L, Ell C. Double-balloon enteroscopy (push-and-pull enteroscopy) of the small bowel: feasibility and diagnostic and therapeutic yield in patients with suspected small bowel disease. Gastrointest Endosc 2005; 62: 62-70.
28. May A, Nachbar L, Ell C. Extraction of entrapped capsules from the small bowel by means of push-and-pull enteroscopy with the double-balloon technique. Endoscopy 2005; 37: 591-593.
29. Monkemuller K, Weigt J, Treiber G, Kolfenbach S, Kahl S, Rocken C, Elbert M, Fry LC, Malfertheiner P. Diagnostic and therapeutic impact of double-balloon enteroscopy. Endoscopy 2006; 38(1): 67-72.
30. Nakamura M, Niwa Y, Ohmiya N, Miyahara R, Ohashi A, Itoh A, Hirooka Y, Goto H. Preliminary comparison of capsule endoscopy and double-balloon enteroscopy in patients with suspected small-bowel bleeding. Endoscopy 2006; 38(1): 59-66.
31. Ohmiya N, Taguchi A, Kennosuke S, Mabuchi N, Arakawa D, Kanazawa H, Ozeki M, Yamada M, Nakamura M, Itoh A, Hirooka Y, Niwa Y, Nagasaka T, Ito M, Ohashi S, Okamura S, Goto H. Endoscopic resection of Peutz-Jeghers polyps throughout the small intestine at double-balloon enteroscopy without laparotomy. Gastrointestinal Endoscopy 2005; 61(1): 140-147.
32. Pennazio M. Small-bowel endoscopy. Endoscopy 2004; 36: 32-41.
33. Rejchrt S, Bureš J. Zásady bezpečné digestivní endoskopie. In Nové trendy v digestivní endoskopické diagnostice a léčbě. Praha: Grada Publishing 2000: 45-60.
34. Rejchrt S, Čermák P, Pavlatová L, Míčková E, Bureš J. Bacteriologic testing of endoscopes after high-level disinfection. Gastrointest Endosc 2004; 60: 76-78.
35. Rejchrt S, Kopáčová M, Tachecí I, Bureš J. Retrieval of retained wireless capsule endoscope from the ileum by means of push-and-pull enteroscopy using the double-balloon technique (double-balloon enteroscopy) in a patient with Crohn's disease. Folia Gastroenterol Hepatol 2006; 4 (1): 33-37.
36. Rondonotti E, Herrerias JM, Pennazio M, Caunedo A, Mascarenhas-Saraiva M, de Franchis R. Complications, limitations, and failures of capsule endoscopy: a review of 733 cases. Gastrointest Endosc 2005; 62: 712-716.
37. Rösch T. DDW Report 2004 New Orleans: Capsule Endoscopy. Endoscopy 2004; 36: 763-769.
38. Sugarbaker PH, Penland WZ, Lyddy J. Pneumatic device for the automated advancement of the fiberoptic endoscope for total colonoscopy - a preliminary report. Gastrointest Endosc 1985; 31: 210-213.
39. Sunada K, Yamamoto H, Kita H, Hayashi Y, Sato H, Iwamoto M, Ajibe H, Ito K, Hachimori H, Takamatsu T, Shinozaki S, Miyata T, Yano T, Kuno A, Ido K, Sugano K. Balloon dilatation of small-intestinal benign strictures using double-balloon endoscopy. Gastrointest Endosc 2005; 61(5): AB183.
40. Sunada K, Yamamoto H, Kita H, Yano T, Sato H, Hayashi Y, Miyata T, Sekine Y, Kuno A, Iwamoto M, Ohnishi H, Ido K, Sugano K. Clinical outcomes of enteroscopy using the double-balloon method for strictures of the small intestine. World J Gastroenterol 2005; 11: 1087-1089.
41. Tacheci I, Rejchrt S, Drastich P, Lata J, Stehlik J, Novotny A, Spicak J, Dite P, Zavoral M, Lukas M, Bures J. Capsule endoscopy - initial experience in the Czech Republic: a retrospective multi-centre study. Acta Endoscopica 2005; 35: 329-338.
42. Tanaka S, Mitsui K, Tatsuguchi A, Ehara A, Kobayashi T, Seo T, Yonezawa M, Nagata K, Shibata Y, Fujimori S, Kishida T, Gudis K, Sakamoto Ch. Double-balloon endoscopy: a novel endoscopic technique for the treatment of small intestinal diseases. Gastrointest Endosc 2005; 61(5): AB183.
43. Tang SJ, Haber GB. Capsule endoscopy in obscure gastrointestinal bleeding. Gastrointest Endosc Clin N Am 2004; 14: 87-100.
44. Yamamoto H, Kita H. Double-balloon endoscopy. Curr Opin Gastroenterol 2005; 21(5): 573-577.
45. Yamamoto H, Kita H, Sunada K, Hayashi Y, Sato H, Yano T, Iwamoto M, Sekine Y, Miyata T, Kuno A, Ajibe H, Ido K, Sugano K. Clinical outcomes of double-balloon endoscopy for the diagnosis and treatment of small-intestinal diseases. Clin Gastroenterol Hepatol 2004 ; 2: 1010-1016.
46. Yamamoto H, Kita H, Sunada K, Hayashi Y, Sato H, Yano T, Iwamoto M, Sekine Y, Miyata T, Kuno A, Iwaki T, Kawamura Y, Ajibe H, Ido K, Sugano K. Endoscopic diagnosis and treatment of small intestinal diseases using the double-balloon enteroscopy. Gastrointest Endosc 2004; 59(5): P100.
47. Yamamoto H, Sekine Y, Sato Y, Higashizawa T, Miyata T, Iino S, Ido K, Sugano K. Total enteroscopy with a nonsurgical steerable double-balloon method. Gastrointest Endosc 2001; 53: 216-220.
Projekt vznikl v rámci řešení výzkumného záměru MZO 00179906 a byl částečně z tohoto výzkumného záměru podpořen.
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené